Lucy - Dokončeno

|18|

Vrátili jsme se na náměstí přesně včas. Zrovna zastavoval autobus a lidé z něj začali vycházet. Edward rychle dal papírovou tašku s kostýmem do úložného prostoru na motorce a spolu jsme šli ke skupince, která se začala tvořit u kašny. „Vidím, že jste dojeli oba v pořádku," řekl Adam, přestože před chvílí s Edem mluvil. My jsme se jen na sebe usmáli a já odešla hledat Selenu. Našla jsem ji spolu s Nickem hned, nebylo těžké jen přehlédnout, lépe řečeno přeslechnout, protože se smáli na celé kolo.

„To by mě zajímalo, co vy dva řešíte tak legračního," řekla jsem, když jsem došla až k nim. Oni se na mě jen rychle podívali a začali se smát ještě víc. „Hele, teď to vypadá, že se smějete mě!" řekla jsem na oko uraženě. Oba dva se ještě chvíli smáli a když přestali, Selena byl schopná podat mi moji tašku. „Vážně jsi si s sebou musela brát knížku? Ještě k tomu dětskou," řekla Sel, když jsem se začala hrabat v tašce, abych vyndala peněženku a podívala se, kolik v ní mám. V tu chvíli jsem se zarazila. „To je moje věc a myslím, že na tom není nic vtipného," řekla jsem, teď už opravdu uraženě a odešla za Edem.

„Kolik jsi v tom krámku platil?" zeptala jsem se, když se na mě Ed podíval. „Říkal jsem ti, že peníze nemáš řešit," řekl, ale já se nenechala odbýt. „Edwarde, nechtěj, abych tě začala nutit k tomu, abych ti alespoň část zaplatila. Minimálně tu korunku," začala jsem a neuvědomila si, že mluvím trochu moc nahlas. Naštěstí si toho nikdo nevšiml, já vytáhla z peněženky dvaceti dolarovku a vložila ji Edovi do dlaně. Rychle jsem se otočila, aby mi je Ed nedal zpátky a vydala se hledat Adama. Našla jsem ho v blízkosti autobusu, kde domlouval s řidičem, v kolik se má pro nás vrátit. Počkala jsem, až spolu dohovoří a pak jsem ho opatrně oslovila.

„Adame? Chtěla jsem ti říct, že bych dneska chtěla jít na chvíli trénovat do lesa, jestli by to nevadilo," začala jsem. Adam jen přikývl a já se rozhodla pokračovat: „Rozhodla jsem se, že dneska udělám takové menší představení a pozvala jsem na něj Selenu s Nickem, tak jestli to taky nebude vadit." Adam zase jen přikývl a já se konečně dostala k věci, kvůli které jsem se s ním o tom začala bavit zrovna teď: „Napadlo mě, jestli by ses nechtěl přijít podívat taky. Jsem domluvená, že Nicka vyzvednu chvíli po konci táborového ohně, tak bych mohla dojít i pro tebe. Samozřejmě to pozvání platí i pro Emu, jestli bys jí to mohl dát vědět." S tyto slova už neodpověděl kývnutím, ale zeširoka se na mě usmál. „Přijdu se na tebe podívat moc rád, a pozvání Emě samozřejmě vyřídím. Aspoň konečně uvidím dílo toho, že někomu dovoluji porušovat večerku," s těmito slovy na mě mrknul a vydal se doprostřed hloučku.

„Vážení, uklidněte se prosím. Nyní si společně projdeme nejzajímavější stavby a památky ve městě. Nebojte se, nebude to dlouhé, celá trasa je dlouhá necelé dva kilometry. U každé zastávky vám řekneme ty nejdůležitější informace, u některých i zajímavosti. Upozorňuji vás na to, že po naší prohlídce přijde na řadu táborová soutěž, což bude test o tomto městě, kde využijete informace, které vám řekneme, takže nás dobře poslouchejte a hlavně vnímejte. Nyní prosím utvořte dvojice, ať se chováme jako inteligentní lidi," řekl, když si získal pozornost všech a během chvilky jsme utvořili dvojice.

Rozhodla jsem se jít s Nickem, kterého jsem chytila za jeho malou ručku a vyrazilo se. Prohlídka opravdu netrvala dlouho a většina informací byla opravdu užitečných, i když ke konci už jsem nebyla schopná je vnímat, protože Nick se začal nudit a začal mi vyprávět příběh. A přece nemůžu odmítnout příběh od malého kluka? Vyprávěl mi o tom, jak byl loni na letním táboře, jiném než letos, a vůbec se mu tam nelíbilo. Prý tam malé děti byly moc „dětinské" a nemohl se sněmy pořádně bavit a velké děti byli moc namyšlené a nechtěli se s ním bavit. Nakonec prohlásil, že tady je to o 1000 % lepší. S těmito slovy jsem se začala smát a dál jsme pokračovali mlčky, protože jsme se už blížili ke konci prohlídky a čekal nás test.

Když jsme se vrátili na náměstí, udělali jsme skupinky podle družstev a šli jsme si sednout na lavičky daleko od sebe, abychom nemohli opisovat. Brit nám ten test dala a začala nám měřit časový limit, který byl 30 minut. První otázky byli velice jednoduché, postupně se začali ztěžovat, přibývalo v nich víc otázek s letopočty a stavebními slohy. V této části to ty nejmenší přestalo bavit, tak začali běhat okolo a hráli si s vodou v kašně. My ostatní jsme se mezitím dál věnovali testu. Když jsme konečně odpověděli na všechny otázky, několikrát jsme je všechny překontrolovali a nakonec odevzdali Brit. Ta se na nás jen usmála a řekla, že máme jít ke kašně a počkat, až test dokončí všichni.

Šla jsem tedy za Nickem, který seděl na kraji kašny a ruku měl namočenou do vody. „Tak co prcku, věděl jsi nějakou odpověď v tom testu?" zeptala jsem se, když jsem se posadila vedle něj. On se na mě podíval a usmál se. „Věděl jsem jich dost, ale bylo to strašně dlouhé, nedalo se to přemýšlení už vydržet" dodal, zvedl se a někam odběhl, nejspíš za kluky ze své chatky. V tom ke mně přišla Selena a sedla si ke mně. „Vy už máte taky hotovo?" zeptala jsem se hned, co dosedla. Ona jen zakroutila hlavou a namočila si ruku do vody. „Ne. Ale hned na začátku jsme se domluvili, že si ti rozdělíme a každý uděláme část. Já tu svoji už hotovou mám, tak jsem odešla," řekla jednoduše a dělala ve vodě malé víry.

V tu chvíli si k nám přisedl i Ed. Usmál se na mě a na Sel zamával. Ona mu zmateně zamávala zpátky a otočila se celým tělem směrem k němu. „Co to dneska s tebou je. Máš nějakou dobrou náladu," řekla a začala se smát. „Ale Sel, vždyť já vždy zářím jako sluníčko a na všechny jsem strašně milý," odpověděl ji Ed. Přitom se na mě podíval a jemně do mě šťouchl. „Že ano Lucy?" řekl se smíchem, když jsem se na něj otočila. Nasadila jsem na tvář falešný úsměv a odpověděla mu: „Samozřejmě Ede, vždyť jsem tě v životě neviděla, že by jsi někomu udělal něco hnusného, například jsi nikoho neshodil do koupaliště že?" řekla jsem a s mými posledními slovy do něj strčila tak, že spadl do kašny.

Když se vynořil z vody, naskytl se mu pohled na mě se Selenou, jak se mu smějeme na celé kolo. Nemohla jsem ani popadnout dech. To ale netrvalo dlouho, protože mě chytnul na nohu a stáhnul mě k sobě když jsem se vynořila já naskytl se mi pohled na Selenu, která se smála ještě víc, než předtím. Jen jsme se s Edem na sebe podívali a strhnul Selenu taky do vody. Když se vynořila ona, začali jsme se smát všichni tři.

Po chvíli jsme vylezli z kašny, protože ostatní týmy už také odevzdali test a Adam nám chtěl zrovna říct, co bude dál. „Takže, za chvíli budou dvě hodiny, autobus na cestu zpátky je domluvený na půl pátou. Rozhodli jsme se, že vám dáme čas do čtyř hodin, takže budete mít dvě hodiny volného času. Zdůrazňuji, že všichni budou ve 4 hodiny zpátky tady u kašny. Navíc nikdo nebude chodit sám, budete chodit minimálně po dvojicích. A teď už můžete jít," řekl a vydal se směrem k nám.

„Vy dva samozřejmě můžete odjet kdy budete chtít, buď dřív, nebo déle, ale musíte být zpátky do večeře, ta dneska bude v sedm hodin," řekl, když si stoupl vedle nás. Po chvíli se podíval na Eda a zeptal se ho: „Půjdeš tam i dneska Ede?" Ten se jen usmál a zakroutil hlavou. „Dneska už jsem tam byl a myslím, že už není nutné, abych tam chodil pokaždé, co tu budu," řekl a podíval se na mě. Já se jen rychle usmála a podívala se na Adama. Ten se také usmál a odešel.

Takže další kapitola, musím říct, že celkem dlouhá a zároveň o ničem, takže pokud se vám zdála nudná, moc se omlouvám. Jestli se někdo divíte, proč jsem zmínila tu dětskou knížku, vysvětlení se vyskytne v nějaké následující kapitole, nevím za jak dlouho, prostě až se to bude do děje hodit.