Rady do větru

Příručky

Napadlo mě, že přece není nic lepšího, než v příručce psát o příručkách, a že když jsme tady už měli recenze, proč ne tohle? Bude to spíše takový můj názor na to, co mi většinou na příručkách o psaní vadí a co bych do nich naopak přidala. Slibuji, že další kapitola už bude o psaní jako takovém, dokonce mám vymyšlené téma. Ale zpět k tématu, které tady na Wattpad podle mě také patří.

Víte, nikdy jsem žádnou knihu nevydala, dokonce jsem asi ten poslední člověk, který by se mohl nazývat spisovatelem, vzhledem k tomu, že jsem nikdy s psaním neměla žádný úspěch. Můžu být ráda, že mě vůbec někdo čte, za což jsem mimochodem upřímně moc vděčná, ale doufám, že to víte. Zkrátka, vlastně bych možná neměla vůbec radit a už vůbec za to kritizovat ostatní. Proto předem říkám, že toto není hejt a není to o nikom určitém. A navíc je to pouze můj názor. Přesto bych to chtěla sepsat, nejen pro příručkáře, ale i pro ostatní, abyste si uvědomili, že není nic špatného ve vás, když čtete desítky příruček a stále nepíšete jako profesionál. Takže, které body považuji za stěžejní?

1) Zobecňování - Určitě to znáte. Musíte mít zajímavý cover, hezký název... jenže lidé nejsou hloupí. Většina dobře ví, co má udělat, jen je otázkou, jak na to. Proto bych nezapomněla při každé radě na tři atributy - co, proč a především jak. Co, to je snadné. Proč, to by také ještě šlo. Nejhorší je dát radu, jak na to. Není však třeba psát hotový návod, a ani to není v lidských silách, protože by to stejně nefungovalo na všechny příběhy. Stačí prostě zmínit, co by mohlo fungovat, nebo co se osvědčilo sám. Třeba (a pozor, tohle je rada, kterou jsem tu , myslím, ještě nepsala!) jestli chcete mít hezký název, sepište si slova, která jsou pro váš příběh klíčová a zkraťte je do jednoho nebo několika málo. A nelze ti zazdít další obecnou radou. Tedy třeba jestli chcete mít hezký název, vymyslete něco originálního, to fakt nefunguje.

2) Vlastní zkušenosti - Podle mě přesně o to jde. Nelze vytvořit univerzální návod pro všechny. Prostě, když chvíli píšete, na něco přijdete. Ať už sami, nebo vám to třeba někdo poradil. A smyslem příruček je to dát dohromady, abyste pomohli ostatním a trochu jim všlapali cestičku hustým pralesem psaní. Málokdy totiž přijdete na něco úplně nového, co nikdy před vámi nesepsal, a nemělo by to tak být cílem. Cílem je podat informace o něco zajímavěji a jak to říct... méně rozkouskovaně, než se dostaly k vám. Prostě, zmáčknout své vědomosti do kostky.

3) Amatérství - Ano, já také nejsem spisovatel. Ale podle mě, pokud chcete psát příručku, sami byste měli být trochu jinde než úplně na začátku své cesty. Sami na sobě to asi nepoznáte, ale pokud vám stále lidi píší něco jako „je to hezké, máš potenciál, ale chce to ještě cvičit", asi bych se do toho nepouštěla. Nejenže skoro nikomu nepomůžete, protože prostě nemáte dost zkušeností, ale také z vás zkušenější mohou mít spíše legraci.

4) Škatulky - Bylo mi řečeno, že můj mozek je sbírka zásuvek. Ani ne v tom smyslu, že bych soudila podle prvního dojmu, tomu se snažím vyhýbat, ale spíše své myšlenky řadím celkem zajímavým způsobem. Jakým, to je na dlouho, ale má to za následek, že se mi v hlavě jen tak nepovalují, ale každá někam patří. Tím se nechlubím, jen prostě píši, jak to je. A nepovažuji se díky tomu za lepšího člověka, než kdybych to neměla, naopak, znám spoustu skvělých autorů, kteří toto prostě nedělají. A proto nepíší příručky, i když by podle mě jinak byly naprosto úžasné. Ne každý  prostě tak striktně třídí a podle mě je to u příručkářů celkem nutné. Jak můžete radit, když nevíte, jaké dvě věci k sobě patří a spoustu věcí píšete sice naprosto úžasně, ale jen s pomocí intuice? Někdo by si to pak mohl špatně vyložit, kdybyste to třeba nesprávně formulovali nebo dali do jiného kontextu.

5) Témata - Není pravda, že musíte psát úplně o všem. Pokud víte, že byste někde akorát opakovali druhé nebo k tomu jednoduše nemáte co říct, nikde není napsáno, že se to ve vaší příručce musí objevit. Všimli jste si třeba někdy, že tady nenajdete nic o gramatice, přestože si dovolím říct, že ji až na čárky ovládám? Proč? Protože to dělají jiní, kteří na rozdíl ode mě používají i něco jiného než jazykový cit. A tak je to s více tématy.

6) Nevíte všechno - Nikdo neví všechno, tak není potřeba si hrát na mudrce. Občas to mají v oblibě i autoři, kteří něco vydali, což je docela smutné, měli by mít rozum. Ještě horší je to ale u začínajících písálků. Není chyba přiznat, že něco neznáte, nebo že to ve svým příbězích sami děláte trošku jinak. Nezabalujte to do oblaku obecna. Jestli vás zajímá, jestli jsem se zasekla na tom, že něco nevím... hm, stává se mi to skoro každou kapitolu. (Koneckonců, přemýšleli jste někdy nad tím, proč se to jmenuje Rady do větru? )

7) Přijměte kritiku - Že píšete příručku, neznamená, že jste nedotknutelní a že se nemůžete splést, nebo že nikdo nesmí mít jiný názor než vy. Jste smrtelníci jako všichni vaši čtenáři, tak se zase vraťte na tuto planetu. Stejně jako u příběhů, i tady je potřeba nebrat konstruktivní kritiku jako útok na vás, ale jako pomoc nebo jako rozšíření obzorů. A „já píšu pro začátečníky" není mimochodem moc dobrý argument, proč by vás někdo nemohl opravit nebo podotknout, když se mu něco nezdá. To, že píšete pro začátečníky, neznamená, že kvalita vaší příručky by měla být nižší, vlastně je to přesně naopak.

8) Rady pro všechny - Už jsem to zmínila, ale chce to samostatný bod. Nic univerzálního neexistuje, protože co v některém příběhu jde, v jiném to může být fiasko. A někdy záleží jen na jemné nuanci slov. Dobrý příběh prostě není předem daný, je jako Řím - nevedou do něj sice všechny cesty, ale mnoho z nich ano.

9) Něco svého - Chcete, aby vaše příručka nebyla jako tisíce dalších? Ne? Zkuste do toho dát něco ze sebe. Jistě, dobře řekne, špatně udělá. Nemusíte si rovnou dát nějakou zajímavou přezdívku, se kterou pak budete pracovat (třeba, co já vím, budete si říkat Pirát a psát takové metafory jako „a tuhle truhlu s pokladem jsem objevil před rokem" nebo „nastavte plachty a vyplouváme!"), ale je to skvělé zpestření. Nemusíte mít ani žádný jiný atribut, ale také to může být užitečné, protože si vás lidé lépe zapamatují. Já také nemám nic takového, nebo alespoň ne záměrně. Ale snažím se do těch rad opravdu vkládat své srdce a to je podle mě potřeba. A když už vymyslíte něco nového, i když se to povede málokdy, nebojte se o tom mluvit, i když to tady ještě nebylo. Nebudete za blázna, pokud to dává alespoň trochu smysl. U mě to třeba byly ty barvy a epochální x osudoví autoři, nebo jsem to alespoň jinde neviděla. Obojí je svým způsobem blbost, protože to ani není rada, ale proč ne?

10) Jediná pravda - Pokud nepíšete o takových věcech jako je třeba pravopis nebo chod Wattpadu, smiřte se s tím, že nepíšete, jak věci doopravdy jsou, ale jen váš názor, váš pohled na věc. Většinou jste to ani sami nevytvořili, jen svými slovy formulujete nějakou myšlenku. Psaní je hrozně rozvětvené a každý autor píše úplně jinak.

Co si o tom myslíte vy? Znáte nějakou opravdu dobrou příručku, kterou byste doporučili?