Lucy - Dokončeno

|16|

Pár dní jsem ještě zůstala ležet na chatce, aby se mé zranění řádně zahojilo. Popravdě jsem se nudila, všichni byli venku, užívali si tábor a já přicházela o veškerou zábavu. Jedinou úlevou pro mě bylo, že Ema trávila většinu dne se mnou a vpodstatě si u mě udělala druhou ordinaci. Dost jsem se za tu dobu skamarádili, dokonce se jí povedlo sehnat mi zmrzlinu a společně jsem ji jedli, když jsme se dívali na seriály na mém tabletu. Když měli tábornicí volno, vždy se k nám připojila i Selena a někdy i Ed, i když ten se častěji někam ztratil a nikdo nevěděl, kde je. Ta jeho starostlivost ho rychle přešla.

Byla jsem hodně nadšená, když jsem se konečně mohla připojit ke svému týmu a s povolením Emi dělat všechny táborové aktivity. Tábor byl už dávno za půlkou a celotáborová hra se chýlila ke konci. Vůbec mě nepřekvapovalo, že náš tým vedl, přestože měl o jednoho člena méně. V soutěži menších týmů to bylo horší. Přesto, že Selena s Edem byli jediný smíšený tým, byli ve většině hrách silně oslabení a někdy se nemohli ani zúčastnit. Byla jsem z toho trochu špatná, ale pořád to byla jenom hra.

Když jsem se ráno začala oblékat na rozcvičku, Selena na mě vykulila oči. „Ty chceš jít na rozcvičku? Nezbláznila jsi se?" začala šílet, když jsem i přes její vyjevený výraz pokračovala v přípravě. „Sel, sama jsi Emu slyšela. Schválně mě nechala déle ležet, abych mohla dělat všechno hned, jak mě pustí z postele," řekla jsem jí klidně a bylo vidět, že jiné přemlouvání vzdala a za chvíli jsem se společně vydali na nástup. Když jsem se objevila v hloučku lidí, většina byla překvapená. Někteří na mě jen zírali, jiní mi kývli na pozdrav a někteří mi řekli, že mě rádi vidí. Největší přivítání přišlo ve chvíli, kdy se z chatky přišoural Nick. Jakmile mě uviděl, rozběhl se ke mně a já si ho vyhodila do náruče.

„Konečně jsi tady. Bez tebe to bylo hrozný, kdybych se nebavil se Selenou, nudil bych se k smrti. Soutěže bez tebe byli taky špatný, několikrát jsme prohráli. Vsadím se, že s tebou bychom všechno vyhráli," začal rychle žvatlat a jeho dětská pusina byli k nezastavení. To už ale přišel Adam a rozcvička začala. Dneska se nikam neběželo, zůstali jsme v centru tábora a dělali různé protahovací i posilovací cviky. Celá rozcvička trvala necelou půl hodinu a potom jsme se všichni najednou odebrali do hlavní budovy na snídani. Adam nás ještě upozornil, že po snídani se máme chvíli zdržet, že nám musí říct dnešní program.

Při snídani jsem seděla s Nickem a Selenou a celou dobu jsme si povídali. Teda spíš Nick povídal. Když uběhl nějaký čas, Adam si vyžádal pozornost. „Uklidněte se prosím," začal, „dnešní plán je jednoduchý. Rozhodli jsme se vám dnes prodloužit večerku, protože chceme večer rozdělat táborák, něco ogrilovat a zpívat písničky. Kvůli tomu jsme se rozhodli dnešní soutěž udělat co nejméně náročnou, aby i ti nejmenší vydrželi večer co nejdéle. Pojedeme se proto podívat do města, které je nedaleko odtud. Objednali jsme autobus, který přijede přesně v devět hodin, proto bychom byli rádi, abyste byli všichni připravení u brány do tábora již deset minut předem, abychom vás stihli spočítat. Na dnešek hlásí dobré počasí, podle toho se oblečte. Jak už jsem řekl, dnešní soutěž nebude nijak náročná, proto si nemusíte brát sportovní oblečení. Vezměte si s sebou také nějaké peníze, budete mít rozchod. A teď už se běžte připravovat," konečně dokončil Adam svoji řeč a všichni se začali odebírat do svých chatek.

Nikdo od našeho stolu nespěchal, a ještě chvíli jsme seděli, než se prostor jídelny trochu uklidnil. Když okolo nás nikdo nebyl, naklonila jsem se do středu stolu a oba dva pochopili, že jim chci něco říct. „Zvládnete dneska po táboráku být ještě chvíli vzhůru? Hlavně ty prcku?" zeptala jsem se a čekala na jejich odpověď. Oba přikývli a já pokračovala: „Dobře. Až skončí táborák, půjdeme si normálně lehnout. Asi po půl hodině vzbudím Selenu a půjdeme tě vyzvednout Nicku, takže by bylo nejlepší, kdybys nás vyhlížel, abychom nemuseli klepat a vzbudit ostatní, platí?" „Platí!" odpověděl s nadšením a bez zaváhání Nick. Po tomto rozhovoru jsme konečně vyšli z jídelny.

Když jsme dorazili do chatky, měli jsme do srazu asi půl hodiny, takže jsme se rychle převlékli, připravili si tašky, které si vezmeme s sebou a trochu se upravili. Pak jsme vyšli před chatku a chvíli si užívali teplých paprsků. Když se blížil čas srazu, zvedli jsme se a došli k bráně. Moc lidí tam zatím nebylo, ale okamžitě jsem si všimla Adama. Když jsem k němu došla, usmál se na mě. „Už s tebou mluvit Ed?" zeptal se, než jsem mu stihla říct, že bych chtěla jít v noci trénovat. „O čem by se mnou měl mluvit?" zeptala jsem se ho na oplátku. V tu chvíli mi někdo zaklepal na rameno a já se na neznámého obrátila.

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys nechtěla jet do města se mnou," řekl Ed, když jsem se mu podívala do obličeje. Nechápavě jsem se na něj podívala a pak se otočila na Adama, ten se jen usmál a odešel. Obrátila jsem se zpět na Eda a čekala na vysvětlení. „Napadlo mě, že bych mohl jet sám na motorce a netrávit tak svůj drahocenný čas v přecpaném autobuse. Když jsem šel za Adamem, abych mu to řekl jako hotovou věc, napadlo mě, jestli bys nechtěla jet taky, takže jsem se ho zeptal a on souhlasil," řekl a já na něj zírala s otevřenou pusou. „To nemůžeš myslet vážně. V životě jsem na tom nejela. A navíc to musí být strašně nebezpečný, když nebudu mít helmu," začala jsem hned šílet, ale Ed ukázal směrem ke své motorce, na které vysely dvě helmy, jedna černá a jedna bílá, menší, pro mě.

„Neboj se, pojedu pomalu. To jsem musel slíbit Adamovi, ale mě samotného by nenapadlo jet tak, aby se ti mohlo něco stát," řekl, když mě chytil za ruku a vedl k tomu stroji. Věděla jsem, že ho nepřemluvím, aby mě nechal jet s ostatními, a tak jsem jen zavrtěla hlavou a když jsme došli k motorce, nasadila jsem si na hlavu helmu. Ed už začal nastupovat, ale já ještě stihla houknou ta Sel a dát ji svoji tašku. Ona se na mě jen nechápavě podívala, ale to už jsem se otočila a zhluboka se nadechla. „Tak si naskoč princezničko," řekl Ed a s těmi slovy jsem si sedla za něj a pevně ho chytila kolem pasu.

Takže se mi povedlo napsat další kapitolu. Teď, když jsou ty neplánované „prázdniny" bych mohla psát víc, ale pravdou je, že bych se měla připravovat na maturitu, což je pro mě docela oříšek, protože jsem typ studenta, co se učí den před testem, někdy i v ten den, proto teď myslím na spoustu jiných věcí, a hlavně dělám úplně jiné věci, než je studium. Doufám, že vy všichni, co tento příběh čtete, že jste v pořádku a hlavně se o svoje zdraví náležitě staráte, protože to je to nejdůležitější, co máme. Opatrujte se <3.