Lucy - Dokončeno

|11|

Doběhla jsem k bazénu ve chvíli, kdy už Sel lezla po kovových schůdkách do vody. Rozložila jsem si deku vedle jejích věcí a vzala jsem si jednu z knížek, které jsem si vzala. Otevřela jsem ji na stránce, na které jsem skončila a začala číst. Moc jsem si nevšímala lidí okolo sebe a užívala jsem si letního sluníčka.

„Lucy! Pojď se na něco podívat," uslyšela jsem Selenin hlas a neochotně se i s knihou v ruce zvedla. Když jsem stála na kraji bazénu, Sel se v bazénu vší silou rozběhla, vyskočila jednomu z kluků na nastavené ruce a předvedli mi rychlou, ale celkem povedenou zvedačku. Když se Sel vynořila z vody a nadšeně se na mě podívala, začala jsem tleskat. Najednou jsem viděla v její tváří zděšení a než stačila něco říct, cítila jsem tlak na svých zádech a padala jsem do vody.

Ve chvíli, co jsem se ocitla pod vodou, jsem začala kopat nohama, abych se dostala nad hladinu. Vynořila jsem se z vody a v jedné ruce stále svírala knihu. Začala jsem vylézat z vody a na kraji, kde jsem ještě před chvílí stála, jsem viděla usmívajícího se Eda. Jak jinak. Došla jsem až k němu a on se na mě vítězně podíval. Bez jakéhokoliv slova jsem po něm hodila knihu s promočenými stránkami.

Aniž bych se vrátila k místu, kde jsem ještě před chvílí seděla, a vzala si svoje věci, vyrazila jsem rovnou směrem do chatky. Za samou jsem slyšela volání Sel a šplouchání vody. Když jsem vešla do chatky, dveře jsem za sebou zavřela a následně zamkla. Sedla jsem si na postel a začala si sundávat botasky. Viděla jsem, jak někdo cloumá klikou a myslela si že je to Selena. Po chvíli to přestalo a já si začala opatrně sundávat ponožky, které jsem měla pevně přitisknuté k nohám.

Co jsem ale nečekala bylo, že se začnou otvírat dveře od Edova pokoje. S jednou ponožkou v ruce jsem vyskočila z postele a vší silou se opřela do dveří, které se okamžitě zavřeli. „Lucy, pusť mě dovnitř!" slyšela jsem z druhé strany a poznala Eda. „Vypadni odsud!" začala jsem řvát na oplátku a vší silou se snažila udržet dveře zavřené. Moc dlouho jsem to však nevydržela a po chvíli musela uskočit stranou, abych neskončila na zemi.

Rychle jsem si sedla zpátky na postel a otočila jsem se zády směrem k Edovi, který už stál v otevřených dveřích. V ruce svíral všechny mé věci, které jsem nechala u bazénu, i tu promáčenou knihu. „No tak, nedělej z toho takovou vědu. Je to jen voda," začal, ale já se k němu neotočila a začala si sundávat i druhou ponožku, abych je mohla co nejrychleji vyměnit za suché. „Snad se nenaštveš kvůli takové prkotině!" pokračoval dál s důraznějším tónem. Najednou se mi na rameni objevila jeho ruka a on se mnou trhnul tak prudce, že jsem se musela celým tělem natočit směrem k němu.

Naskytl se mu tedy pohled na moje odhalené nohy. Udiveně se na ně díval a po chvíli si všiml krému v mé tašce. Sáhl po něm a začal jemně mazat nohy, které byli plné podlitin a čerstvých krvavých puchýřů, které zbyli po strhnutých strupech mokrými ponožkami.

„Takové nohy znám. Mívala je mamka, ještě když tančila. Často jsem jí je po vystoupení ošetřoval," řekl, a pokračoval v mazání. Chvíli jsme seděli v tichu, než jsem se odhodlala promluvit: „Proč jsi mi neřekl celý příběh své matky?" Dlouhou dobu mlčel, než si povzdechl a odložil krém.

„Asi chápeš, že o tom nerad mluvím. A já jsem zase pochopil, že ty už to od někoho víš? Brit?" zeptal se a já jen přikývla. Znovu si povzdechl a začal se přehrabovat v mé tašce. V jedné z kapes našel obvazy a zavázal mi obě nohy. Pak mi podal čisté ponožky a já si je oblékla. Mezitím se zvedl, došel ke dveřím, odemkl je a odešel.

Ještě dlouho jsem seděla na své posteli a dívala se na své nohy. Taková nenápadná část těla, která mě dokázala prozradit. Po chvíli jsme se zvedla, došla ke svým věcem, které mi Ed donesl a dala si je do tašky, kromě mokré knihy. Byla to moje oblíbená knížka, Selekce. Bylo mi líto stavu, ve kterém skončila, tak jsem ji aspoň dala na venkovní parapet, kam pražilo slunce, a doufala že aspoň trochu proschne.

Až do odpolední svačiny jsem ležela na posteli a čekala. Doufala jsem, že se tu ukáže Sel, ale nepřišla. Místo toho jsem byla sama a přemýšlela.

Když byl konečně čas na jídlo, zvedla jsem se a vydala se do jídelny. Sedla jsem si k našemu stolu i s plným tácem a čekala, až se tu ukážou ostatní. Jako první si ke mně sedl Nick a hned jak si sedl, usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a konečně se mi začala zvedat nálada. Pak přišla Sel. Sedla se vedle mě a hned mě chytila za ruku. „Promiň, že jsem za tebou nepřišla. Jako první se k tobě dostal Ed a když od tebe odcházel, vypadal tak nějak zkroušeně, tak jsem si myslela, že bude lepší vás oba nechá samotné."

„To je v pořádku. Asi mi to pomohlo, že jsem byla chvíli sama," odpověděla jsem jí a stiskla její ruku. Všichni tři jsme se mlčky pustili do jídla a když jsme byli asi v půlce našich porcí, odsunula se u našeho stolu poslední židle. Všichni jsme se podívali na nového příchozího a já nestačila věřit svým očím. Přisedl si k nám Ed a bez jediného slova se i on pustil do svého jídla. My ostatní jsme se vrátil ke svým tácům a jedli beze slov. 

Takže tady je další kapitola. Předem se omlouvám, jestli zde najdete nějaké do očí bijící pravopisné chyby, ale jsem teď na cestě do Španělska se školou a je těsně před 11 večer. I přesto doufám, že jste si kapitolu užili. A ještě nevím, kdy přesně kapitolu vydán a jestli se mi během cesty povede napsat další kapitoly. 😊