Lucy - Dokončeno

|3|

„Opravdu jsi nic nezapomněla?" zeptala se ještě jednou mamka, když jsme nasedali do auta. „Nic jsem nezapomněla, a už musíme jet, nebo přijedu pozdě," odvětila jsem jí. Ona jen zakroutila hlavou a nastartovala. Vyjeli jsme na silnici a já si do uši strčila sluchátka od Ipadu, který jsem měla položený na sedačce vedle sebe.

Rozklikla jsem ikonku videa a vyhledala asi půlhodinové video. Pustila jsem si ho a do uši mi začali znít tóny známé baletní skladby. Sledovala jsem každý krok tanečnice, která se pohybovala po pódiu. Snažila jsem se zapamatovat různé části její choreografie, protože hned po začátku školního roku se koná konkurz právě do vystoupení, které jsem sledovala na obrazovce přístroje.

Ani jsem si neuvědomila, že jsme zastavili u velké brány blízko menšího lesíka. Vytáhla jsem z uší sluchátka, tablet položila na sedačku a otevřela okénko, ze kterého jsem se hned vyklonila. Prohlížela jsem si okolí a pozorovala ostatní auta, která zde zastavovala. „Tak jsme tady," pronesla mamka a odepla se. Vylezla z auta a přešla k zadní části, kde začala z kufru vyndávat mé tašky. Vzala jsem do ruky tablet a opatrně otevřela dveře.

Přešla jsem k mamce, do jedné z tašek vložila tablet a vzala jsem do ruky kufr a rozjela jsem se ke vchodu. Mamka vzala zbytek tašek a vydala se za mnou k bráně u které jsme stáli s autem. „Vítejte v našem táboře! Jak se jmenuješ zlatíčko?" zeptala se mě postarší slečna, která stála kousek od vchodu. Nenápadně jsem protočila oči nad oslovením, ale hned jsem odpověděla: „Jmenuji se Lucy Clara Smith." Začala listovat archem papírů a pak zvedla hlavu a usmála se.

„Jsi v chatce 12. Jen se chci omluvit, že pro nedostatek chatek tam budete dvě holky a jeden kluk, doufám, že ti to nevadí," řekla a než jsem stačila odpovědět, pokračovala: „Dorazila jsi jako první z chatky, tak si támhle vezmi klíčky a plánek a odnes si do chatky věci. Za dvě hodiny se pak všichni sejdeme u velkého ohně," když to dořekla, usmála se na dívku za mnou a začala se věnovat jí.

Se všemi věcmi jsem došla ke stolku, kde jsem požádala od klíček své chatky a malý plánek celého kempu, který mě měl nasměrovat správným směrem. S mamkou jsem ho chvíli studovali, než jsme našli cestu k chatce a vydali se tam. Rychle jsem odemkla a otevřela dveře. Viděla jsem malou, ale útulnou místnost, kde se nacházely dvě postele. Záhlédla jsem dveře do místnosti, kde byla poslední postel. Aspoň že tak.

Položila jsem kufr vedle jedné z postelí ve větší místnosti a unaveně si sedla. Mamka položila zbytek mých věcí a rychle se se mnou rozloučila. „Ahoj mami, budeš mi chybět!" zakřičela jsem na ní, když odcházela. Začala jsem chodit po pokoji a čekala, až se otevřou dveře a někdo přijde. Mezitím jsem si prohlédla prostornou skříň i vedlejší, menší pokoj.

Zrovna jsem si zaujatě prohlížela obraz v menší místnosti, když jsem slyšela otevírání dveří. Nakoukla jsem do hlavní místnosti zrovna když se drobná zrzka snažila zavřít dveře. Rychle jsem k ní doběhla a dveře zavřela. Vděčně se na mě podívala a rychle došla k posteli vedle mé a hodila na zem všechny své tašky.

Najednou se otočila a rozběhla se ke mně. Objala mě tak silně, že jsem se málem převážila a spadla. „Ahoj!" začala křičet a odtáhla se. „Jsem Selena," vypískla nadšeně a znovu mě objala. Začala jsem se smát a objala ji taky. „Jsem Lucy," představila jsem se jí a ona se konečně otočila a došla ke svým věcem. „Slyšela jsi to? My tu budeme s nějakým klukem!" vykřikla najednou a začala nadšeně poskakovat.

Podívala jsem se na hodinky a nevěřila svým očím. „Vzhledem k tomu že za necelých půl hodiny máme být všichni u ohně, nevypadá to, že by byl z toho stejně nadšený jako ty," řekla jsem vážně a ona se na mě zmateně podívala. Doběhla ke dveřím do druhé místnosti a nakoukla do nich. „On tu ještě není?" řekla smutně a já kývla. Sedla jsem si k ní na postel a chvíli jsme si povídali, než přišel čas, abychom se odebrali k ohni.

Společné jsme dorazili do středu kempu kde se shromažďovalo spoustu dětí různých věkových kategoriích. Za tu chvíli jsem zjistila že Seleně je 16, takže jsme stejně staré. Taky mi řekla že chodí na gympl, ale radši by jezdila po světě a na školu se vykašlala. Je fakt hodně upovídaná. Já jsem jí jen řekla, kolik mi je. Nechtěla jsem, aby hned věděla, že jsem "baleťačka".

„Mohu vás poprosit o trochu pozornosti?" zeptal se jeden z vedoucích, které jsme mohli poznat podle triček. Stoupl si na jednu z laviček a všichni se na něj podívali. „Jsem Adam a taky hlavní vedoucí. Dnešní schůzka bude spíš informativní, hlavně musím zjistit, jestli jsme tu všichni," řekl a vzal složku papírů. Začal číst jména podle abecedy a já si musela chvíli počkat, než přijdu na řadu.

„Lucy Clara Smith?" zeptal se Adam a já vykřikla zde. „Edward Sneak?" řekl jméno které následovalo, ale nikdo se nepřihlásil. Místo toho jsme se všichni obrátili směrem k východu, odkud se ozvali zvuky motorky. Za chvíli u ohniště ta motorka zastavila a slezl z ní kluk, který si hned sundal helmu. Všem se naskytl pohled na tmavovlasýho kluka, kterému vykukoval kousek tetování z pod kožené bundy.

„Sorry že jdu pozdě," řekl s klidem a došel až k Adamovi. Vzal mu papíry a propisku z ruky a něco tam napsal. „A víš že jsem Ed," dodal a s těmi slovy odešel i se svou větší taškou. Všichni jsme se na něj nechápavě dívali, ale nakonec jsme všichni obrátili pozornost zpět k Adamovi, který pokračoval v diktování. Když dočetl celý seznam, usmál se a začal nám říkat důležité informace.

„Všem je snad jasné, že tu platí přísná pravidla. Večerka je v 10 hodin a přes noc je přísný zákaz vycházení. Budíček je v 7, hned potom je rozcvička. Kdo na ní nepůjde, bude mít mínusový body. Ty se taky budou dostávat za úklid chatek. Za 10 mínusových bodů je trest, ale neřeknu vám jaký. Po rozcvičce budete mít čas na ranní hygienu a pak se sejdeme v jídelně, kde se nasnídáme a domluvíme si denní program," řekl a bylo vidět, že chtěl ještě něco říct, ale přerušil ho křik. „Proč je moje chatka zamčená!" křičel Ed a běžel směrem k nám. Zděšeně jsem se podívala na Selenu, protože mi došlo, kdo je poslední obyvatel naší chatky.

Podívala jsem na Adama, který se na mě smutně podíval a přikývl. Vytáhla jsem z kapsy klíč z kapsy a hodila ho směrem k Edovi, který se na mě nechápavě podíval. Naštvaně se otočil a odešel směrem k chatkám. Otočila jsem se na Adama, který pokračoval ve svém výkladu, ale nebyla jsem schopná ho pořádně vnímat. Přemýšlela jsem nad tím, proč zrovna já mám takovou smůlu. A Selena se mnou... 

Po hodně dlouhý době se mi povedla napsat kapitolu. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale škola se celkem ztížila a já se snažil učit. Včera jsme ale napsali poslední test a teď už mě čeká jen volno. Takže snad kapitoly budou vycházet častěji. 😂😂😂