Who are the Marauders? (HP fanfikce)

Kapitola 3// Odpoledne s Poberty

První hodinu jsem měla napsané Dějiny, na které bohužel nešla ani Lily ani Kim. Zasedla jsem do jedné ze zadních lavic a znaveně si opřela hlavu o stůl. Někdo mě šťouchnul do zad a já jsem se šíleně lekla, že jsem téměř spadla ze židle. Za mými zády se ozvalo pobavené uchcehtnutí.

„Bože, Jamesi!" vydechla jsem. „Tohle už nedělej!" chytla jsem se za srdce a James a Black se pobaveně zasmáli. Oba dva si hodili brašny do lavice za mnou a hned se otočili zpátky na mě.

„Tak, co? Jak se zabydluješ?" prohodil James a sednul si na volné místo vedle mě. „Ani nevíš, jak ti závidim, že sdílíš pokoj s Evansovou," zasnil se a já se smíchem protočila oči.

„Líbí se mi tady. Ale je teprve první den."

„Věř mi, budeš to tady milovat," kývnul hlavou Black, „ale rozhodně nebudeš milovat Dějiny," zamumlal potichu, když do třídy vešel profesor Binns, duch, který v Bradavicích učí už nějakou tu dobu a všichni se shodnou na tom, že jsou jeho hodiny děsná nuda.

Kluci se vrátili na svoje místa, ale já si podepřela hlavu a zakoukala se ven z okna. Profesor spustil úvodní monolog, ale já byla až příliš zaměstnaná famfrpálovým hřiště v dálce. Možná bych se mohla zkusit přihlasit do kolejního družstva.

Další hodiny byly mnohem aktivnější než Dějiny čar a kouzel. Zbytek rozvrhu jsem měla společný se svými spolubydlícími a já byla ráda, že nebudu úplně sama.

Lektvary s profesorem Křiklanem byly docela zábava možná proto, že každou chvíli utrousil nějakou vtipnou poznámku. Navíc byla Lily jeho oblíbenkyní, takže pokud jsem si s ní povídala, nic nenamítal.

Právě z naší části v lektvarech exceluje jen Lily a takový tmavovlasý zmijozelský chlapec. Tihle dva mezi sebou mají dokonce nějaké spory, ale mně jen stačilo pochopit, že ho Lily zkrátka nesnáší.

Na svém prvním bradavickém obědě, jsem se pořádně nacpala. I přes to, že jsem síň minula asi pětkrát jsem ji našla a nestačila se divit, kolik dobrého jídla tu bylo nachystáno.

Dobře jsem si uvědomovala, jaké štěstí mám, že jsem si hned první dny našla přátele, se kterými jsem mohla diskutovat o přezdívkách. Ovšem James se chytl mého prostředního jména a rozhodl se mi říkat Beth a já mu to oplatila roztomilou přezdívkou Jamie. Ale říkat Siriusovi Blackovi Siri bych si fakt nedovolila. Ještě by po mně hodil židlí.

Místo toho jsem se ho zeptala na jeho bratra, jehož pohled sem tam zavítal ze zmijozelského. Se značnou znechuceností v hlase mi odvyprávěl celý jejich rodinný příběh o posedlosti čistou krví a o jeho ‚dokonalém' mladším bráškovi, kterého mají všichni radši. Jejich rodina mi připadala ještě víc zajímavější a já si nemohla pomoct a chtít poznat Reguluse Blacka mnohem víc.

___________

Kluci mi nabídli, abych se k nim připojila na návštěvu Hagrida. Už od prváku jsou s ním dobří přátelé a já jsem na jejich nabídku s radostí kývla.

Na poslední chvíli jsem sbíhala schody a za běhu si přes sebe přehodila černou mikinu. Kluci na mě už dole čekali. Petera jsem mezi nima nezahlídla, pravděpodobně vypracovával domácí úkol na Dějiny, který bych já mohla udělat taky, sakra.

„Vždycky chodíš takhle pozdě?" zeptal se se smíchem James a popohnal mě ke dveřím.

„Vždycky." Teď jsem si všimla i Remuse, který se té scéně před námi pobaveně smál.

„Remusi! Čekala bych, že budeš v knihovně. Lily říkala, že seš taky docela posedlej učením."

„Tsss," zakřenil se. „No fajn, možná trochu," rozhodil poraženě rukama a já vybuchla smíchy.