Lucy - Dokončeno

|30|

Uplynulo pár týdnů ode dne, kdy jsme se s Edem usmířili. On mě každé ráno vyzvedával doma, spolu jsme dorazili do školy a po naší soukromé hodině s madam Rouzet jsme si většinou šli někam sednout. Často se k nám přidal Jamie, Mike nebo Amy a všichni jsme si náš volný čas užívali.

Dnes jsme však měli jiný plán. Jakmile nás madam Rouzet propustila, rozběhli jsme se chodbou na parkoviště, rychle si nasadili helmy a rozjeli se směrem k Edovi domů. Když jsme tam dorazili, byla jsem nadšená jako malá holka. Ed zaparkoval svoji motorku v neveliké garáži, chytil mé za ruku a vedl směrem do domu.

Když jsem u jídelního stolu viděla sedět Adama a Brit, nemohla jsem si pomoci a zařvala jsem: „Překvapení!" Vyjeveně se podívali mým směrem a když mě zahlédli, zvedli se od stolu a spěchali mě obejmout. Když jsme se přivítali, sedli jsme si všichni k jídelnímu stolu a začali si povídat o tom, co je nového.

„Ed nám říkal, že máte spolu soukromé hodiny," prohlásil z ničeho nic Adam a já se na něj podívala. „Ano, pomáhám mu dohánět to, co mu chybí ze základů i z těžších pozic a zároveň spolu nacvičujeme duet, který bude Ed alternovat na našem nejbližším vystoupení," řekla jsem po chvíli a jak Adam, tak Brit se obrátili k Edovi.

„S tím už se nám nepochlubil, že by měl někoho alternovat. Tak to doufáme, že tě moc nezlobí," řekla Brit a podívala se zpět mým směrem. „Ne, teď už nezlobí. Ale když hned první věc co udělal v naší třídě bylo, že ke mně přišel a dal mi pusu, myslela jsem, že ho zabiju," prohlásila jsem a Ed se na mě naštvaně podíval. „Nebyla to první věc, co jsem udělal!" ohradil se a já obrátila oči v sloup.

„Dobře, jako první věc jsi mi řekl princezničko, a až pak jsi ke mně přišel a políbil mě. To tě ale neomlouvá z toho, že jsi se mi celé prázdniny neozval, že se stěhuješ v podstatě do vedlejší vesnice a že budeš nastupovat na školu, na kterou chodím já," odvětila jsem a napila se čaje. V tu chvíli mi něco docvaklo. Pomalu jsem položila hrneček zpět na stůl a přejela jsem pohledem z Adama na Brit a zpět.

„Proč jste mi to nedali vědět vy dva? Z přihlášky na tábor jste věděli, kde bydlím. Moje číslo tam bylo uvedené taky. Proč jste nenapsali?" zeptala jsem se jich a oni se na sebe zděšeně podívali. „On vám to zakázal! To snad nemyslíš vážně!" pochopila jsem z jejich výrazů a podívala se zpět na Eda. Ten se jen nevinně usmál a napil se svého čaje. Brit mě z ničeho nic chytla za ruku a dodala: „Chtěl aby to bylo pro tebe překvapení a byl z toho tak nadšený, že jsme to prostě nemohli udělat."

Chtěla jsem k tomu něco dodat, ale najednou se Edovi rozehrál mobil, on ho vytáhl z kapsy a hovor přijal. „Ano Rito?" zeptal se do telefonu, když se zvedal a odcházel do jiného pokoje. Rito!? Proč mu sakra volá Rita? Nechápavě jsem se za ním podívala a sledovala ho, jak zavírá dveře do obýváku. Slyšela jsem, jak si Brit povzdechla a já se obrátila směrem k ní.

„Ta holka je neúnavná," prohlásila a zakroutila nad tím hlavou. „Počkejte, vy víte, o koho jde?" zeptala jsem se a oni kývli na souhlas. „Volá mu v podstatě každý den a snaží se ho přesvědčit, aby s ní někam šel. Pokaždé ji odmítne a ona se ho snaží dalších pět minut přemlouvat, aby s ní aspoň strávil aspoň jednu volnou hodinu ve škole a pochopil, kdy je pro něj ta pravá. Divím se, že si Ed její číslo už dávno nezablokoval," osvětlil mi situaci Adam.

Ta mrcha! Tohle si nenechám jen tak líbit a už jsem začala vymýšlet plán, jak se jí pomstít. V tu chvíli jsem se sama nad sebou zarazila, já přece taková nejsem, nejsem pomstychtivá kráva, která se snaží odstranit každou holku, která se vmísí mezi mě a Eda. V tu chvíli se otevřeli dveře od obýváku a Ed na mě pohlédl, na moji tvář, na moje oči a nejspíš z nich vyčetl, na co myslím. Potutelně se na mě usmál a za chvíli jsme leželi v jeho pokoji na zemi a vymýšleli plán, jak se Ritě pomstít. Nejspíše mě kluk jménem Edward zkazil...

Po dlouuuuuuhé době jsem konečně napsala novou kapitolu. A musím si přiznat, že už to bylo potřeba. Bohužel jsem si uvědomila další věc a to, že se za chvíli budu muset s tímto příběhem  rozloučit, vidím to tak na dvě kapitoly a konec. Zatím se s vámi loučím a budu se snažit, aby jsem další kapitolu vydala dřív, než za půl roku.