Rady do větru

Inspirace, Mary Sue

No jo, a já jsem vám ještě neřekla, jak vůbec takový nápad dostat, že? No, tak s tím vám ovšem neporadím. Každý má své věci, které ho inspirují, a to, co funguje jednomu, nemusí fungovat druhému. Já popíši jen to, díky čemu sama vymýšlím, nebo o čem jsem slyšela.

Moc ráda cestuji. Na předchozí větu to vůbec nenavazuje, ale je to tak. Poslední asi čtyři roky se mi stává, že kamkoli jedu, skoro pokaždé něco vymyslím. Tudíž, v překladu mi při cestování vůbec nejde o ta místa, ale o povídky. Mé příběhy se často odvíjejí od toho, že nejprve vymyslím prostředí, kde se to bude odehrávat. Nicméně ono to rozhodně není pro každého, protože prostě musí být k vymyšlení něčeho vhodné podmínky. Někdy třeba stačí, aby bylo jiné počasí a vy byste nepřišli na to, na co jste přišli. Třeba já jsem jeden nápad dostala na výletní lodi (Medailon bez tváře, kdyby to někoho zajímalo), ale kdyby zrovna nepršelo a kdybych se na to místo nedostala hodně, hodně starým vlakem, kdybych si v tom vlaku nevzpomněla na jednu písničku, kdyby na palubě vedle mě nestáli lidé, kteří tam stáli...nepřišla bych na to. Vidíte, kolik faktorů muselo zasáhnout? Každopádně, ano, vymýšlím povídky díky cestování.

Zmínila jsem hudbu. Já se o to nesnažím, inspirovat se jí, zápletky přicházejí samy. Dokážu to přepracovat tak, aby to nešlo poznat, ale faktem je, že cokoli, co ode mě případně čtete (kromě takových nesmyslů jako je PSD, ale to je pochopitelné), alespoň zčásti vychází z písničky, i když to s ní mnohdy nemá moc společného.

Další důležitou součástí mých příběhů jsou sny. Mně osobně se bohužel jak naschvál nezdají příběhově moc použitelné sny, takže v mých povídkách jsou ze snů jen krajiny, ale je i hodně lidí, kterým se ve snu přímo zdál příběh. Myslím si ale, že ze snů se dá hodně vytěžit, protože v nich propouštíte uzdu své fantazie.

Ano, je zde spousta dalších možností – obrazy, filmy, seriály, vlastně v podstatě veškeré umění, vaše vlastní zážitky...jak říkám, nelze poradit, kde brát inspiraci. Mohu říct jen to, že ani věci jako: „Bude se to odehrávat u moře" nejsou zbytečné.

Nakousli jsme prostředí, takže se trochu podíváme na něj. Kdybych vypsala ta, do kterých bych příběh nezasazovala, podkopla bych si tím nohy, protože jsem většinu z nich alespoň jednou použila, ale přesto bych jedno zmínila – škola. Jestli někdo dokáže vymyslet originální příběh odehrávající se ve škole, klobouk dolů, protože já si nemyslím, že to jde. Všechno, všechno již bylo použito. Pokud nemáte opravdu dobrý nápad, škole bych se vyhnula obloukem, protože vám mohu se zkušenosti říct, že většina příběhů ztroskotá na tom, že tam autor dá nějakou školu. Ano, já vím, Harry Potter se také odehrává ve škole a byl originální, ale nyní je to již klišé.

Ano, jsou i příběhy, které se mi líbí a je tam škola. Pravda je ovšem taková, že ta mi připadá jako rušivý prvek a zbytek musí být obzvláště úžasný, abych byla schopná to číst. A navíc, komu by se chtělo číst o škole? Kolik z nás má školu rádo?

Jinak, napsala bych, čím originální, tím lepší, ale zase to není pravda. Tím, že zasadíte svůj příběh do kráteru činné sopky (můj počin, vinna ve všech bodech obžaloby), opravdu neuděláte povídku lepší, jen nesmyslnější. Rozhodněte se, o čem víte tolik, abyste o tom mohli psát, a co je opravdu reálné. Ano, kdybyste si vymysleli do toho kráteru sopky kupu technologií, které by postavy držely naživu, snad by to i šlo, ale otázka je, proč by tam někdo bydlel. Čím neobvyklejší prostředí, tím více takovýchto věcí musíte domyslet. Navíc, dobrý autor umí napsat brilantní příběh i ze zcela obyčejného prostředí.

Snad ani nemusím dodávat, že pokud nepíšete o fiktivním světě, vyberte si místo, o kterém prostě budete něco vědět. Neříkám, že se to musí odehrávat ve vašem městě, ale když vaše Američanky vyhrají mistrovství Evropy v plavání (viz PSD), je něco sakra špatně. Mně třeba hrozně láká zasadit nějaký příběh do jedné ze severských zemí (asi do Finska nebo do Norska), protože by mě bavilo o tom hledat všechny možné i nemožné informace, ale bojím se, že bych napsala nějaký nesmysl. Tak či tak, jestli to někdy udělám, dám tomu průzkumu čas a myslím, že to by měl každý, který to místo nezná stoprocentně dobře. To asi není nic nového, jen to tak zmiňuji.