Who are the Marauders? (HP fanfikce)

Kapitola 15// Sirius

Nedočkavá a plná napětí jsem přešlapovala před Velkou síní. Kolem mě přebíhaly malé skupinky spolužáků na snídani, ale já se pořád nemohla odhodlat vkročit dovnitř. Nervozita zevnitř mě stále zžírala a já se neskutečně bála, že moje kouzlo na Bellu nefungovalo. A to by bylo dost na nic ze dvou důvodů. 1. Potřebuju se Bellatrix pomstít a trošilinku jí ztrapnit a za 2. Si potřebuju dokázat, že v těhle věcích jsem ještě nevyšla ze cviku.

Uf, takže nádech, výdech, jde se dovnitř. Prošla jsem dveřmi a ocitla se ve známé síni. Stejně velká a stará, jako vždycky. Teď už tu byla většina studentů, včetně mých přátel a já se k nim kvapně vydala.

Beze slova jsem pozadím dopadla na obvyklé místo. Holky vedle mě vedly nějaký (ne)zajímavý rozhovor a já je vůbec neposlouchala. Jsem to ale kamarádka. Prsty jsem nervózně klepala o jídelní stůl a očima kmitala po zmijozelkém stole. Oči mi zastavily na Regulusovi. Vyhledal můj pohled a pokrčil rameny. Zvedla jsem koutek a pokusila se tak o malý úsměv. Bellino místo bylo stále prázdné a tak jsem dál napjatě čekala.

Lily na mě otočila svůj pohled.

„Laro? Nepodnikneme dneska odpoledne něco? Můžeme zajít k Hagridovi nebo tak," řekla nadšeně a usmála se. Přišlo mi, že už od rána byla nějak dobře naladěná a úsměv jí z tváře vůbec nemizel. U Hagrida jsem zatím byla jenom dvakrát, ale každá návštěva byla parádní. Je s ním sranda.

„Jasně. Naštěstí mám tohle odpoledne volný, takže půjdu ráda." snažila jsem se říct snad co nejvíc zaujatě i když jsem stále hypnotizovala dveře od Velké síně.  Lily se znova usmála (asi měla takhle dobrou náladu, protože James na ní ještě dneska nepromluvil) a Kim se na mě stejně zamyšleně otočila. Přimhouřila oči a přejela mě tázavým pohledem.

„Laro? Seš v pohodě? Dneska se mi nějak nezdáš. Ani z postele jsme tě tahat nemusely a teď-" Nedořekla větu, protože svůj pohled upřela za mě. Znenadání vytřeštila oči a čelist jí spadla skoro až k nohám. Se stále otevřenou pusou a pohledem někde v dáli mě chytla za loket a zběsile s ním třásla. Všichni v síni pobaveně koukali na bod za mnou.

„Merline!" slyšela jsem Siriuse vyprsknout smíchy. Po chvíli se přidal i James. Všichni ve Velké síni si něco šuškali anebo se potichoučku smáli. Nadzvedla jsem jedno obočí a Kim s úsměvem na rtech kývla bradou ke vchodu. Konečně jsem se otočila. Tak dámy a pánové, tohle je oficiálně ten nejlepší moment.

Bellatrix se s naštvaným dupotem plahočila ke zmijozelskému stolu. Její účes byl do všech stran jako obvykle. Dneska tam ale bylo něco navíc. Každá její kudrlina měla výraznou zelenou barvu. Musela být vidět na sto mil daleko. Bella se naštvaně šklebila a pohledem zabíjela každou živou bytost. Ach ten odstín jsem tak dobře trefila.

Po rtech se mi rozlil hrdý úšklebek. Ze všech stran se ozývalo lapání po dechu a pokřiky po Bellatrix. („Zkusila jsi novou barvu?" nebo „Pravá Zmijozelka!"). Nemohla jsem si ani nevšimnout pobavených tváří Pobertů. Od prvního momentu se rozhlíželi kolem sebe a snažili se vypátrat, kdo je za tuhle nádheru zodpovědný.  Samozřejmě by byla také možnost, že si to udělala sama, ale tomu snad nikdo nevěří.

Na škole je opravdu málo lidí, kteří by si na takovou vylomeninu troufli. Samozřejmě jako první byli Poberti. Je mi úplně jasný, že všichni si teď myslí, že je to jejich práce.

„Miluju toho, kdo tohle udělal," smál se James a v afektu rozhazoval rukama do všech stran. Sirius si všechny prohlížel, ve snaze přijít na to, kdo je viník.

„To je hodně dobrý. Někdo nám chce vyfouknout místo ve ztrapňování Zmijozeláků," pronesl zamyšleně se smíchem, čímž donutil Jamese pokrčit rameny. Z tváře jsem nemohla dostat ten přiblblý úsměv.