I já jsem se rozhodla se velice neoriginálně připojit k sepisování psacích příruček. Snad zde najdete něco, co vám alespoň trochu pomůže.
Upozornění: Příručku jsem začala psát pět let nazpět, s některými věcmi se už vůbec neztotožňuji.
Zdravím vás u další kapitoly. Tentokrát to bude o spisovatelském deníku, tedy sešitu/dokumentů v počítači, kam si zapisujeme nápady. Proč je podle mě důležitý, jsem tu psala už několikrát. Člověk své nápady zkrátka zapomíná. Nicméně, jak jsem se sama přesvědčila, není nezbytný. Měla jsem období, kdy jsem si své nápady zapisovala jen různě do mobilu/na papírky a někdy je i ztratila, a to nejdůležitější jsem si stejně pamatovala, ale takový deník má ještě jednu výhodu, o které se tu chystám psát.
Samotný fakt, že u zapisování svých napadů ten nápad občas rozvineme, jsem se tu už zmínila. Přesto existuje pár možností, jak díky zapisování nápadů člověk vytříská z původně psané myšlenky ještě více. A já tu sdělím pár svých postupů, které, ať už záměrně nebo ne, používám, když chci vymyslet ještě něco dalšího. Budu uvádět i příklady, konkrétně na svém Plameni vzpomínek, protože na tom teď logicky pracuju a mám to čerstvě v paměti, ale odstavce s nimi můžete přeskakovat.
1) Kreslení. Zmiňovala jsem se tu u kreslení postav, ale můžete si, ať už do samotného deníku nebo někam jinam, nakreslit i konkrétní scénu, kterou jste zrovna vymysleli. Jednak je to zábava, a jednak takový obrázek chvilku trvá a donutí vás nad tou scénou déle přemýšlet. Když si k tomu navíc člověk pustí třeba písničky o podobném tématu, tak se mu fantazie rozjede na plné obrátky a může tak jen pouhým zakreslením toho, co už vymyslel, z toho vytěžit další detaily nebo dokonce pokračování.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V mém případě se mi něco takového „povedlo" s tímto obrázkem. Je to Risto a Laura, ústřední postavy jednoho dodatku právě k Plameni. Původně to byla jen kýčovitá romantická scéna ve stylu „on ji nakreslil, protože mu připadala hezká", ale nakonec jsem na tom vystavěla celý jejich způsob komunikace. Mluví totiž jinými jazyky a vzájemně si vůbec nerozumí, takže zpočátku komunikují hlavně gesty, doteky, a složitější věci si vysvětlují právě obrázky. Kdybych to nekreslila, asi bych využila nějaký způsob jako že vedle sebe pořád měli někoho, kdo umí oba jazyky, nebo někdo z nich tím druhým přece jen uměl, ale nebylo by to ono.
2) Básničky. To funguje docela podobně jako kreslení, akorát to vyžaduje více soustředění a myšlenky většinou neběží tak volně. Má to však své výhody. Jednak se ne každá scéna hodí k nakreslení, protože je třeba spíše o emocích, nebo je jednoduše nad vaše kreslířské síly, nebo to má docela jiný důvod, ale někdy můžeme třeba i nezáměrně napsat verš, který spustí proud inspirace, nebo si lépe rozškatulkujeme pocity postavy, protože se jimi kvůli básni probíráme. Tento způsob mě konkrétně inspiroval třeba tady:
Zimní vůně, jara hlad letní slunce, listů pád
Původně to byla jen báseň o vztahu Tuiva a Taimi, dvou ze tří nejhlavnějších postav, tohle mělo být jen poetické vyjádření let, které uplynuly, ale pak mi došlo, že takhle je koncipován celý Plamen. V té době měl dvě trilogie, jedna se odehrává v zimě a druhá na jaře. V té době už jsem tušila, že budou čtyři, tak proč každou nezasadit do jiného ročního období, že? A musím říct, že mi to dost pomáhá, než kdyby tomu tak nebylo.
