Lucy - Dokončeno

|29|

„Lucy, můžeš sem prosím na chvíli?" zeptala se mě madam Rouzet po hodině baletu. Rychle jsem hodila své věci do tašky a přistoupila k ní. „Ano?" zeptala jsem se, když jsem byla vedle ní. „Uběhl týden od začátku školy a ten nový, Edward, by potřeboval hodiny baletu navíc. Ráda se jich ujmu, ale budu ráda, když s k nám připojíš a budeš ho doprovázet, přece jen jako mé nejlepší studentce by ti to nemělo dělat problém," prohlásila a já se na ní s údivem podívala.

„Víš že ne neberu jako odpověď. Uvidíme se dneska po škole," prohlásila, aniž bych jí odpověděla a odešla. Chvíli jsem zůstala jen stát, ale nakonec jsem se rozběhla na další hodinu, což bylo herectví. Doběhla jsem k Amy a ona se na mě s překvapením podívala. „Co je?" zeptala se, když mě nechala se vydýchat. „Madam Rouzet po mě chce, abych jí asistovala při doučování Eda," prohlásila jsem a ona obrátila oči v sloup.

„V tom není problém ne," dodala a já se na ní usmála. „Tak vidíš," řekla a objala mě okolo ramen. Ani jsem si neuvědomila, že se otevřeli velké dveře do sálu a najednou mi na rameno zaťukal Ed. Otočila jsem se na něj a naštvaně řekla: „Co chceš?" On hned vycítil tu nenávist a otočil se na místě. Místo toho zamířil k Mikeovi, s kterým se docela skamarádil, přestože věděl, že to s ním jsem měla schůzku první den školy.

Amy se na mě nechápavě podívala a já se na ní jen potutelně usmála. Hned mě pochopila a začala se smát na celý sál.

Když nám skončila zkouška v divadle, vyrazila jsem na oběd, kde na mě čekal Jamie. „Tak co, pořád se s Edem nebavíte?" zeptal se, když jsem mu přinesla jeho tác s jídlem. Rozhlédla jsem se okolo sebe, jestli tu není a odpověděla jsem mu: „On si to myslí, ale dnes po škole spolu budeme mít zkoušku navíc s madam Rouzet a pak ho chci pozvat k nám domů." On jen přikývl hlavou a nic jiného k tomu nedodal.

Po obědě mě čekala poslední hodina, která utekla jako voda a pak jsem se vydala do tanečního sálu. Jak jsem předpokládala, byla jsem tu první, takže jsem měla dost času na to se v klidu přezout a převléci. Rozhodla jsem se, že se při čekání na madam Rouzet a Eda budu protahovat. Jako první přišla madam Rouzet, která začala vybírat hudbu, na kterou budeme cvičit. Asi za 5 minut do místnosti vběhl zpocený Ed převlečený do baletního.

Když si mě všiml, nechápavě se zastavil a já se jen usmála a jemně mu zamávala. Rychle se vzpamatoval, hodil svoji tašku vedle té mé a stoupl si ke mně. Jak byla madam Rouzet zvyklá, začal nám hned dávat pokyny a naše hodina navíc začala. Ze začátku jsme tančili jednotlivě, dělali jsme stejné pozice a já mu někdy upravila postoj.

„Tak, a teď si zkusíme nějaký duet. Pokud ti to půjde, budeš moci alternovat Jamieho, kdyby se jeho noha kompletně neuzdravila," oznámila Edovi a ten se nejdřív nejistě podíval na ní a pak na mě. Povzbudivě jsem se usmála, chytla ho za ruku a stiskla ji. Začali jsme nacvičovat sestavu na naše nejbližší vystoupení a madam Rouzet mu pečlivě popisovala každou pozici, každou zvedačku, každý krok.

Věděla jsem, že ed má hluboko v sobě vlohy na tanec, ale byla jsem překvapena, když po několika pokusech zvládl celou sestavu bez přerušení. Když mě na konci skladby pokládal na zem, neudržela jsem se a hned jsem mu začala tleskat. Když se na mě usmál od ucha k uchu, neudržela jsem se, vrhla se mu kolem krku a rychle ho políbila.

„Pro dnešek to bude stačit, uvidíme se znovu zítra po škole a doladíme ten duet. Budou se s Jamiem střídat, aby dal oddech noze. A aby to bylo spravedlivé, tebe bude alternovat Amy a všichni se budete mezi sebou střídat," ukončila dnešní lekci madam Rozet a my jsme se konečně mohli přezout do normálních bot.

„Napadlo mě, jestli bys dneska nechtěl na chvíli k nám, seznámila bych tě s mamkou," nadhodila jsem, když jsme šli směrem ven ze školy. „Půjdu rád, jen zavolám Adamovi, že přijedu později," řekl a hned vzal do ruky mobil. Když jsem slyšela Adamův hlas v telefonu, z plna hrdla jsem zakřičela: „Ahoj Adame!" Ed se na mě podíval se smíchem v očích a pověděl Adamovi, že jsem to byla já.

Po chvíli hovor ukončil a my vyšli na parkoviště. Když jsem zahlédla jeho motorku, hned jsem se k ní rozběhla a jako malé dítě jsem okolo ní poskakovala, protože jsem byla natěšená, až si znovu užiji tu jízdu jako na táboře. Ed po mě hodil klíčky, já odemkla úložný prostor, vyndala druhou helmu a nacpala tam svoji tašku.

Ed si mezitím vyndal svoji helmu z tašky, kterou nějakým zázrakem vtěsnal k té mé. Nasedli jsme společně na motorku a já ho odnavigovala k nám domů. Zastavili jsme na naší příjezdové cestě a já si vzala své věci. V ruku v ruce jsme došli k mým domovním dveřím, které jsem po chvíli hledání klíčů odemkla.

„Mami, jsem doma. A někoho vedu," zakřičela jsem na chodbě, když jsem za námi zavírala dveře. Mamka vyšla z kuchyně a utírala si při tom ruce do zástěry, kterou si zrovna sundala. „Ahoj, kdo je tento mladý fešák?" zeptala se a usmála se směrem k Edovi. „Pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěla o tom klukovi z tábora? To je on, Edward," představila jsem ho a při těchto slovech Ed natáhl ruku směrem k mamce a zářivě se na ní usmál.

Určitě jste to nikdo nečekal, ale rozhodla jsem se vám dnes dopřát dvě části (i když si většina z vás tuhle část přečte až zítra) a jak vidíte, Ed a Lucy už jsou zase spolu, takže jim to naštvání moc dlouho nevydrželo. 😂😂😂