Different lives

"Nikdy"

Tuhle část chci věnovat Luss94, protože jsem jí slíbila část už před pěti dny a nestihla jsem to:( Promiň Sweetie<3

"Nechci to slyšet."

Pomalu jsem vyjela z policejního parkoviště. Hrozně mě mrzí ,co udělal. Myslela jsem, že se změnil, že se změnil kvůli mě.

"Není to tak, jak to tam vypadalo."

"Ne? Takže oni ty testy zfalšovali, a ty si se vlastně při tom zatýkání vůbec nebránil." Do konce věty jsem vložila nejvíc ironie.

"Tak jsem to nemyslel." Zašeptal.

"Chci to vlastně vůbec vědět?" Zeptala jsem se ho.

"Jestli mě miluješ tak ano." Díval se na mě, cítila jsem to. Miluju ho? Jasně , že jo. Chvíli mezi námi bylo ticho, které jsem za chvíli přerušila.

"Poslouchám." Řekla jsem rychle. 

"Takže mě ještě miluješ?" Zeptal se překvapeně.

"Řekneš mi to , nebo ne?" Zavrčela jsem. Nerada přiznávám, že má pravdu.

"Když jsem jel z toho koncertu, byl jsem hrozně šťastný protože si semnou chtěla jít na večeři. Vím, že je to blbá výmluva, ale prostě jsem si nevšiml , že jedu tak moc rychle, dokud mě nezastavili. Ty testy byly pozitivní, to ano, ale to byl pořád ještě ten zbytek z doby, kdy jsi odemě odešla." Vysvětloval. Mám mu věřit? Nevím.

"A to zatýkání?" Pozvedla jsem obočí.

"Byl jsem naštvaný, uráželi mě, a nenechali mě to vysvětlit. Prostě jsem vybouchl. A zas takovej odpor jsem nekladl." Byl naštvaný, poznám to.

"A co čekáš ,že teď řeknu?" Ani jednou jsem se na něj nepodívala. 

"Že to pozvání, na dnešní večeři pořád platí." Řekl. Na tu večeři jsem se hrozně těšila. A jestli to, co mi tady řekl , byla pravda, tak vlastně nic neudělal.

"Dobře." Řekla jsem a poprvé mu věnovala pohlad. Zase jsem viděla jiskřičky v jeho očích. Milovala jsem jeho oči, vlastně pořád miluju.

"Vážně?" Vypískl.

"Jo." Pousmála jsem se.

"Kam chceš odvést?"  Zeptala jsem se.

"No.... víš..." Zadrhával se.

"Vymáčkni se." 

"Nemůžu se teďko vrátit do tourbusu." Řekl přiškrceně, jakoby se styděl.

"Proč ne?" Nechápavě jsem se zeptala.

"Protože tam teďko budou všude novináři a já se tam nedostanu." Řekl a povzdychl si.

"Aha." Na jednu stranu jsem ho chápala. Takže jedeme ke mně do tourbusu, no to dopadne. 

"Kam mě teda odvezeš?" Zeptal se nervózně.

"K sobě." Odpověděla jsem stručně. Slyšela jsem, jak hlasitě zalapal po dechu. Musela jsem se usmát.  Ani ne za 10 minut jsme byli na místě. Vystoupili jsme z auta a já v kabelce našla klíče. Odemkla jsem tourbus a podívala se na Justina. Bylo na něm vidět, že je nervózní. Nechápu proč.

"Kdyžtak si sedni, já budu hned zpátky." Řekla jsem a rukou ukázala na pohovku uprostřed. Jen přikývl, šla jsem do mojí menší ložnice a v rychlosti otevřela skříň. Mé oči hledaly jediné- krátké fialové šaty. Po chvilce jsem je našla a položila na postel. Pomalým krokem jsem šla za Justinem. Sedla jsem si vedle něho a všimla jsem si v jeho ruce minerálku.