"Přenesl jsem tě"

796 43 3
                                    

Tahle kapitola je věnovaná mojí Ellie:*

Z pohledu ELLIE:

Já se nevzdám,chápeš?

Upřímně? Byla jsem šťastná z toho ,co mi právě teď řekl. Já vím, že jsem nebyla úplně rozhodnutá, ale to co mi řekl, mi pomohlo v mém rozhodování. Bylo to jako když si srovnáváte pro a proti a pak najednou něco řekne a vy máte jasno. Přesně v téhle situaci jsem se teď nacházela. 

"Jestli budeš chtít,abych teďko odešel, pochopím to, ale zítra tu budu zase." Řekl a usmál se na mě. Úsměv jsem mu opětovala. Řekla bych, že jsem ho tím úsměv trošku vyvedla z míry. 

"Pustíme si Never say never?" Zeptala jsem se a pořád koukala na něj. 

" Never say never?" Řekl se smíchem a pokroutil hlavou.

"Takže ty jdeš domu?" Zeptala jsem se a nadzvedla obočí.

"Jo, Never say never je drobrej výběr." Řekl a kejval hlavou na náznak souhlasu. Začala jsem se hrozně smát. Bylo to vážně hrozně vtipné.

"Já vím, jsem prostě dobrá." Řekla jsem a namyšleně pohodila vlasy. To už se taky začal smát. 

"Jdeme do obýváku nebo do pokoje?" Zeptala jsem se a ukazovala rukama dva směry. 

"Obývák?" Zeptal se a šel směrem k němu. 

Šla jsem hned za ním. Sedl si na gauč a já mezitím šla ke skřínce, kde mám filmy. Never say never byl hned na začátku, je to můj nejoblíbenější film.

Zapla jsem to a šla si sednout k němu na gauč. Asi v půlce filmu jsem začala usínat.

Z pohledu JUSTINA:

Asi v půlce filmu usnula. Hlavu měla položenou na mým rameni. Pomalu jsem vstal,ale pořád jsem jí podpíral aby nespadla. Vzal jsem jí do náručí a šel  po schodech do patra. Vůbec jsem nevěděl kde má  pokoj. Stál jsem na chodbě a rozhlížel se. Popošel jsem kousek do prava a otevřel hned první dveře. Všel jsem dovnitř a všiml si velké postele, které byla uprostřed pokoje. Jemně jsem jí položil na postel a přikryl jí dekou. Přemýšlel jsem, kde budu spát. Její postel byla velká,takže jsem si lehl vedle ní.Asi toho budu ráno sice litovat,ale co už. Sundal jsem si tričko a lehl si k ní do postele. Měl jsem na sobě tepláky,takže to nebylo tak hrozný. Přikryl jsem se a za chvíli usnul.

Z pohledu ELLIE:

Ráno jsem se probudila a to na čem jsem měla položenou hlavu, rozhodně nebyl můj polštář. Zvedla jsem hlavu a uviděla spícího Justina. Pomalu jsem se od něho odtáhla a snažila se spomenout jak jsem se sem dostala. Z mého přemýšlení mě vytrhl hlas, který patřil Justinovi.

"Ahoj." Řekl a já jsem k němu otočila hlavu.

"Ahoj." Řekla jsem pořád ještě trošku zmateně.

"Jak jsem se sem dostala?" 

"Přenesl jsem tě." 

Ňuf,nová kapitola( Ano Ellie zase se opakuju:D) Já vím že je krátká,ale víc nestíhám, další bude v pátek až přijedu domů. Moc by mě potěšili komentáře a vote. Čím víc toho bude, tím delší kapitolu napíšu:) xoxo Áňa:*

Different livesKde žijí příběhy. Začni objevovat