Lucy - Dokončeno

|21|

Ed se na mě zvláště podíval a já si povzdechla. „Asi chápeš, že o tom nerada mluvím. Už je to dlouho, co jsem to někomu vyprávěla naposledy," začala jsem opatrně a podívala se na něj. On si mě k sobě přitáhl a já se o něj opřela. „Už je to dlouho, byla jsem ještě malá, když se to stalo. Byla vždyť mou oporou, takovou druhou matkou. Když náš otec od nás odešel, moje mamka to moc nezvládala a moje sestra, Adele, se chopila její role," pokračovala, když jsem byla uvelebená v jeho náruči.

„Neviděla jsem ty změny, co se okolo ní dělí. Považovala jsem ji vždy za silnou ženu, ale byla jsem moc mladá na to, abych viděla pravdu a abych jí dokázala pomoci. Mamka taky nic neviděla, protože sama procházela svým těžkým obdobím. Jak už jsem řekla, doma zastávala roli matky, takže se jí začal horším průměr ve škole a toho využil jeden její spolužák. Nabídl jí pomoc s testy za sexuální služby. Moje sestra odmítla, ale on se nenechal odbít, až to vyústilo v to, že ji jednoho večera znásilnil. Moje sestra neskutečným způsobem trpěla, ale snažila se to přede mnou skrýt, což se jí povedlo. Jenže pak na ní bylo vidět, že jí něco je. Začala hubnout, propadání se jí tváře, každý den jí bylo špatně a pak to přišlo. Našla jsem ji já, v koupelně ve vaně, s podřezaným zápěstím. Nechala nám jednoduchý vzkaz, že se moc snažila, ale prostě to nezvládla. Až po její smrti jsme zjistili, že s tím parchantem otěhotněla a díky bohu se on ke všemu přiznal a dostal tak trest, který si zasloužil. Tetování jsem si nechala udělat hned jak jsem mohla a připomíná mi to, co všechno dokázala, jak se o mě starala, jak se starala o celou naši rodinu," s posledními slovy jsem měla v očích slzy, až jsem nakonec propukla v pláč.

Ed mě jen držel, hladil mě po vlasech a nic neříkal. Po chvíli jsem se uklidnila, podívala jsem se mu do tváře a řekla: „Strašně moc mi chybí, ale snažím se být kvůli ní silná. Navíc se snažím si ji co nejčastěji připomínat, hlavně naše společně strávené chvíle."

V tu chvíli jsem se zvedla, potichu došla do pokoje s mými věcmi, vytáhla z tašky dětskou knížku, co jsem měla s sebou ve městě a vrátila se zpět k Edovi. „Tohle byla moje oblíbená knížka, proto mi z ní často četla na dobrou noc. Dělala si do ní poznámky tam, kde byli moje i její oblíbené pasáže a někdy tam i něco nakreslila. Jeho moje nejoblíbenější věc na světě, něco jako tvé mamky kostým pro tebe. Nedokážu si představit, jak si musel trpět, když jsi ho nemohl mít u sebe," řekla jsem a s těmito slovy mu knihu podala.

„Baletní střevíčky?" zeptal se Ed, když si přečetl název knihy a usmál. Musela jsem se kvůli němu usmál taky. „Obě jsme milovali tyhle příběhy s růžovými sukněmi, baletními piškoty a tancem," řekla jsem a pokračovala: „Když potom moje sestra odešla, rozhodla jsem se, že půjdu za naším dětským snem a začnu s baletem. Bylo to těžké, začala jsem docela pozdě a bylo těžké se vyrovnat ostatním v mém věku, ale jak říkají moji učitelé, jsem přirozený talent."

Ed se začal smát a knížku otevřel. „Hej! Snad si tu knížku nechceš číst?" zeptala jsem se a snažila jsem se mu ji vytrhnout z ruky. On se však nedal a začal nahlas číst první kapitolu: „<A jedna, a dva, a tři, a čtyři. A jedna, a dva, a tři, a čtyři.> No zatím to vypadá jako hodina počtů." S těmito slovy se mi povedlo mu knihu vytrhnout, jenže on se na mě tak. Ublíženě podíval, že mi to nedalo a pokračovala jsem v čtení tam, kde skončil.

Četli jsme tu knihu střídavě tak dlouho, dokud jsme se nedostali až na poslední stránku. Poté jsme byli oba dva tak unavení, že jsme si lehli a okamžitě usnuli. Selena musela mít ráno zajímavý pohled, když nás přišla vzbudit. Pohled na nás dva jak vedle sebe ležíme a mezi námi je moje dětská knížka.

Takže taková kratší kapitolka, kde je hodně osobního, kde se vysvětluje dětská knížka a hlavně, kapitola plná citů...