Lucy - Dokončeno

|1|

„Lucy, dávej prosím pozor. Lucy!" vykřikla moje učitelka baletu, madam Rouzet. Zvedla jsem k ní hlavu, a když jsem zahlédla její pohled, rychle jsem se zvedla ze země a došla k ostatním studentům. Zrovna jsme nacvičovali na závěrečné představení a mě už ukrutně bolely nohy.

„Utvořte prosím dvojice muž žena. A rychle!" zatleskala dlaněmi ve vzduchu a my se začali seskupovat do párů. Jako vždy se všichni seběhli ke mně, ale já se usmála na svého nejlepšího kamaráda. Stoupli jsme si doprostřed sálu a čekali na ostatní.

„Très bien," řekla madam, když se na nás otočila a viděla všechny dvojice. „Lucy, Jamie, pamatujete si hlavní taneční sólo?" zeptala se, když přecházela před námi z místa na místo. Opatrně jsem kývla a doufala, že neřekne to, co si myslím. „Skvěle, máte sólo," řekla a zapnula hudbu.

Všichni se postavili do stejné základní pozice, kromě mě a Jamieho. My jsme seděli na zemi a opírali se o sebe zády. Ostatní okolo nás začali tančit a my museli trpělivě vyčkávat. Po necelých dvou minutách si okolo nás sedli ostatní a my se plynule postavili. Hudba se zpomalila a my se k sobě otočili čelem.

Usmáli jsme se na sebe, abychom si dodali odvahu a začali tančit. Stála jsem na špičkách a kroužila okolo Jamieho. On tam jen stál a díval se před sebe. Pak jsme se vystřídali. On tančil okolo mě a já se na špičkách točila okolo své osy s ním.

A pak jsme se začali různě proplétat mezi ostatními, kteří se mezitím postavili. Postupně se přesunuli do středu místnosti a my předváděli těžké figury kolem nich. Nakonec se rozestoupili a mi se proti sobě rozběhli. Opatrně jsem vyskočila a Jamie mě zvedl nad hlavu. Párkrát se otočil a pak mě položil na zem.

S tím sestava skončila a za chvíli zazvonilo na přestávku. Rozběhla jsem se do šaten, kde jsem se rychle přezula z nepohodlných baletních špiček do obyčejných botasek. Nechala jsem si na sobě taneční sukni a tílko a vyrazila do divadelního sálu, kde mě čekala hodina herectví.

Do místnosti jsem vešla spolu se zvoněním a posadila se do první řady hlediště. „Jsem ráda že jsme tu dnes všichni, aspoň si budeme moc sehrát celé představení," řekla nadšeně učitelka Wilsová, když vtrhla do sálu. Lehce vyběhla na jeviště a podívala se do svých papírů. „Začneme pěkně od začátku. Všichni se přesuňte za oponu!" vykřikla a všichni se automaticky zvedli.

Dlouhou dobu jsem postávala skrytá za jevištěm, než na mě přišla řada. Bohužel jsem začínala tanečním vystoupením. Štěstím bylo, že můj úkol bylo hrát, že jsem si po chvilce tance vymkla kotník, což pro mě nebylo těžké.

„Nestalo se vám nic!" vykřikl jeden z herců, když jsem se skácela na zem. Pomohl mi na nohy a já se s ním dala do řeči. První polovina vystoupení končila naším společným polibkem, který jsme za celou dobu zkoušení ještě nehráli. „Myslím, že dnes sehrajeme i tuto scénu," prohlásila učitelka, když jsme se na ní nenápadně během scény podívali.

Teď jsme se dívali na sebe a pomalu se k sobě přibližovali. Naše rty se k sobě přitiskly a učitelka začala tleskat. „Úžasné! Teď si dáme kratší přestávku a pak pokračujeme," řekla a všichni seskočili z jeviště do hlediště. Sedla jsem si na své místo v první řadě a vytáhla z tašky knihu. „Ahoj," ozvalo se vedle mě a já zvedla hlavu od stránek.

Seděl vedle mě Mike, ten, kterému jsem před chvílí dala pusu. „Ahoj. Co potřebuješ?" zeptala jsem se s úsměvem na tváři. „Přemýšlel jsem o našem vystoupení a napadlo mě, že bychom se mohli po škole sejít a sehrát si nejtěžší scénky, jak spadneš, a hlavně závěrečnou taneční scénu," řekl a já jen přikývla. Učitelka se totiž vrátila a všichni se pomalu vraceli na jeviště.

Hodina konečně skončila a já měla chvíli volno. Sedla jsem si ve školní knihovně a začetla se do své knížky. Skoro jsem si nevšimla, že je čas oběda, kdyby se dveře do knihovny neotevřely a v nich nestál Jamie.

Knihu jsem zaklapla a vydala se k němu. „Konečně jsem tě našel," řekl, když jsem šla vedle něho chodbou směrem k jídelně. „Promiň," řekla jsem, „měla jsem hodinu volna, tak jsem chtěla mít klid."

Seděla jsem vedle Jamieho, který ještě dojídal své jídlo, když se ke mně přiřítil Mike. „Tak jdeme?" zeptal se udýchaně. Já se rozloučila s Jamiem a vydala se za ním.

„Ahoj mami, jsem doma!" křikla jsem vyčerpaně, když jsem otevřela dveře od domu. „Ahoj zlato!" odpověděla, „Doufám, že už máš sbaleno."

Nechápavě jsem vběhla do kuchyně a podívala se na mamku, která zrovna myla nádobí. „Cože? Proč bych měla mít sbaleno?" zeptala jsem se, když se na mě otočila. „Za týden končí škola a hned den potom odjíždíš na ten tábor. Snad si na to nezapomněla?" zeptala se mamka a dala ruce v bok.

Samozřejmě jsem na to zapomněla. Rychle jsem se usmála a vyběhla z kuchyně. „Samozřejmě jsem nezapomněla!" vykřikla jsem na schodech a slyšela mamky smích. Doběhla jsem do pokoje a sedla si na postel. Vytáhla jsem z pod ní velký kufr a začala do něj házet věci. Plavky, trička, kraťasy, tílka, sukně, šaty a další blbůstky. Sbalila jsem si i botasky, žabky a balerínky.

Usoudila jsem, že to zatím stačí a znovu si sedla na postel. Sundala jsem si ponožky a podívala se na své zhmožděné nohy. Natáhla jsem se po krému a nohy si promasírovala. Byla to úleva. Položila jsem se na postel a podívala se do stropu. Začali se mi samy zavírat oči a já během chvíle usnula a přestala vnímat okolní svět. Kéž by vše bylo tak jednoduché jako spánek... 

První kapitola nového příběhu. Jéééé 👏