Different lives

"Teď nebo nikdy."

"Špagety?" 

Podívala jsem se na místo odkud se ozval hlas. Stál tam Justin s kyticí růží v ruce. Dívali jsme si vzájemně do očí a já se snažila rozdýchat menší infarkt co jsem málem  kvůli němu dostala. 

"Promiň, nechtěl jsem tě vystrašit." Řekl a jemně se usmál.

"No, normální lidi většinou klepou, než někam vejdou." Řekla jsem a mrkla na něho.

"To už by nebylo ono." Řekl a ušklíbl se. 

"Jasně,ale aspoň bych tady nerozdýchávala ten infarkt co si mi málem způsobil." Řekla jsem podrážděně.

"Jinak ta je pro tebe." Řekl a sladce se usmál.Ten kluk už zase mění téma.

"Je krásná." Řekla jsem a zvedla se ze židle.

"Děkuju." Dodala jsem a vzala si je od něj. 

"Ty si vařila špagety?" Zeptal se trošku udiveně.

"Jop." Řekla jsem s malým úsměvem mezi tím, co jsem dávala ty růže do vázy.

"Moje oblíbené." Řekli jsme oba najednou. Musela jsem se tomu zasmát. 

"Chceš?" Zeptala jsem se trošku váhavě. Pořád jsem nebyla úplně na 100% rozhodnutá, jestli to chci udělat.

"Moc rád." Řekl a sedl si ke stolu. Nandala jsem mu na talíř špagety a ze šuplíku vzala příbor.

"Děkuju." Řekl hned ,jak jsem mu podala talíř. Jen jsem se trošku usmála a sedla si taky. Jedli jsme v tichosti a já jsem na sobě cítila jeho pohled. Nechápavě jsem se na něj podívala.

"Proč na mě tak koukáš?" Byla jsem trošku nervózní.

"Já, no, j-jen tak." Vysoukal ze sebe.

"Ohoho dostala jsem Justina Biebera do rozpaků." Řekla jsem a provokativně se na něj podívala.

"Ty špagety jsou fakt výborný." Řekl a nevinně se usmál.

"Vždycky měníš téma?" Zeptala jsem se.

"Jen když jsem v rozpacích nebo se s někým hádám." Řekl a já se usmála.

"Ale to jídlo je fakt výborný." Řekl a usmál se.

"Děkuju." Řekla jsem a vstala od stolu. Oba už jsme měli dojezeno,takže jsem talíře dala do dřezu. 

Otočila jsem se a skoro jsem narazila do Justina, který stál jenom kousek odemě. Začal se přibliživat a já zpanikařila. 

"Už bys měl jít." Řekla jsem svojí oblíbenou frázi a přešmykla se kolem něho.

"Před chvílí jsem přišel." Řekl a nesouhlasně kroutil hlavou. 

"No právě." Řekla jsem si potichu prosebe, ale na moje štěstí to slyšel i on.

"Proč mě od sebe pořád odháníš?" Zeptal se zoufale. Musím to ze sebe dostat!

"Protože jsem se už 4 roky s nikým nebavila, nechodila jsem nikam na nákupy ani na žádný večírky, 4 roky jsem nenavázala žádný vztah a najednou se objevíš ty a čekáš co?" Skoro jsem zakřičela.

"Ellie to jsem nevěděl." Řekl a podíval se na mě omluvným pohledem.

Z pohledu JUSTINA:

To co mi teďko řekla mi vyrazilo dech. Nevěděl jsem že se s nikým nebavila, ani jsem to nemohl vědět, ale teď už aspoň chápu proč mě od sebe pořád tak odhání.

"Tak teď už to víš a můžeš jít." Řekla a na malou chvilku se mi podívala do očí. Viděl jsem že má  slzy na krajíčku. Teď nebo nikdy, řekl jsem si. Rychle jsem přistoupil k ní a pevně jí objal. Chvíli se snažila z mého sevření dostat, ale za chvíli to vzdala a obětí mi opětovala.

Ňuf,tak tady je ta slibovaná část, jávím je taky krátká,ale zítra se pokusím přidat další:) Jinak KOMENTÁŘE a VOTES potěší:3 xoxo Áňa:*