Lucy - Dokončeno

|10|

Když jsem se vrátila k ostatním, sedla jsem si vedle Nicka, který si na zemi stavěl domeček z větviček a listí. Šátek hnědého týmu, který se nám podařilo najít jsem zahlédla u Brit, tak jsem se zvedla a dala jí šátek růžového týmu, který jsem měla já.

Pak jsem se vrátila k Nickovi a mlčky sledovala jeho stavbu. Všichni jsme tak jako posedávali a čekali, než hra oficiálně skončí a my se budeme moci vrátit do areálu tábora. Nečekali jsme dlouho a někde z dálky se ozval zvuk trumpety. Ten oznamoval konec a my jsme se všichni zvedli a vydali se po lesní cestě.

Z počátku jsem šla v čele skupiny, ale po chvíli jsem se zastavila a počkala na Eda, který šel na úplném konci. Když jsme byli vedle sebe, srovnala jsem s ním krok a chvíli šla mlčky. „Proč jsi to udělal?" zeptala jsem se a věděla jsem, že bude vědět co myslím. „Aby ses měla čemu divit princezničko," odvětil, a aniž by se na mě podíval, šel dál. Obrátila jsem oči v sloup a naštvaně si odfrkla.

Otočil se na mě a v jeho pohledu jsem viděla cosi zvláštního. Najednou zrychlil a pohledem hledal někoho z týmu. Po chvíli se sebevědomou chůzi vydal směrem k Andree. Když k ní došel, chytil ji za pas a přitáhl si ji do krátkého, přesto vášnivého polibku. Všichni se začali dívat na ně a někteří kluci začali tleskat. Když se Ed odtáhl, došla k němu hned Brit, na nic nečekala a vlepila mu pohlavek.

Ed na to nic neřekl a vrátil se zase na konec skupiny. Já se rozběhla a dohnala Brit. „To takhle můžeš normálně?" zeptala jsem se jí a ona se začala smát. „Eda už znám dlouho, jezdil sem už jako malý prcek a já jsem sem dřív taky jezdila taky jako táborník," začala Brit a pořád se usmívala. „Navíc, Adam je můj brácha. A Ed bratranec."

V tu chvíli jsem se zastavili a kdybych zrovna pila, nejspíš bych všechno pití vyprskla překvapením. Brit se začala znova smát a já se k ní po chvíli přidala. „Můžu mít na tebe otázku?" řekla jsem a ona přikývla. „Proč je Ed takový?" zeptala jsem se a čekala na odpověď. Brit si povzdechla a promnula si kořen nosu. „Neradi o tom mluvíme, ale největší změna v jeho životě, která může za jeho chování, je smrt jeho matky." V tu chvíli jsem ji zastavila: „Počkej, já myslela, že jeho mamka skončila na vozíku," řekla jsem a ona se na mě překvapeně podívala. „Jak to víš?" zeptala se a mě došlo, že tohle nejspíš nevypráví na potkání.

„Měli jsme takovou debatu a on se zmínil, že by chtěl někdy navštívit ruský balet. Když jsem se ho zeptala proč, začal mi vyprávět o tom, jak jeho matka byla baletka, jak ji rád sledoval. Pak si jednoho dne zlomila nohu a skončila na vozíku. Hned potom jsem odešla." tak jsem ukončila svoje vysvětlování.

Brit si povzdechla a pokračovala ve své části vypravování. „To je pravda. To se stalo asi před 6 lety. Ed ji stále miloval a staral se o ní. Jeho otec dělal přesný opak. Victor, tak se jeho otec jmenuje, neměl moc vysoký plat. Většinu rodinného rozpočtu tvořili peníze, které vydělávala Camila, jeho matka. Poté, co se zranila, sice dostávala nějaké odškodné, ale nebyl to moc velký obnos. Victor si na Camile začal vybíjet zlost. Sice ji nemlátil, ale týral ji psychicky a omezoval ji. Camila to nesla špatně, i přes snahu Eda vše napravit. Asi rok potom, co se začal Victor takhle chovat, se Camila oběsila."

Po těchto slovech jsme šli vedle sebe mlčky. Občas jsem se ohlédla a podívala se na Eda. Bylo vidět, že už je zase ve svém světě. Pohledem jsem zavadila i o Andreu, která z něho nespustila oči. Po chvíli jsem se rozhodla, že něco řeknu. „To muselo být hrozný přijít o matku. A pak vyrůstat s člověkem, který to vlastně způsobil," řekla jsem a neočekávala žádnou odpověď. "On nezůstal s otcem. Edovi se povedlo získat důkazy o psychickém týrání a jeho otec byl vzat do vazby. Od té doby žije u nás," řekla Brit a k tomu už jsem nic nedodala.

Když jsme došli do tábora, dostali jsme volno a vedoucí šli do hlavní budovy, kde už od rána visela nástěnka s tabulkou na výsledky soutěží. Když jsem vešla do chatky, na posteli už seděla Sel a hned se na mě vrhla. „Tak jak jste dopadli? Nám se povedlo získat šátek bordových," začala a byla celá nadšená z předešlé táborové hry. „My máme váš šátek a šátek hnědých. A netuším, jestli někdo získal náš šátek. Když jsme se vrátili k Brit, ošetřovala Clare," odpověděla jsem ji a ona se na mě se zděšením podívala. „Udělala si něco s kotníkem, ale nevypadalo to moc vážně. Myslím, že zítra už to bude v pořádku." Ve chvíli, kdy jsem dokončila svoji větu, do chatky vešel Ed. Samozřejmě jsme se na něj se Selenou podívali a on nám pohled oplatil. Podíval se na mě a řekl: „Mám ti to předvést i se Selenou?" S těmito slovy vešel do svého pokoje a zabouchl dveře.

„Co ti chtěl se mnou předvést? Co se tu děje?" začala se ptát Sel a já si povzdechla. „Nějak se mi o tom nechce mluvit," odpověděla jsem jí a usmála se. "Nevadí, třeba mi to někdy řekneš. Teď na sebe hoď plavky a jdeme do bazénu! Máme až do svačiny volno. To jsou dvě hodiny!" začala nadšeně křičet Sel na celou chatku a začala ve své tašce hledat plavky. Znova jsem si povzdechla, ale tak, aby mě Sel neslyšela. Začala jsem se sama přehrabovat v tašce a hledala letní šaty, které si na sebe hodím.

„Ty se nebudeš koupat?" zeptala se zmateně Sel a já kývla. „Nemám nějak náladu na bazén. Vezmu si s sebou knihu a budu si číst," řekla jsem a usmála se. „Dělej, jak myslíš," odvětila mi na oplátku. Vytáhla jsem z tašky ještě knížky, oblékla si šaty a obula si botasky. Kývla jsem na ni, že můžeme jít a ona hned vyběhla z chatky. Já jsem se ještě zastavila, došla ke dveřím do menší místnosti, jemně zaklepala a po chvíli otevřela. Nikdo tam nebyl a okno bylo otevřené. 

Sama tomu nevěřím, ale nějak jsem se do toho psaní zase zažrala a napsala další kapitolu celkem po krátké době. Doufám, že mi to chvíli vydrží a já zase oživím tento příběh. 😊