Lucy - Dokončeno

|32|

Z pohledu Eda:

Když jsem se v sobotu vzbudil, byl jsem docela nervózní. Lucy byla z našeho plánu stále nadšená, ale já se cítil hůř každou hodinou, co se to blížilo. Rita se začala chovat méně odtažitě, a jakmile měla příležitost být mi nablízku, tak byla.

Dnes jsem se z toho už nemohl vykroutit, takže jsem se rozhodla, že si dnešek co možná nejvíce zpříjemním. Hned co jsem vylezl z postele, zamířil jsem do koupelny, kde jsem si dopřál dlouho sprchu. Věděl jsem, že Lucy už je v této době s Amy, Mikem a Jamiem, takže jsem zavrhnul to, že bych jí zavolal, a místo toho jsem šel do obývacího pokoje, kde už dávno seděl Adam s Brit a šálky teplého čaje.

„Dobré ráno, nechtěli byste teď něco podniknout?" zeptal jsem se v naději, že s nimi po dlouhé době strávím nějaký čas. Trochu překvapeně se na mě podívali, ale téměř hned se usmáli a zvedli se z pohovky. „Napadlo nás, že bychom našli kolečkové brusle a vyrazili na projížďku, až bychom dopili čaj. Jestli chceš, můžeš se k nám přidat," řekl Adam, když kolem mě procházel.

Nadšeně jsem přikývl a vydal se za ním. Za mnou šla Brit a všichni jsme mířili do garáže, kde se ještě válelo spoustu nevybalených krabic. Začali jsme se jimi probírat a snažili se najít tu s nápisem brusle. „Nechceš zavolat i Lucy? Klidně by mohla jet s námi," prohlásila Brit po chvíli hledání. Položil jsem krabici, kterou jsem zrovna držel na zem, a otočil se směrem k ní.

„Lucy má teď své plány, je s kamarády," prohlásil jsem a rychle se přemístil k další krabici, aby mi na to nemohli nic říct. Dál jsme v tichosti hledali tu správnou krabici a po chvíli se ozval Adam: „Bingo!" Přemístili jsme se k němu a z již otevřené krabice si každý vzal svůj pár bruslí.

„Převlékneme se a dáme sraz za 10 minut před vchodem?" zeptala se Brit, já s Adamem jsme přikývli a každý se vydal do svého pokoje. Rychle jsem se převlékl a seběhl po schodech ke vchodu. Tam jsem si obul brusle a opatrně vyšel ven. Byl jsem tu první, tak jsem se projížděl po příjezdové cestě tam a zase zpátky.

Po chvíli vyšel z domu i Adam a v těsném závěsu za ním Brit. Dojeli až ke mně a společně jsme vyrazili na projížďku. Vzhledem k tomu, že jsem většinu času trávil doma a do města jsem chodil jen kvůli škole nebo nakoupit, vůbec jsem nevěděl, kam jedeme, a proto jsem si projížďku o to víc užíval.

Venku jsme strávili necelé 2 hodiny, než jsme se vrátili před náš dům. Jakmile jsme byli na naší příjezdové cestě, kecnul jsem si na zem a začal si brusle sundávat. Nenapadlo mě, že mám nohy ze školy tak zničené, ale teď jsem je jasně cítil. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem viděl Lucyiny nohy na táboře, podle kterých jsem poznal, že je baletka. Nikdy jsem tu bolest neznal, ale teď jsem pochopil, proč se o ně moje matka i Lucy tak starají.

Po chvíli sezení na studené zemi jsem se zvedl, došel do svého pokoje a již podruhé tento den zamířil do sprchy. Když jsem z ní vylezl měl jsem asi 1 hodinu, než jsem měl sraz s Ritou v kině. Rychle jsem se převlékl do obyčejného trika a džínů a seběhl do kuchyně, kde byl už připravený oběd.

Nandal jsem si plný talíř, rychle to do sebe naházel a vyběhl zpátky do svého pokoje. Zhluboka jsem se nadechl, vzal si mobil a peněženku a seběhl zase dolů. „Jdu ven, do 5 bych měl být doma!" zařval jsem směrem do obýváku, kde jsem doufal, že je buď Adam nebo Brit.

Nasedl jsem na motorku, nastartoval a vyrazil podle nastudované cesty do kina. Když jsem přijížděl, viděl jsem, jak u hlavního vchodu přešlapuje Rita z nohy na nohu, přestože do našeho srazu zbývala ještě čtvrt hodiny. Našel jsem volné místo na parkování a vydal se směrem k ní.

„Tady si!" prohlásila Rita nadšeně, jakmile mě zahlédla. Když jsem došel až k ní, objala mě a následně mě chytla za ruku. Naštvaně jsem jí ruku vytrhnul a ona se na mě překvapeně podívala. „Promiň," prohlásil jsem, ale za ruku jsem ji nechytnul. Bok po boku jsme vešli do kina a okamžitě vyrazili směrem k nejbližší pokladně.

„Dva lístky na Malé ženy prosím," řekla Rita, když jsme byli na řadě. „Kam byste si je přáli?" zeptala se mladá pokladní a obrátila k nám obrazovku počítače. „Nevadí, když vyberu místa?" zeptal jsem se Rity a ta mi to dovolila. Vybral jsem dvě místa přibližně uprostřed sálu, vedle kterých bylo stále dost volných míst. Převzali jsme si lístky, poděkovali a vydali se směrem k sálu.

„Počkej, chci si koupit něco k pití," zastavila mě Rita, když jsme procházeli kolem občerstvení. Využil jsme toho, že jsem byl na chvíli sám a napsal Lucy rychlou zprávu o tom, že jsme už v kině a jaký máme lístky. Když se ke mně Rita vracela s colou v ruce, pípnula mi na mobilu nová zpráva.

„Kdo to je?" zeptala se Rita, když jsem vytáhnul mobil z kapsy. „Lucy, myslí si, že se doma učím, tak se ptá, jak mi to jde," odvětil jsem rychle a mobil po přečtení zprávy, že jsou v kině za 5 minut, zase zandal. Pokračovali jsme dál směrem k sálu, ve kterém se promítal náš film. U dveří jsme předali lístky uvaděči a ten nám popřál příjemnou zábavu.

Když jsme našli naše místa, sedli jsme si a čekali, než film začne. Rita si chtěla povídat, ale já se spíš věnoval vchodu do sálu a vyhlížel ostatní. „Co vyhlížíš?" zeptala se po chvíli nespokojeně Rita. „Nic, jen mě zajímá, kolik nás tu bude," prohlásil se a obrátil se směrem k ní.

„Není to jedno?" zeptala se a po chvíli pokračovala, „Hlavní je, že tu jsme spolu. My dva." Nenápadně se na mě usmála a já jí úsměv oplatil. Najednou mě chytla za hlavu a přitáhla si mě do vášnivého polibku, a přestože jsem vzdoroval, nenechala se odbýt a polibek stále prohlubovala... 

Tak, využívám toho, že mám náladu na psaní a další kapitolu zveřejňuji den po minulé kapitole. Sice jsem asi dvě kapitoly dozadu psala, že očekávám tak dvě kapitoly a konec, ale zjišťuji, že když si sednu ke psaní nové kapitoly, nechám se unést svými myšlenkami a píšu něco, co jsem vůbec neměla v plánu, takže netuším, kdy se vlastně dobereme ke konci. Nejspíš se tohoto příběhu nechci vzdát...