Lucy - Dokončeno

|28|

Cítila jsem pohledy mých spolužáků, kteří nevěřícně hleděli na mě a na Eda. Když jsme se od sebe vzdálili, studem jsem sklopila hlavu, on mi ji však hned zvedl a cvrnknul mě do nosu. Naštvaně jsem se na něj podívala a on prohlásil: „Teď tě konečně poznávám." Chtěla jsem mu něco říct a bránit se, ale naše učitelka mě nenechala promluvit.

„Prosím, uklidněte se a posaďte se zpět na svá místa," řekl a všichni jsme si šli sednout na svá místa. „Ty ne Edwarde," dodala, když se směrem k lavicím vydal i on. Chytla ho za ruku a jako předtím Rita ho dotáhla k tabuli. „Milá třídou, tohle je váš nový spolužák Edward Sneak. Mohl bys nám o sobě něco říct?" představila nám ho učitelka a dala mu slovo.

„Dobře. Jmenuji se Edward Sneak, je mi 17 let a nedávno jsme se přestěhovali do vesnice poblíž. Jo, a mám přítelkyni," prohlásil, nejdřív se podíval na Ritu, protože věděl, že se ho snaží sbalit, a pak se láskyplně podíval na mě. „Jmenuje se Lucy Clara Smith a určitě ji všichni dobře znáte," dodal na konec, podíval se na naši učitelku a ta ho pobídla, že se může jít posadit.

Samozřejmě hned zamířil k místu přede mnou, které bylo do této doby volné. Posadil se, otočil se na mě a usmál se. Já se na něj podívala a povytáhla obočí. „Co je?" zeptal se zmateně, ale přerušila ho učitelka, která nám oznámila, že se máme přestat bavit, protože již začala hodina. Ed se neochotně otočil zpět směrem k tabuli, ale po chvíli mi poslal vzkaz, kde se ptal, co podnikneme po škole. Já jen zakroutila hlavou a věnovala se výkladu.

Když skončila hodina, Ed ke mně hned zamířil. „Tak jak?" zeptal se a já se zastavila. „Co tak jak?" zeptala jsem se zpátky a on se také zastavil. „No co podnikneme po škole?" zeptal se na to, co sálo na vzkazu. „Po škole už mám něco domluvené," odvětila jsem a znovu se rozešla, Ed však stál dál. „Jak jako už něco máš?" zakřičel na mě. „Ede, dokud jsi nepřišel k nám do školy, neměla jsem tušení, že tě ještě někdy uvidím. Snažila jsem se přes to přenést," odvětila jsem a přestože Ed dál stál na místě, já vyšla a rušnou chodbu.

„Jak jako přenést se přes to? To snad nemyslíš vážně," řekl, když mě doběhl. „Ano, myslím to vážně," řekla jsem přísně a pokračovala dál, on mě však pevně chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě. „Proč?" zeptal se. „Ty se ptáš proč? To já bych se měla ptát proč jsi se mi neozval, když jsi to slíbil. Proč jsi mi nenapsal esemesku, že jsi se přihlásil na naší školu? Proč jsi mě nechal myslet si, že jsi na mě zapomněl?" vyjela jsem na něj a vytrhla se mu ze sevření.

Aniž bych se na něj ohlédla, vydala jsem se na další hodinu. Sedla jsem si na své místo a naštvaně hodila své věci na lavici. Najednou mi někdo zaklepal na rameno. „Co je?" odsekla jsem, ale když jsem zjistila, že je to Mike, omluvila jsem se. „Jsi v pořádku?" zeptal se mě a přidřepl si ke mně. „Jestli chceš, dneska spolu nikam nemusíme," dodal, když jsem mu dlouho neodpovídala.

„To v žádném případě, už jsme se domluvili, takže to rušit nebudeme, normálně to platí," řekla jsem rychle, on přikývl a odešel ke svému místu. Vložil jsem si obličej do dlaní, abych se uklidnila, ale to nepomáhalo, takže jsem se zvedla a vyšla ven na chodbu. Ta jako obvykle byla plná lidí, takže jsem se rozhodla, že zajdu na záchod, kde bude větší klid. Tam jsem si otevřela okno, abych se mohla nadýchnout čerstvého vzduchu, vytáhla mobil a vytočila Selenu.

„Ahoj Lucy, co se děje?" zeptala se, jakmile mi to zvedla. „Je to v háji Sel," prohlásila a. vyhoupla se na parapet. „Jak to jako myslíš? Rande se nepovedlo?" zeptala se ale já ji hned vyvedla z omylu: „Ne, jsem ještě pořád ve škole, ale už jsem potkala našeho nového spolužáka. Myslím, že ho znáš."

„Jak to myslíš?" zeptala se zmateně a já se zhluboka nadechla. „Je to Ed," prohlásila jsem a slyšela nějaký rámus na druhé straně telefonu. „Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, když hluk ustal. „Jo dobrý, jen jsem narazila do stolu a na něm popadali věci. Jako vážně? Ed?" odpověděl na moji otázku a přidala vlastní. „Jo, Ed. A už jsme se stihli pohádat. Co si myslíš ty? Mám ho v tom nechat vykoupat?" zeptala jsem se a čekala na odpověď.

„Zaslouží si to. Chvíli si ho nevšímej a pak si to mezi sebou vyjasněte," prohlásila po chvíli přemýšlení. „Dobře, už budu muset běžet na hodinu. Jo, a abych nezapomněla, když se Edward představoval třídě, prohlásil, že jsem jeho přítelkyně," řekla jsem rychle, hovor ukončila a běžela do třídy na hodinu.

Tak, další kapitolka, mezi Edem a Lucy to trochu skřípe, ale rozdělit tyhle dva, to přece nemůžu. 😂 Takže v další kapitolce trochu poskočíme do budoucnosti a uvidíme, jak se to vyvrbí.