Lucy je holka, která má celkem tvrdý život. Chodí totiž do herecko-taneční akademie. Teď však začínají prázdniny a Lucy si může užít zaslouženého odpočinku na táboře...
Když jsme spolu se Selenou a Edem vešli do naší chatky, poprosila jsem Selenu, aby šla na chvíli do pokoje k Edovi. Když se za nimi zavřeli dveře, vzala jsem hnědou tašku s kostýmem a korunkou, které jsem přendala do jiné, menší tašky, do které jsem dala i mobil a baletní špičky, které jsem si sebou vzala, ale ani jednou je zatím nevyužila. Když jsem měla vše sbalené, otevřela jsem dveře od Edova pokoje, abychom mohli vyrazit na „vystoupení".
Když jsem viděla ty dva, musela jsem se začít smát, protože seděli na posteli a hráli kámen nůžky papír. Rukou jsem jim naznačila, že můžeme jít a oni se okamžitě zvedli a šli ke mně. Poprosila jsem Selenu, aby skočila pro Nicka a Eda jsem poslala pro Adama s Emou. Já jsem vyrazila napřed na louku, kde jsem vždy trénovala. Ed ví, kde to je, takže zbytek lidí přivede on.
Když jsem dorazila na louku, vyndala jsem kostým a rychle se do něj převlékla. Pomocí mobilu jsem si na hlavě upravila korunku a poté si rychle nandala piškoty, abych byla připravena dříve, než ostatní dorazí. Chvíli jsem seděla na zemi a protahovala se, abych se při tanci nezranila.
Když jsem zaslechla zvuky blížících se lidí, rychle jsem si stoupla a připravila si určitou písničku v mobilu. „Vítejte v mém tanečním sále," řekla jsem, když moji diváci přišli na louku. „Prosím, posaďte se, udělejte si pohodlí a hlavně, užívejte si to, co uvidíte," řekla jsem, pustila hudbu a mobil odhodila. Připravila jsem se do příslušné polohy a nechala se unášet hudbou.
Hudba přestala hrát asi po čtyřech minutách, nebylo to moc dlouhé vystoupení, ale i po tak krátké době jsem byla úplně nadšená z toho, že jsem si mohla takhle zatančit. Když mi začali tleskat, cítila jsem se jako na pódiu. Začala jsem se klanět a předvedla jsem jim ještě jednu rychlou piruetu.
„Lucy, to bylo úplně překrásné!" vypískla Sel, rozběhla se a pevně mě objala. Po chvíli ke mně přišel Adam a řekl: „Tenhle kostým odněkud znám, moc ti to sluší. Moc hezky tančíš." Ještě chvíli jsem takhle přijímala chválu a na všechny se smála. „Dobře dobře, dost chválí. Napadlo mě, nechtěl by někdo z vás malou lekci?" zeptala jsem a všichni kromě Adama souhlasili.
Našla jsem na mobilu jednodušší skladbu a každému jsem řekla, kam si má stoupnout. Adam se mezitím posadil tam, kde seděl předtím a sledoval nás. Já se postavila tak, aby na mě každý viděl a předvedla jsem jim jednoduchou sestavu. Poté jsem si sundala baletní piškoty, objala si tenisky a všechny obcházela a opravovala chyby. Musím uznat, že jim to všem moc šlo, Sel se moc bavila, Nick se snažil, Ema při tom vypadala velmi přirozeně a Ed? Na Edovi bylo vidět, že po své matce zdědil cit pro hudbu a ladnost.
Tato rychlá lekce baletu skončila těsně po půlnoci a všichni společně jsme se vydali zpět do tábora. Když jsme do areálu dorazili, rozloučili jsme se, popřáli si dobrou noc a každý se vydal do své chatky. Selena doprovodila Nicka, aby nešel sám a já s Edem šla do naší chatky. Tam jsme si sedli na schody do chatky, povídali si a čekali na Selenu, až přijde od Nicka.
Když dorazila, společně jsme vešli dovnitř a zamkli dveře od chatky. Vzhledem k tomu, že se nám ještě nechtělo jít spát, rozhodli jsme se, že si něco zahrajeme. Vytáhla jsem tedy z tašky karty, které jsem si pro jistotu sbalila s sebou a chvíli jsme hráli. Okolo půl druhé jsme se rozhodli, že si půjdeme lehnout, ale já nemohla usnout.
Když jsem si byla jistá, že Selena už usnula, potichu jsem se zvedla a zaklepal a na Edovo dveře. Přestože jsem neslyšela žádnou odpověď, pomalu jsem dveře otevřela a do místnosti nakoukla. Viděla jsem Eda, jak sedí na posteli a kouká se z okna. Došla jsem k němu a sedla si na postel tak, že jsem mu seděla za zády. Zezadu jsem ho objala a položila si hlavu na jeho záda.
„Dneska ti to moc slušelo. A jsi opravdu talentovaná," řekl a pomalu se otočil čelem ke mně. Upřímně jsem se usmála a zase si na něj položila hlavu. „Moc děkuji. A tobě ti taky moc šlo, asi jsi něco podědil," řekla jsem na oplátku. On mě pevně objal a několik minut jsme jen takhle seděli a užívali si společnost jeden druhého.
„Edwarde?" řekla jsem po chvíli a podívala se mu do tváře. „Ano Lucy?" řekl a čekal na to, co mu chci říct. „Nevím jestli to jde, nebo jestli to je pravda, ale něco k tobě cítím, a není to jenom přátelství," řekla jsem opatrně trochu se zavrtěla, abych se cítila pohodlněji. On na mě chvíli jen koukal a aniž by cokoli řekl, přitáhl si mě do jemného, přesto vášnivého polibku.
Začala jsem rukama přejíždět po jeho zádech, na chvíli se s nimi přesunula na jeho hruď a zase zpět. Po chvíli jsem to nevydržela, zajela dlaněmi pod jeho tričko a přetáhla mu ho přes hlavu, což přerušilo náš polibek. Ten jsem neobnovila, protože jsem se podívala na jeho tetování a pohledem zkoumala jednotlivé tahy, které tatér udělal.
„Je to nádherné tetování," řekla jsem po chvíli a dál přejížděla prsty po jeho hrudi. „Chtěla bys taky někdy tetování?" zeptal se a já v tu chvíli zrudla jako rajče. Potutelně jsem se na něj usmála, odtáhla od nebo svoje ruce a přesunula je na lem svého trika, které jsem si přetáhla přes hlavu. Vystrašeně na mě hleděl, já se k němu otočila bokem a odhalila mu něco, o čem málo kdy ví, a tady z tábora je on první.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Koukám,že už tetování máš!" řekl se smíchem a já si oblékla zpět své tričko. „Jakto, že o něm ještě nevím?" zeptal se poté se zájmem a já se usmála. „Pokud vím, za celou dobu co ti jsem, jsem se ani jednou nešla vykoupat, pokud nepočítáme koupání v oblečení s tvoji pomocí, a převlékat jsi mě taky neviděl. Navíc o něm neví ani Selena, přestože měla možnost si ho všimnout. Takže tak," řekla jsem na vysvětlenou a podívala se na něj.
„Význam mého tetování znáš, můžu já znát význam toho tvého?" zeptal se po chvíli a já na chvíli přestala dýchat. „Má to souvislost s mojí sestrou," začala jsem, ale Ed mě přerušil: „Ty máš sestru?" „Měla jsem. Měla, než spáchala sebevraždu..."
Další kapitolka, která končí pro vás nejspíš nečekaně, ale pro mě je to věc, kterou jsem měla v hlavě již na počátku celého příběhu a čekala na správnou příležitost, kdy tuto událost „vytasit". Jestli si někdo ze čtenářů přečte i tohle moje povídání nakonec a najde si čas na krátký komentář, napište mi, co si o tom myslíte a jsem ráda, že tento příběh pořád někdo čte. ❤
