Lucy - Dokončeno

|9|

Měli jsme pět minut na to, abychom si řekli strategii, než se vrhneme do lesa. Chvíli jsme se dohadovali a překřikovali jeden druhého, než nastala chvíle ticha. Toho jsem využila a ujala se rychle slova.

„Jako první musíme najít Brit. Nebudeme se do té doby rozdělovat. Půjdeme ve skupině, i když to bude znamenat, že hledání bude delší. Aspoň budeme moci přemýšlet, kam bychom mohli ukrýt vlajku, aby ji z ostatních týmů nenašli. Pak se teprve rozdělíme. Uděláme dvě čtveřice. Bude tak malé riziko, že by nás někdo mohl zastavit a my zas budeme mít výhodu. Navíc, ve chvíli, co někoho zastavíme, půjdeme jednoduše po jeho stopách. V lese je mokro, proto to bude jednoduché. A pro případ, že to napadne i někoho jiného, budeme hodně kličkovat, aby to bylo složitější."

Takhle jsem skončila svůj plán a dívala se po ostatních. Ti chvíli nevěděli, co na to říct, ale po chvíli začali všichni přikyvovat. Byli jsme tedy domluvení a čekali, kdy budeme moci vejít do lesa.

Za chvíli jsme všichni vešli do lesa a hledali Brit. Ve chvíli, kdy se někdo dotkl mého ramena jsem se lekla a málem vypískla. Byl to Ed. „Jak jsi věděla, že je v lese mokro?" zeptal se. Nechtěla jsem mu odpovídat, a tak jsem šla jednoduše dál. „V noci jsi určitě byla v...?" začal a já se rychle otočila a zakryla mu pusu. „Nikdo o tom nesmí vědět, chápeš?" řekla jsem rychle a šla dál.

Brit jsme našli celkem rychle. „Ahojky rytíři," řekla, když jsme stáli u ní, „už víte, kam schováte vlajku?" Všichni jsme se začali usmívat a sborově řekli: „Ano." Vzali jsme Brit vlajku a poprosili ji, aby si vyhrnula triko. Rychle jsem jí ovázala okolo břicha vlajku tak, aby to nebylo poznat, když si Brit stáhla triko zpět.

„A jaká je nápověda?" zeptala se, než jsme se mohli vydat hledat vlajky ostatních. „Pod svícnem je největší tma!" křikla jsem na ní a odběhla ke svojí skupince. Schválně jsem se přihlásila ke skupince, kde nebyl Ed. Byla jsem ve skupince s Nickem, Andreou a Colinem, klukem, který byl ve školním plavecké týmu.

Sice se mi moc nelíbilo, že jsem ve skupince s Andreou, ale co se dalo dělat. Nick se mě automaticky chytil za ruku a společně jsme začali hledat. Různě jsme kličkovali mezi stromy a někdy jsme šli i v kruzích, aby nebyli vidět naše stopy. Snažili jsme se i schovávat za kmeny, aby bylo těžší nás zahlédnout. Po chvíli jsem viděla, jak Nick začal zpomalovat, tak jsem se k němu obrátila zády a nechala ho, aby mi vyskočil na záda a dál jsem ho nesla.

„Stůj!" slyšela jsem najednou za svými zády, a proto jsem se rychle otočila. Viděla jsem dvojici z růžového týmu a usmála jsem se. Ve chvíli, kdy nás stopli, jsem byla vidět jen já s Nickem na zádech, Andrea s Colinem byli schovaní za stromem. Ti nyní vykoukli a růžovým se objevili překvapivé výrazy na tvářích. Řekla jsem stůj a rychle si plácla s Colinem. Rozběhli jsme se po jejich stopách a doufali, že nás nikdo neuvidí.

Po chvíli běhu jsme dorazili k vedoucímu růžového týmu, který se jmenoval James. „Ahoj Jamesi, jak se máš?" zeptala jsem se, když jsme došli až k němu. „Ahojky. Jde to a vy asi budete chtít nápovědu co?" zeptal se na oplátku a my jsme přikývli. „Zahrajte si na sovu," řekl a dál mlčel. Začala jsem se automaticky rozhlížet po stromech okolo a zahlédla otvor v kmeni, asi 3 metry vysoko. Ukázala jsem na ní.

Colin se podíval tím směrem a automaticky se chopil úkolu na strom vylézt. Zvládl to celkem rychle a když nakoukl dovnitř, vykřikl: „Je tu!" Vytáhl ji ven a seskočil dolů. Podal mi ji a znovu jsme si plácli. Strčila jsem si ji do kapsy a vzala znovu Nicka na záda. „Teď ho vezmu klidně já," ozval se Colin, vzal si ho na záda on a vyrazili jsme dál.

Zanedlouho jsme narazili na stopy, které nebyli naše ani naší druhé skupiny, protože to byla pouze dvojice. Pochybovali jsme, že to jsou stopy lidí z růžového týmu, protože přicházeli z jiného směru. Začali jsme je proto následovat a narazili na vedoucího hnědého týmu. Ten se jmenoval Key. "Ahojky," řekla Andrea a hned potom se zeptala na nápovědu.

„Bude to chtít pracovat rukama, tam, kde najdete nejvíc větví," řekl Key a usmál se. Podívala jsem se na Nicka a ten se hned začal rozhlížet. Po chvíli ukázal na hromadu klacků, která byla kousek za Keyem. Colin ho postavil na zem a Nick se hned rozběhl směrem k hromadě. Začal odhazovat malé i velké větvičky a nepřestal, dokud nebyla celá halda pryč.

„Tady nic není," řekl smutně a podíval se na mě. Přišla jsem k němu blíž a podívala se na zem. Ukázala jsem mu na místo, kde bylo poznat, že se nedávno hrabalo. Nejistě začal zarývat ruce do hlíny a po chvíli na něj vykoukla hnědá látka. S nadšením ji vytáhl a strčil si ho za pás kalhot.

Začali jsme se vracet směrem k Brit, protože se blížil konec naší první táborové hry. Když jsme k ní dorazili, viděli jsme Clare sedět na zemi a Brit ji obvazovala kotník. „Co se stalo?" zeptala jsem se, doběhla k nim a přidřepla jsem si. „Chvíli jsme utíkali přes les, abychom dohnali hnědý tým a zastavili ho, ale já zakopla o vystouplý kořen a udělala jsem si něco s kotníkem," odpověděla na moji otázku a já se jí podívala na kotník. Měla ho dost oteklý, ale nebyl nijak zvlášť zabarvený.

„Vypadá to, že ho máš jen naražený, možná vymknutý, ale zlomený nebude," řekla jsem s úsměvem a narovnala jsem se. „Jsme tu tedy všichni?" zeptala jsem se a rychle přepočítala lidi okolo sebe. Když jsem jich napočítala 7, věděla jsem hned, kdo chybí. „Kde je Ed?" zeptala jsem se rychle, nečekala na odpověď a rozběhla se do lesa. Po pěti minutách jsem ho našla sedět na pařezu a kouřit cigaretu.

Došla jsem až k němu, chytla ho za paži a začala ho tahat zpátky ke zbytku. „Uklidni se princezničko," řekl, ale nechal se mnou dál táhnout. „Za prvé: jedna z tvých spoluhráček se zranila a tebe to zjevně nezajímá. Za druhé: přestaň prosím tě kouřit, když si na dětským táboře. Navíc ti to škodí. A za třetí: přestaň mi říkat princezničko!" začala jsem na něj řvát. V tu chvíli si mě k sobě Ed přitáhl, pevně mě objal rukama a rychle mě políbil. Když se ode mě odtáhl, zůstala jsem nechápavě stát a dívala se na něj, jak odchází směrem k našemu týmu. 

Sama tomu nevěřím, ale konečně jsem dokončila novou kapitolu a mohu ji vydat. Budu se teď snažit něco psát, aby tento příběh nepadl v zapomnění.