Lucy - Dokončeno

|19|

Když jsme se vrátili do tábora, vzala jsem si hnědou tašku s nákupem a rychle ji odnesla do pokoje, aby se nikam nezatoulala. Vzhledem k tomu, že jsme s Edem přijeli těsně před večeři, vzala jsem na sebe rychle mikinu a doběhla do jídelny. Když jsem si vzala tác s jídlem, došla jsem ke stolu, kde seděla Selena s Nickem. Bylo vidět, že všichni jí rychle, aby se co nejdřív začal připravovat táborový oheň.

Když jsem dojedla, odnesla jsem tác a šla hledat Adama. „Ahoj, mám na tebe dotaz. Mohli bychom si udělat takový rádoby trdelník? Připravila bych těsto, když mi seženeš mouku, vodu, cukr a skořici. A zatím můžete malé děti poslat hledat silnější klacky, které by se použili na opékání. Jestli to teda nevadí," řekla jsem, když jsem ho našla. „Dobře Lucy, jdi kuchyně, všechno potřebné tam je. A tím hledáním aspoň zabavím malé děti, aby se nemotali při připravování ohniště. Lucy, ty mě nepřestáváš překvapovat," řekl a s těmi slovy odešel.

Když jsem doběhla do kuchyně, uviděla jsem tam tři kuchařky, koho jsem tam však nečekala by Ed. „Edwarde? Co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně hned v dveřích. „Tak Edwarde jo?" řekla jedna z kuchařek, a šťouchla louktem do Eda, který oblizoval měchačku od nějakého těsta. „Tohle je Lucy. Lucy, tohle je moje teta Julie," řekl a měchačku položil do misky vedle sebe. „Koukám, že tenhle tábor je takový rodinný podnik," řekla jsem s úsměvem a postoupila dál do místnosti. „Mám takovou žádost, ráda bych udělala těsto má trdelníky na dnešní táborák a Adam mě sem poslal, že tu najdu vše potřebné," řekla jsem, když jsem si uvědomila, proč jsem vlastně tady.

„Samozřejmě zlatíčko. Řekni mi vše co potřebuješ a já ti to donesu. Mezitím se posaď, a klidně si v tamtom šuplíku vezmi lžičku a ochutnej to těsto, co před chvíli jedl Ed, je to moje specialita," řekla Julie, já ji rychle nadiktovala vše potřebné a sedla si na linku vedle Eda. „Ty si nevezmeš lžičku jak řekla teta?" zeptal se Ed, ale já popadla měchačku a ochutnávka těsto na ní nalepené. „Myslím, že přežiju, když ochutnávka ze stejné měchačky jako ty," řekla jsem se smíchem a dál ji oblizovala.

„Proč jsi se za mnou ani jednou nepřišel podívat, když jsem byla na pokoji? Byl jsi u mě, když jsem se probrala, ale od té doby jsi za mnou nepřišel ani jednou, Selena u mě byla pečená vařená, takže ti nebránil táborový program," řekla jsem něco, co mě už dlouho trápilo. Položila jsem měchačku zpátky do misky a čekala, co mi odpoví. Když jsem se na něj podívala, viděla jsem smutek. „Věc se má tak, že jsem za tebou strašně chtěl. Nejradši bych s tebou byl celou dobu, ale nemohl jsem. Andrea za mnou pořád lezla a já ji nechtěl naštvat. Nezáleží mi na ní, to ne, ale na tobě jo, a věděl jsem, že kdybych za tebou šel, ublížila by ti, už jednou to udělala. A jestli mi teď řekneš, že by sis s ní hravě poradila, tak to není pravda. Ve tvém stavu bys nic nezvládla. Teď se ale věc změnila, teď už jsi zase zdravá a navíc... Za pár dní už končí tábor a už se s ní nepotkáš a nebude ti nic hrozit," řekl a já ho jemně vzala za ruku.

„A co my?" zeptala jsem se ho a položila si hlavu na jeho rameno. „Co co my?" zeptal se na oplátku a já se na něj koukla. „No jestli my se ještě někdy uvidíme?" řekla jsem a viděla v jeho tváři zmatek. „Lucy. Já nevím. Věc se má tak, že co skončí tábor, já, Adam a Brit se budeme stěhovat, takže tím zabijeme zbytek prázdnin. Navíc mi ani jeden neřekl, kam se stehujeme. Až tam přijedeme, budu se muset přihlásit na nějakou školu, kterou si budu muset po příjezdu vybrat a bojím se, že nebudu mít žádný čas," řekl a při posledních slovech se díval do země.

Opatrně jsem mu položila ruku na tvář a přitáhla si ho do krátkého polibku. V tom se vrátila Julie i se všemi potřebnými věcmi. Seskočila jsem z linky a přispěchala ji na pomoc, vzala jsem některé věci a položila je na linku. Julie mi z nějaké skříňky podala misku a já se dala do práce. „Nechceš mi pomoci?" zeptala jsem se Eda a on hned přišel. Chvíli jsme mlčky připravovali těsto, ale po chvíli jsme ingredience po sobě začali házet. Naštěstí jsme měli už dost těsta, takže to nebyl problém.

Mezitím co Ed odnesl těsto k ohništi, já připravila směs na obalování z cukru a skořice. Tu jsem po chvíli taky odnesla k ohništi, kde na hromadě leželi klacky vhodné k přípravě trdelníků. Zašla jsem za Adamem, aby sehnal pár nožů na úpravu klacků. My starší jsme se jich pak chopili a odstranili kůru tam, kde se bude namotávat těsto. Mezitím už bylo připraveno ohniště a stačilo ho jen zapálit. Toho se ujmul Adam a za chvíli už byl oheň zapálený. Na chvíli jsme připravené klacky opálili v plamenech, abychom se zbavili nečistot a já začala připravovat trdelníky. Těsto jsem vždy namotala a poté obalila ve směsi z cukru a skořice. Poté už se mohlo opékat.

Chvíli mi trvalo, než jsem spotřebovala všechno těsto, ale bavilo mě to. Když jsem vše spotřebovala, šla jsem si sednout k Nickovi, Seleně a Edovi. Propletla jsem si s Edem prsty a chvíli jsme seděli mlčky, pak někdo přinesl kytaru a začalo se zpívat. Zpívalo se dlouho, na chvíli se ke mně dostala i kytara a zahrála jsem pár svých oblíbených písniček. Celkově to byl příjemný večer, smáli jsme se, zpívali, jedli a nakonec si vyprávěli historky, až se nakonec přiblížil čas, kdy se musel oheň uhasit a šlo se spát. A mě se přiblížilo moje narychlo uspořádané vystoupení.

Další kapitolka, další posun v příběhu a nová informace, abych byla upřímná, blíží se konec tábora, to však neznamená, že se blíží konec celého příběhu.