Different lives

"Tady bydlíš?"

Z pohledu ELLIE:

Převlíkla jsem se a seběhla jsem dolů, už s vodítkem v ruce. Připla jsem ho Tině a rychle si obula boty .Občas Tinu pouštím bez vodítka, ale až dál od domu. Když jsme spolu šly minule, bylo to asi 2 hodiny cesty odsud, narazily jsme na dům, nevypadal opuštěný. Byl asi tak stejně velký jako ten můj, ale nikoho jsem tam neviděla.

Asi po půl hodině cesty jsem Tinu pustila z vodítka, hned se rozběhla napřed. Nikdy jsem se nebála že by se nevrátila nebo že by se ztratila, byl to pes, kterému jsem naprosto důvěřovala.

Napadlo mě že bych se mohla dojít podívat k tomu domu, u kterého jsem byla minule. Zrychlila jsem krok,protože s tím tempem co jsem šla teď bych tam došla nejdřív tak za 3 hodiny.

Z pohledu JUSTINA:

Odjel jsem z haly, kde jsem měl poslední koncert a po cestě zavolal na letiště abych měl připravené letadlo. Užíval jsem si pohled na noční město, hrozně jsem se těšil zase domů. No domů,o tomhle místě nikdo neví, je daleko od města a mě to tak vyhovuje. Mám své fanynky rád, to bezpochyby, ale prostě si potřebuju na chvilku vydechnout. Přijeli jsme na letiště a  já si vzal tašku z vedlejšího sedadla. Musel jsem si dát na hlavu kapuci a brýle, někdy už mě to vážně štve.

„Mám jet s stebou ?“ Zeptal se mě Kenny když jsme procházeli vstupní halou.

„Ne to je v pohodě, zůstaň tady vezmi si na chvíli volno, taky ho potřebuješ.“

„Zase jedeš do toho domu?“ Jen jsem přikývl a dál pokračoval v cestě.

„Tak se měj a potom mi zavolej,dobře?“ Řekl a objal mě.

„Neboj se.“ Řekl jsem a otočil se na odchod. Po schodech jsem vystoupal do letadla a usadil se na místo. Z kapsy jsem si ještě vytáhl iPhone a začal psát sms Kennymu.

„Nikomu neříkej kam jedu, pak se ozvu.“ Napsal jsem  a odeslal to. Čeká mě teďko asi tří hodinový let, takže si asi půjdu na chvíli lehnout.

„Pane, přistáli jsme.“ Slyšel jsem hlas vedle sebe, rozlepil jsem oči a viděl jsem vedle sebe stát letušku. Byla nervózní a to mě jen budila.

„Děkuji.“ Odpověděl jsem a pomalu se začal zvedat. Vystoupil jsem z letadla a trošku si poupravil tašku na rameni. Kousek od letadla jsem si všiml mého zaparkovaného auta. Musel to zařídit Kenny, myslí na všechno. Rozloučil jsem se s posádkou  a šel k autu. Tašku jsem si hodil na zadní sedadlo nastoupil na místo řidiče. Měl jsem u sebe náhradní klíče, takže nebyl žádný problém. Vyjel jsem na cestu ,která mi zabere asi hodinu. Pustil jsem si rádio a zaposlouchal se do písničky co tam právě hrála.

Celou cestu jsem kontroloval jestli za mnou někdo nejede, nebylo by zrovna dobrý kdyby se o tomhle místě dozvěděli. Asi za hodinu jsem byl na místě. Vypnul jsem motor a vystoupil z auta. Podíval jsem se na hodinky a zjistil jsem že je něco kolem 11 hodiny dopoledne. Ze zadu jsem si vzal tašku a zamkl auto. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu a byl jsem nesmírně šťastný že tady budu na 4 měsíce. Novináři asi nebudou mít koho fotit a natáčet v těch nejnevhodnějších chvílích, chudáci v nejbližších čtyřech měsících nebudou mít co na práci.

Odemkl jsem a vešel dovnitř. Dlouho už jsem tady nebyl, protože jsem byl pořád někde na turné nebo rozhovorech. Tašku jsem si nechal v předsíni a zašel jsem si do kuchyně pro colu.

Z pohledu ELLIE:

Asi za deset minut bych tam měla dojít. Pustila jsem si písničky, zrovna hrála Be Alright – moje oblíbená. Tina se tady za celou cestu neukázala a já jí nechala běhat po lese. Už z dálky jsem viděla ten dům a Tinu jak u něho stála. Počkat, co? On tam někdo je? Už jsem byla asi jen deset metrů od toho domu když jsem viděla kdo tam vlastně stojí. Ty hnědý vlasy,oči,postava.

„Tiny.“ Zavolala jsem na ní  a poťapkala jsem si po stehně, Tina hned poslechla a běžela ke mně.  Viděla jsem jak se podíval mým směrem. Koukali jsme si vzájemně do očí a ani jeden z nás se neměl do řeči. Nakonec jsem to ticho prolomila já.

„Promiň, nevěděla jsem že tady někdo bude.“ Řekla jsem omluvně .

„Ty mě posloucháš?“ Absolutně ignoroval to co jsem řekla, hned potom co jsem zpracovala to ,co mi řekl jsem si uvědomila ,že mi ještě pořád hrají písničky.

„Jop,už musím jít.“ Řekla jsem a rychle jsem se vydala pryč.

„Ale město je na druhou stranu.“ Zavolal ještě.

„Já vím.“ Křikla jsem zpátky a rychlým krokem se vydala domů.

Za tři roky byla tahle konverzace jediná, kterou jsem vedla, teda když nepočítám Molly.

V půlce cesty jsem dala Tinu zpět na vodítko a spolu jsme se rozběhly zpátky. Za chvíli jsme byly doma a já Tinu zase pustila. Vešla jsem do domu a z kuchyně si vzala obyčejnou vodu. Vyběhla jsem si ještě rychle do pokoje pro blok a obyčejnou tužku. Dneska bylo hezky takže jsem si šla sednout k jezírku na písek. Abych pravdu řekla, hrozně ráda kreslím slavný osobnosti, už jsem namalovala Katty Perry,P!nk, Selenu Gomez a ještě mnohoh dalších, ale ze všech těch výkresů jsem nejvíc malovala Justina. Ani nevím proč. A teď tomu nebylo jinak. Vzala jsem tužku a začala kreslit. Zkusila jsem ho nakreslit podle toho jak dneska vypadal, měl trošku rozházený vlasy a na sobě měl supry, spadlé kalhoty pod zadek a mikinu s kapucí.  Vždycky jsem do kreslení úplně zažraná, takže moc nevnímám okolí. Najednou jsem uslyšela kroky za mnou. Docela jsem se vyděsila, protože sem nikdo nechodí. Kromě Molly, ale ta chodí vždycky v pondělí a dneska je čtvrtek. Pomalu jsem se otočila a spatřila ho, myslela jsem si, že to nechá být a budeme dělat že jsme se nikdy neviděli.

„Tady bydlíš?“ 

Ňuf,další část:) Vím že  není moc dlouhá, ale teďka nějak nestíhám.. Komentáře a vote potěší, když ještě dneska dáte aspoň 4 vote dám sem večer ještě jednu kapitolu:) xoxo Áňa:*