Lucy je holka, která má celkem tvrdý život. Chodí totiž do herecko-taneční akademie. Teď však začínají prázdniny a Lucy si může užít zaslouženého odpočinku na táboře...
Vzbudil mě hlasitý křik z venku. „Vstávat! Za chvíli nástup na rozcvičku," křičel někdo a já se neochotně vyhrabala ze zahřáté postele. Plyšáka jsem hodila zpět do tašky a hned jsem si z ní vytáhla tílko a kraťasy. Selena ještě spokojeně spala, tak jsem se rychle převlékla.
„Sel, vstávej," řekla jsem jemně když jsem byla převlečená, ale ona se nevzbudila. „Jak chceš," pronesla jsem potichu a vydala se do Edova pokoje. Ten už na sobě měl bílé tričko a kraťasy. „Potřebuju pomoc," řekla jsem rovnou a pokynula mu, aby šel za mnou.
Stoupla jsem si zpět k Sel a on se na mě nechápavě podíval. Vzala jsem ji jemně za ruce a on mě hned pochopil. Uchopil její nohy a na můj pokyn jsme ji společně zvedli. Sel stále spokojeně spala a my ji začali vynášet ven. Během pěti minut jsme ji donesli na místo nástupu na rozcvičku.
Když přiběhl Adam, nechápavě se podíval na spící Selenu. „Říkal jsi, že kdo nepřijde na rozcvičku bude mít mínusové body. Tady Seleně se však nechtělo vstávat, tak jsme ji sem donesli. V podstatě tu je, takže jí nehrozí srážení bodů," řekla jsem jednoduše a plácla si s Edem.
Adam se na mě podíval a jemně se Selenou zatřásl. Nic to s ní neudělalo, tak s ní zacloumal silněji, stále nic. Byl vidět náznak úšklebku v jeho tváři, když na chvíli odešel. Vrátil se s kýblem plným vody a bez okolků ho vylil na Selenu. Trhnutím se vzbudila a začala se rozhlížet kolem sebe.
„Co se to děje?" zeptala se po chvíli a my se začali neuvěřitelně smát. „Tak, běž se rychle převléct a hned se sem vrať, s rozcvičkou na tebe počkáme," řekl Adam a Selena se zvedla a odběhla. S Edem jsme se konečně přestali smát, ale jakmile jsme se na sebe podívali, začali jsme nanovo.
Když se Selena vrátila, rozběhli jsme se směrem z tábora ven. Držela jsem se spíš vzadu a běžela celkem pomalým tempem. Selena běžela vedle mě a povídala si se mnou. Ed se mi hned na začátku ztratil z pohledu a běžel vepředu.
„Proč jste mě nevzbudili?" zeptala se najednou Selena a já se zastavila. „Já tě vzbouzela, ale ty jsi nereagovala. Tak jsme tě tam odnesli. Voda byla čistě Adamův nápad," odpověděla jsem a běžela dál.
Za chvíli mě doběhla a dál jsme běželi mlčky. Zastavilo se na malé louce, kde bylo dost prostoru pro nás všechny. „Udělejte prosím kruh a společně se rozcvičíme. Každý si vymyslí jeden cvik," vykřikl Adam a my ho rychle poslechli. Postavila jsem se vedle Adama a čekala, co bude teď. Když jsme stáli v celkem pravidelném kruhu, Adam vymyslel první cvik a s vymýšlením cviků se pokračovalo po kruhu, bohužel na druhou stranu, než jsem stála já.
Konečně se na mě dostala řada, ale já nemohla přijít na žádný cvik, který by všichni zvládli, a ještě tu nebyl. „Lucy, přece nemůže být těžké vymyslet nějaký cvik," řekl po chvíli Adam a já se na něj podívala. „Není to těžké, ale všechny cviky, co mě napadají jsou náročné," odpověděla jsem mu a dál pátrala v paměti.
„Tak nám nějaký ten "náročný" cvik předveď!" ozvalo se náhle z kruhu a já slyšela ironii ve slově náročný. Zároveň jsem poznala i komu ten hlas patří. Edovi. Vyhledala jsem ho pohledem a viděla úšklebek v jeho tváří. Jestli to opravdu chce bude to mít.
Sedla jsem si na zem, pokrčila nohu, jednu o trochu víc, otočila trup tak, abych mohla jednu ruku položit mezi nohy, více pokrčenou nohu jsem pomocí chodidla zahákla za druhou nohu a opatrně se na rukou zvedla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vnímala jsem udivené pohledy lidí okolo mě a pár z nich začalo tleskat. Přidávalo se pořád víc a víc lidí, až mi tleskal celý kruh. Slyšela jsem tleskat i Adama vedle mě, tak jsem k němu zvedla hlavu. „Fajn Lucy, příště začínáme u tebe, abys měla na výběr jednodušší cviky. Můžeš se prosím už rozplést a říct mi, co to je sakra za cvik?" řekl, když si všiml, že se na něj dívám.
Neochotně jsem se, jak řekl, rozpletla a postavila se vedle něj. „To je pozice z jógy. Jmenuje se astavakrasana," řekla jsem jednoduše a oprášila si dlaně od hlíny. Usmála jsem se na Adama a ten jen zakroutil hlavou. „Teď se můžeme vrátit do tábora," zavelel Adam a rozběhl se směrem k táboru. Běžela jsem hned za ním a cesta mi uběhla rychleji než cesta tam.
Doběhla jsem do chatky, popadla věci na převlečení a rychle se přemístila do sprch. Rychle jsem se opláchla, osušila a převlékla. Vrátila jsem se do chatky, kde jsem dala schnout ručník a vyrazila na snídani. Sedla jsem si ke stolu, kde seděla Sel a pustila se do jídla. Celou dobu jsem těkala pohledem ke vchodu, i když mi Selena pořád něco říkala. Jakmile jsem ho zahlédla, zvedla jsem se rychle od stolu a zamířila k němu.
„Adame, potřebuji se s tebou na něčem domluvit. V soukromí."
Takže po dlouhé době nová kapitola. Teď bych snad ale mohla mít víc času a hlavně chutě do psaní. 👏
