Lucy - Dokončeno

|31|

Nakonec jsme se s Edem domluvili, že až mu bude Rita další den volat, její pozvání přijme a domluví se, že spolu půjdou do kina. Co ale ona vědět nebude je, že se k nim připojím já, Mike, Amy a Jamie. Těm jsme to samozřejmě hned dali vědět a oni s naším plánem souhlasili. Sice se jim moc nelíbilo, že film bude vybírat zrovna Rita, ale nakonec si nestěžovali.

Druhý den ve škole jsem se nemohla přestat usmívat. Viděla jsem, jak se Ed snaží Ritě vyhýbat, a ona ho mezitím bez přestání sledovala pohledem. Nevím, jestli to dělala tak okatě kvůli tomu, že jí to fakt baví, nebo kvůli tomu, abych si toho všimla já. Já však nemohla přestat myslet na náš plán, takže mi to vůbec nevadilo.

Při obědu jsme si já, Ed, Mike, Amy a Jamie sedli k sobě a potichu jsme doprobírali maličkosti našeho plánu. „Takže jestli to správně chápu, Ed nechá Ritu vybrat film, na který spolu půjdou, a my se tam čirou náhodou objevíme taky a budeme si hrát na to, že jsme o tom nevěděli?" zeptal se Mike a já na něj kývla. „Nejlepší by bylo, kdyby Ed mohl vybrat místa tak, abychom si mohli sednout vedle nich," dodala jsem a Ed přitakal. „A objevíme se tam už v předsálí, nebo si k nim půjdeme až sednout?" zeptala se Amy a já vybrala tu druhou možnost, protože jsem věděla, že Rita už tak nebude mít možnost utéct.

Když nám skončila pauza na oběd, každý jsme se rozešli na své hodiny a zbytek dne probíhal jako normálně. Ten den jsme s Edem neměli už žádnou společnou hodinu dle rozvrhu, takže jsme se viděli až na naší společné soukromé hodině baletu s madam Rouzet. Všem nám bylo jasné, že Ed hodiny navíc již nepotřebuje, ale tak jsme si na ně zvykli, že by bylo zvláštní se tu nesetkat. Jako vždy jsme si zopakovali základní pozice, poté jsme několikrát vyzkoušeli celé vystoupení a na závěr zkusili nějakou zajímavou zvedačku.

Dnes nás však madam Rouzet překvapila, když nám na konci hodiny oznámila: „Vzhledem k tomu, že sestavu na vystoupení již ovládáte dokonale, byla bych ráda, kdybychom se posunuli dál. Vzhledem k tomu, že oba dva máte na tento duet alternace, rozhodla jsem se, že tento duet přenecháte jim. Jamieho noha je již v pořádku, takže to není problém."

Při jejích slovech jsme na sebe s Edem jen nechápavě koukali a čekali, co bude následovat. „Byla bych ráda, kdybyste se naučili jiný duet, který budete tančit na vystoupeních. Naučíte se duet z Louskáčka, již jsem vám poslala video, podle kterého se to naučíte, samozřejmě vám budu na hodině kroky ukazovat, ale potřebuji, abyste měli alespoň nějakou představu."

„Ale madam, jste si jistá, že je to dobrý nápad?" zeptal se zmateně Ed a byl na něm poznat strach. Madam Rouzet se na nás podívala, ale co jsem nečekala bylo, že se na Eda usmála. „Během uplynulého školního roku jsi se zvládl naučit vše, co se zde jiní učí několik let. Sice jsi sem přišel s určitými základy, ale nebylo to dost," začala a dál se na Eda usmívala. O kousek popošla směrem k nám a jemně chytla Eda za ruku. Ten se tím směrem podíval a nevypadal nijak přesvědčeněji o tom, že by to zvládl.

Pak madam Rouzet řekla něco, co ani jeden z nás nečekal: „Vidím v tobě tvoji matku. Máš stejně ladné pohyby, jako měla ona. Vidím v tobě tu samou radost, s jakou tancovala. Navíc ji to na jevišti vždy velice slušelo, úplně se rozzářila a já doufám, že i to budete mít společné." Po těchto slovech se na ni Ed překvapeně podíval, ona mu jemně stiskla ruku, kterou celou dobu držela a následně ji pustila. Jemným kývnutím hlavy se s námi rozloučila, my si rychle vzali svoje věci a vyšli ven z malého sálu.

Ed mě v tichosti odvezl domů, kde mi dal rychlou pusu a odjel. Dlouho jsem se na něj dívala, než zabočil a já ho už neviděla. Pomalu jsem vešla do domu, pozdravila se s mamkou a zalezla si do svého pokoje přímo pod peřinu, s knihou v ruce.

Už jsem skoro spala, když mi zazvonil telefon. Strašně jsem se lekla, vyskočila z postele a popadla mobil do ruky. „Co se děje?" zeptala jsem se udýchaně, když jsem přijmula hovor od Eda. „Co ti je? Proč zníš tak zadýchaně, byla jsi snad běhat?" zeptal se na oplátku Ed a já protočila očima, přestože to nemohl vidět. „Už jsem skoro spala a strašně se lekla. Proč voláš tak pozdě?" vyslovila jsem další otázku a doufala, že na tu mi již Ed odpoví. „Teprve před chvílí se mi povedlo ukončit hovor s Ritou. Jakmile zjistila, že přijímám její nabídku, že jsem ji pozval do kina, a ještě k tomu ji nechám vybrat film, na který půjdeme, nebyla k zastavení. Okamžitě musela najít nějaký film na který půjdeme, kdy, kam a jestli před tím stihneme někam zajít na jídlo. To jsem jí samozřejmě zatrhnul a řekl, že kino stačí," odpověděl zdlouhavě Ed a já jen tiše poslouchala.

„Vybrala si, že půjdeme na Malé ženy, v sobotu ve 2 hodiny, tak s tím počítej," dodal po chvíli Ed a já řekla, že to hned dám vědět ostatním a že se s nimi domluvím, jak se tam dostaneme, když můj obvyklí odvoz poveze Ritu. V tu chvíli se zakuckal a chvíli mi kašlal do ucha. „Ty jsi si myslela, že Ritu povezu? Že pro ni na motorce dojedu?" zeptal se po chvíli a já jen něco zahuhňala na souhlas. „Popleto moje, na svojí motorce budu vždy vozit jet tebe," prohlásil a já se málem na místě roztekla. Pak už jsme se jen rozloučili a já si šla zpátky lehnout s pocitem nehynoucí lásky. 

Tak, další kapitolka na světě. Doufám, že ti, kteří tuto povídku ještě čtou se bude líbit, teď to je se psaním takové složitější. Znáte to, online výuka a ještě k tomu spojená s prvním semestrem na vejšce je docela peklo a sama nevím, jestli to zvládám nebo ne, takže nemám do ničeho chuť. Já však doufám, že mě to zase chytne a budu kapitoly psát častěji, přestože zde již moc kapitol neplánuji... Mám však už něco dalšího rozepsaného a spoustu dalších nápadů v hlavě, které bych chtěla převést "na papír". Také doufám, že jste všichni v pořádku a všechno zvládáte. <3