Lucy - Dokončeno

|13|

Když mi začal ve dvě hodiny ráno zvonit budík, rychle jsem ho vypla, i když jsem si byla jasná, že Sel by to nevzbudilo. Nebyla jsem si tak jistá u Eda, tak jsem hned opatrně nahlédla do vedlejší místnosti. Ed ležel odkrytý na zádech a pravidelně oddechoval.

Rychle jsem se převlékla, vzala mobil, obula se a vyběhla ven. Šla jsem na místo, kde jsem byla už minulou noc a na chvíli si sedla. Přemýšlela jsem nad tím, jak můj zlomený nos změní můj vzhled. Ne že bych byla na svůj vzhled nějak vysazená, ale přece jen, jak v baletu, tak divadle, je důležitý. Nakonec jsem nad tím jen mávla rukou a zvedla se ze země.

Pustila jsem si muziku, kterou jsem potřebovala a dala se do nacvičování. Několikrát jsem musela hudbu zastavit a vrátit zpátky, abych si některé části mohla zopakovat. Když jsem nakonec byla se vším spokojená, pustila jsem si skladbu od začátku a dala se do tance. Tančila jsem naboso a užívala si chlad vlhké trávy. Stavěla jsem se na špičky a točila se a točila, skákala a běhala.

„Neměla bys dělat tak prudké pohyby," ozval se za mnou najednou hlas a já se s leknutím otočila a spadla při tom na zem. Viděla jsem Eda, jak sedí na zemi vedle mého mobilu. Zrovna vypínal skladbu, když jsem se začala zvedat ze země. „Co tu děláš?" zeptala jsem se ho naštvaně a došla k němu.

„Kontroluji tě," řekl jednoduše a podal mi můj mobil. Vzala jsem si ho a strčila do kapsy u kalhot. „Musím uznat, že jsi dobrá. Máš talent," řekl a zvedl se ze země. „Děkuji, ale opravdu, co tu děláš?" řekla jsem a založila si ruce na prsou. „Nic. Všiml jsem si, že jsi odešla, tak jsem jednoduše šel po tvých stopách," řekl a pokrčil rameny.

Povzdechla jsem si a sedla si na zem. Ed si hned sedl vedle mě. „Ty bys měl pořád měl ležet rozvalený v posteli a snít o Andree," řekla jsem naštvaně a objala si pokrčená kolena. Ed se na mě nechápavě podíval a já si povzdechla. „Tohle," řekla jsem a ukázala si na svůj nos, „je hlavně kvůli tobě." V tu chvíli se začal dívat ještě zmateněji a chtěl něco říct, já ho však přerušila.

„Andrea mi tak nenápadně naznačila, že jsi její a myslím, že tvůj včerejší polibek ji v tom utvrdil. Po její ráně míčem přímo do mého obličeje mi řekla, že se s tebou nemůžu jen tak objímat, když jsem s tebou v týmu," řekla jsem na vysvětlenou. „Vždyť já jí tu pusu dal jen kvůli tomu, abych tě popíchnul!" začal se naštvaně ospravedlňovat, ale já ho přerušila. „Ale to ona nevěděla. Vždyť ten náš polibek nikdo neviděl," řekla jsem a prudce se zvedla.

„Víš co, na tohle já nemám teď náladu, zítra si to s ní nějak vyříkej, nebo se ke mně nepřibližuj," řekla jsem, když jsem se se všemi mými věcmi začala vracet do chatky. Věděla jsem, že jde hned za mnou, ale ani jeden jsme už neřekli ani slovo.

Ráno jsem se vzbudila až těsně před rozcvičkou, tak jsem rychle vzbudila Sel a obě jsme si oblékly sportovní oblečení. Došli jsme na nástup na rozcvičku, ale jakmile mě Adam viděl, zastavil mě. „Žádný takový mladá dámo, vás se dnešní rozcvička netýká. Zaběhni k Emě a promluv si a ní o tom, co můžeš a co ne. A nezapomeň se jí zeptat i na tvé noční vycházky," řekl a já se s jeho posledními slovy podívala do země.

"Ty jsi tuhle noc byla trénovat, co?" zeptal se a já kývla. Povzdechl si a jen mi rukama naznačil, že mám jít. Odešla jsem tedy do ošetřovny, kde u velkého stolu seděla Ema. „Ahoj zlatíčko, posaď se prosím na to lůžko. Zkontroluji ti to a řeknu ti, co všechno s tím nemůžeš dělat," řekla a já ji poslechla.

Zvedla se od stolu, došla ke mně a prozkoumala můj nos. „Vypadá to, že všechno je tak, jak má, ale i přesto to bude chtít klidový režim. Takže žádné skákání, běhání nebo prudké pohyby. Alespoň dnes ne. Řeknu Adamovi, aby upravil dnešní program tak, aby ses ho mohla zúčastnit," řekla po chvílí a já se na ní provinile podívala.

„Takže ty jsi v noci byla venku," povzdechla si. „Adam se zmínil o tom, že je tu možnost, že jsi byla v noci trénovat. Je ti jasné, že s tím budeš muset na chvílí přestat?" zeptala se a já smutně přikývla. Usmála se na mě a poslala mě do jídelny, kde jsem už mohla začít snídat.

Po chvíli se začala jídelna plnit lidmi a za chvílí u mě seděla Selena i Nick. Dlouhou dobu jsem neviděla Eda, ale když vešel do jídelny, nešlo si ho nevšimnout. Došel si pro jídlo, prošel okolo našeho stolu tak, že se mě nenápadně dotknul a sedl si ke stolu k Andree. Ta se k němu hned přitiskla a on ji nechal.

Pro mě to bylo znamení, že si Ed vybral ji a já se vrátila zpět ke svému jídlu. V jídelně bylo celkem rušno, všechny však zaujala hádka, která se po chvíli začala odehrávat. Andrea nesrozumitelně křičela na Eda, ten byl však v naprostém klidu. Po chvíli Andrea popadla misku s jogurtem a vychrstla její obsah na Edovo triko. To už se on neudržel a vlepil jí facku. Ona na něj zírala s otevřenou pusou, zatímco vycházel z jídelny. Poté mě vyhledala pohledem a popadla jablko, které měla na tácu jedna z jejích kamarádek.

„Ty dě*ko!" začala na mě řvát přes celou jídelnu a hodila jablkem. Teď jsem však byla pohotovější a jablko chytila. Zvedla jsem se od svého stolu a došla k ní. Její kamarádce jsem vrátila jablko a beze slov jsem odešla z jídelny. Jak to tak vypadá, Ed si nejspíš nevybral Andreu. 

Další kapitola je na světě a tento příběh se mi nějak začal vymykat kontrole a jede si na vlastní vlně, která se mi zatím docela líbí. A kdyby se někdo z vás divil, proč jsem použila rádoby cenzuru, je to kvůli tomu, že nechci, aby byl můj příběh nahlášen kvůli nevhodnému obsahu tak počítejte s tím, že se v příběhu může ještě někdy objevit.