Lucy - Dokončeno

|2|

Je den závěrečných vystoupení a já sedím doma na posteli a snažím se ošetřit si zranění na nohou. Nejdřív jsem si je promasírovala a natřela léčivou mastí. Pak jsem si je jemně převázala obvazem a mohla jsem vyrazit. Hodila jsem na sebe jednoduché šaty a přes rameno přehodila tašku.

„Čau mami, už jdu!" vykřikla jsem, když jsem se obouvala. Rychle mi odpověděla nazpátek a já vyběhla z domu. Šla jsem po ulici, když jsem si všimla velkého plakátů na naše dnešní vystoupení. Musela jsem se zastavit a pořádně si ho prohlédnout. Bylo na něm spoustu siluet postav baletních tanečníků, ale celému obrazu vévodila postava dívky v popředí.

V jejích rysech jsem poznávala samu sebe a musela jsem se pousmát. Znovu jsem se rozešla a vydala se k Jamiemu. Zazvonila jsem u rodinného domku a čekala. Po chvíli Jamie vyběhl a hned mě vtáhl do pevného objetí. „Poslední vystoupení. Jak se těšíš?" zeptal se, když jsme společně šli směrem k divadlu. „Já nevím," řekla jsem popravdě a koukla se na něj. „Ale prosím tě. To zvládneme. A zejtra si dojdeme pro vysvědčení a pak dva měsíce volna!" vykřikl na celou ulici a já se musela zasmát.

„Máš nějaké plány na prázdniny?" zeptal se po chvíli ticha. „Pozítří jedu na tábor, vlastně ani nevím na jak dlouho," odpověděla jsem mu a on mi otevřel dveře vedlejšího vchodu do divadla. „Doufám, že mi pošleš pohled," řekl ještě rychle a vydal se doprava dlouhou chodbou směrem k chlapeckým šatnám. Já se vydala na druhou stranu, kde byli šatny dívčí. Vešla jsem dovnitř a všechny hlavy se obrátily mým směrem a pozdravili. Samozřejmě jsem přišla poslední.

Hodila jsem tašku do kouta místnosti a svlékla si šaty. „Kde je můj kostým?" zeptala jsem se jedné z kostymérek a ona ukázala na jednu z figurín. Rychle jsem si natáhla bílé punčocháče a do rukou jsem vzala obvaz tělové barvy. Začala jsem si ho omotávat okolo hrudi a pevně utahovat. Najednou se ke mně přiřítila Amy, jedna z mých kamarádek. „Chceš pomoct?" zeptala se a aniž by čekala na moji odpověď, vzala obvaz do rukou a pořádně ho upevnila. Vzala do rukou moje bílé baletní šaty a pomohla mi je nandat. „Díky," řekla jsem a otočila se, abych ji mohla obejmout.

„A teď vlasy a makeup!" vykřikla nadšeně a dotáhla mě k jednomu kosmetickém stolku. Posadila jsem se k němu a nechala jsem ji, ať mi upraví vlasy a nalíčí mě. Trvalo jí to přes hodinu a když jsem se konečně mohla zvednout, necítila jsem nohy. Amy mě zase popadla za ruku a odtáhla k jedné skříňce. „A teď to nejdůležitější," řekla, když skříňku otevřela. Byla tam jednoduchá, ale překrásná korunka, kterou mi Amy pevně připevnila do vlasů.

Celou dobu jsme byli bez bot a teď jsme společně vylezli na chodbu, kde jsme se mohli protáhnout. Začali jsme zlehka, protahovali si záda, nohy, krk. Pak jsme začali dělat provazy, stojky a různě poskakovali okolo sebe, až jsme se začali smát. Ještě jsme se párkrát protáhli a vrátili se do šatny, kam před chvílí vešla madam Rouzet.

„Je vyprodáno, tak do toho vložte všechno," říkala, zrovna když jsme vešli dovnitř. Všechny jsme se na sebe nejistě podívaly a začali se pomalu obouvat do baleních špiček. Své jsem vzala do ruky, s povzdechem se na ně podívala a nazula na bolavé nohy. Opatrně jsem se postavila a párkrát si stoupla na špičky. Zkusila jsem si i pár základních poskoků a vydala se zase na chodbu, která se začala plnit lidmi.

Našla jsem Jamieho a vletěla mu do náruče. Opatrně mě zvedl nad hlavu, což jsem nečekala, i přesto jsem hned zareagovala a zpevnila tělo. Položil mě na zem a já ho okamžitě bouchla do ramene. Nechápavě se na mě podíval a výmluvným tónem řekl: „Zkouška musí být." Znovu jsem ho praštil a do ruky a vyrazila k jevišti, které bylo stále kryto oponou.

Došla jsem doprostřed pódia a posadila se tam. Jamie si hned sedl ke mně a opřel se o mě zády, tak jak jsme začínali při vystoupení. Nikomu nevadilo, že už jsme tak seděli, protože jsme byli jediný, co měli na jevišti být už při zvednutí opony.

Chvíli jsme tak mlčky seděli a malém jsem si nevšimla že vystoupení začalo, kdyby okolo nás nezačali ostatní tančit. Hudba pomalu zesilovala a zrychlovala, až najednou skončila. To byla nápověda pro nás, že přišlo naše sólo. Pomalu jsme se zvedli a začali tančit okolo ostatních. Po necelých dvou minutách se zvedli i ostatní a začali tančit s námi.

Přišla jedna z nejtěžších částí celého vystoupení, teda aspoň pro mě. Rozběhla jsem se z jednoho konce jeviště a přibližně v polovině vyskočila co nejvýš jsem mohla. Za mnou tančili ostatní a já dopadla zpět na zem. Teď už nás čekala jenom zvedačka, která se nebezpečně blížila.

Přišel konec vystoupení a já se naposledy rozběhla a skočila. Jamie mě pevně chytl za pas a vyzdvihl nad hlavu. Bohužel jsem pořádně nezpevnila tělo a začala jsem padat. Jamie byl naštěstí pohotový, rychle mě přetočil tak, že mě držel za záda a já se na jeho ruce jednoduše položila.

Hudba skončila a lidé začali tleskat. Stála jsem tam vedle Jamieho, který mě stále držel za pas. Vyčerpaně jsem se usmívala a ukláněla se spolu s ostatními. Lidé v hledišti stáli a najednou na jevišti přistál malý plyšový medvídek. Začali na jevišti přistávat další a další věci. Květiny, plyšáci, sladkosti.

Opona se zatáhla a já si konečně oddychla. Lidé okolo mě se všichni nahrnuli na jedno místo, a to přímo k nám. „Bylo to úžasné!" začali nás všichni chválit a já rozdávala úsměvy na všechny strany. „Moc děkujeme," řekl Jamie a objal mě okolo ramen. Usmála jsem se na něj a najednou se k nám přihrnula Amy s plnou náručí dárků. „Tohle je nejspíš vaše," řekla s úsměvem na tváři a natáhla plnou náruč. Já se na ní taky usmála a jednoho plyšáka jsem si hned vzala.

Během hodiny jsem šla po ulici úplně vyřízená, ale s nádherným plyšovým prasátkem pod paží, kterého jsem při příchodu domů hodila do kufru, který jsem si měla za dva dny brát s sebou na můj první tábor... 

Po dlouhé době další kapitola, ale snažím se, věřte mi 😂😂😂