Lucy - Dokončeno

|24|

„Slibuješ, že mi napíšeš? A musíš se za mnou přijet podívat,“ přemlouvala mě Selena, když mě objímala u hlavního vjezdu a nedaleko od nás stála její mamka a čekala na ni. Objetí jsem jí oplácela a slibovala, že za ní přijedu. Když jsme se od sebe odtáhli, podívali jsme se na sebe a znovu si padli do náručí.

Z ničeho nic se za mnou objevil Ed a připojil se k našemu objetí. To skončilo, když se přiřítil Nick a skočil na Selenu. Na ho zvedla do náručí a zatočila se s ním. „Budete mi všichni chybět, tohle bylo nejlepší léto ze všech,“ řekla, když ho položila na zem a pohladila po hlavě.

Věnovala jsem jí poslední úsměv a stisk ruky a ona se otočila a došla ke své mamce. Ta od ni převzala její tašky a odnesla je do auta. Sel nám ještě rychle zamávala a doběhla k autu a nastoupila do něj. Všichni jsme ještě dlouho stáli u vchodu, sledovali vzdalující se auto a mávali.

Vrátili jsme se zpátky k chatkám a rozhodli jsme se, že čas, který nám zbývá, strávíme u bazénu. Všichni jsme se rychle převlékli do plavek a vydali se tam. Sice byl poslední den tábora, ale u bazénu bylo ještě spousta táborníků.

Čím víc se blížilo poledne, tím víc lidí ubývalo. Těsně před polednem odjel i Nick, kterého jsme šli také vyprovodit a rozloučit se s ním. S Edem jsme se poté vrátili k bazénu, které se za tu dobu celkem vyprázdnilo.

Okolo jedné hodiny jsme se rozhodli, že zkusíme jitro jídelny, jestli tam nebude něco k snědku. Když jsme tam přišli, žádné jídlo tam nebylo, takže mě Ed chytil za ruku a odvedl do kuchyně.

Hned co jsme vešli do místnosti, slyšela jsem Julii: „Zlatíčka moje, vy máte určitě hlad že?“ Oba jsme přikývli a Julie hned začala připravovat něco k snědku. Během chvíle jsme spolu s Edem seděli na lince a jedli obložený chléb.

„Nečekala jsem, že tu ještě Lucy budeš, myslela jsem, že v tuto dobu už budou všichni na cestě domů,“ řekla, když si k nám přitáhla židli a sedla si k nám. Já jen pokrčila rameny a dál jedla. Když jsem dojedla řekla jsem: „Mamka je dneska v práci, takže přijede až déle. Ale mě to nevadí.“

Julie se jen usmála, zvedla se a šla trochu uklízet. My s Edem jsme se s ní rozloučili a šli zpět k bazénu. Vzali jsme si tam svoje věci a odnesli si je do chatky. Po chvíli přemýšlení, co budeme dělat, jsme se rozhodli, že najdeme Adama a zahrajeme si něco.

Našli jsme ho u ohniště, kde s ním byly Brit a Ema. Když jsme k nim došli, Ed se zeptal: „Napadlo nás, že bychom si zahráli nějakou hru, chcete hrát s námi?“ Brit i Ema okamžitě přikývly a vyskočily na nohy a Adam se tomu zasmál a zvedl se taky.

„Přemýšleli jste nad tím, co si zahrajeme?“ zeptal se Adam, když jsme se blížili k jídelně. My jen zakroutili hlavou a Adam nás poslal do jídelny a odběhl. Chvíli jsme na něj čekali a za chvíli vběhl do místnosti s hrou aktivity v ruce.

Položil je na stůl a sedl si vedle Brit. Chvíli jsme se hádali, jak utvoříme týmy a nakonec jsme se shodli, že z toho uděláme klasickou bitvu holky proti klukům. Vyměnila jsem si tedy s Adamem místo a začali jsme hrát.

Hráli jsme něco přes hodinu a samozřejmě, že náš tým vyhrál. Všechny jsme si plácli a Adam zatím došel pro něco k pití. Postavil na stůl skleničky a džbán s vodou. Začal nám ji nalévat a v tu chvíli mi zazvonil mobil. Rychle jsem ho vytáhla z kapsy a přijala hovor.

„Ahoj mami, už jsi na cestě? Za půl hodiny? Dobře, budu připravená,“ řekla jsem a krátký hovor ukončila. Všem bylo jasný, že tu moje mamka za půl hodiny bude a já pojedu domů, ale nikdo neřekl ani slovo. Zbytek času jsme si povídali a užívali si poslední společné chvíle.

Když už se blížil čas mého odjezdu, šli jsme spolu s Edem do chatky, kde jsem si vzala svoje věci a společně jsme šli čekat k hlavnímu vjezdu. Chvíli jsme nebo stáli v tichosti v objetí.

Po chvíli jsem zvedla hlavu a podívala se mu do tváře. „Jaký je to vlastně mezi námi? Co jsme?“ zeptala jsem se, když se na mě také podíval. Dal mi jemnou pusu na čelo a řekl: „Je zvláštní to říct, ale miluji tě. Miluji tě a doufám, že ty to cítíš také.“ V tu chvíli jsem ho políbila a on tento polibek ještě prohloubil.

„Nenechte se rušit,“ ozvalo se vedle nás a já od Eda odskočila asi o dva metry, jak jsem se lekla. Kousek od nás stála moje mamka a nedaleko bylo naše auto. Nevinně jsem se na mamku usmála a Ed jí rychle nabídl ruku. Představil se jí a za chvíli už si spolu povídali.

„Tak už si nastup Lucy do auta, musíme být doma co nejdřív,“ řekla najednou mamka, popadla moje věci a odnesla je do auta. Já došla k Edovi a naposledy jsem ho objala. „Jakmile opadne ten frmol ohledně stěhování, ozvu se ti,“ řekl a dal mi pusu do vlasů. Po té už jsem nastoupila do auta a odjela…

Takže konec tábora, ale ne konec příběhu. Teď budou tak jedna, dvě kapitoly z léta a pak se vrátíme do školy, kde se samozřejmě něco stane, jinak by to nemělo smysl pokračovat, že? 😏😏😏