Rady do větru

Předepsání x bezprostřední zveřejnění

Zdravím vás. Ano, ještě žiju a dokonce přináším další kapitolu příručky! Věnuju ji Quentinwizard, protože mě k ní tak trochu dokopala a já jí chci tímto poděkovat. Kapitola se bude týkat výhod a nevýhod toho, když napíšete celý příběh dopředu a pak ho „jen“ publikujete, versus to, když po dopsání kapitoly tuto kapitolu okamžitě (po pročtení a opravení chyb, samozřejmě) zveřejníte. Užívám pro to pojmy uvedené v názvu, tedy Předepsání a Bezprostřední zveřejnění.

Nicméně, já tyto dva protipóly nevnímám jako jediné dva body, ale spíše jako dva konečné body spektra. Když uvedu příklad na sobě, začínala jsem bezprostředním zveřejňováním.

Zpočátku to bylo hrozné, protože jsem po sobě ty kapitoly po dopsání ani nečetla, prostě je hodila tak, jak jsou, ven, takže se mi třeba stávalo, že mi chyběla půlka věty nebo tak podobně. Nicméně, i některé mé novější příběhy tak byly napsány, například větší část Prachu ve větru.

Mělo to své výhody. Pokusím se uvést všechny, na které si vzpomenu:

- Motivace. Víte, že když kapitola bude hotová, okamžitě poputuje ven, a to je silný motor.
- Bezprostřední reakce. Když píšete něco jiného, než zrovna zveřejňujete, tak občas málem ani nevíte, na co ten člověk reaguje. Takto máte kapitolu v čerstvé paměti.
- Může to být motivace psát rychleji, než byste psali bez toho bezprostředního zveřejňování. Ale nemusí.

Nevýhody tu ovšem také jsou:
- Jste v neustálém presu, protože čtenáři očekávají kapitolu. Každý blok nebo nedostatek času je problém, protože riskujete, že odejdou.
- Když na příběhu chcete něco opravit, tak to moc nejde, protože nemůžete zasahovat do kapitol, které už lidi četli, aniž by byli zmatení. Nebo na to musíte upozornit, a to se někomu nemusí pozdávat, upozorňovat na své chyby.
- Názory čtenářů vám můžou podvědomě měnit názor na váš příběh, dokonce ho můžete začít více či méně upravovat podle těchto reakcí, ať už schválně či ne.

Pak mám také příběhy, které byly částečně napsané ručně, než jsem je přehodila do počítače, a existoval tedy jakýsi první draft, ačkoli jsem naposledy nějaký příběh i skončila ručně naposledy v době, kdy jsem ještě nezveřejňovala. A vždy jsem tu novou verzi dost upravila.

Tohle má rozhodně nesporné výhody:
- Člověk se zbaví největších blbostí, které nikam nevedou a nemusí je pak v oficiální verzi nějak maskovat.
- Občas se stává, že člověk začne psát příběh, a pak zjistí, že ho chce vést jinudy. To se mi například stalo u Následuj tulipány, které byly v prvotní verzi úplně jiné a společné měly jen to, že šlo o LGBT příběh. Kdyby se to stalo po tom, co bych zveřejnila první kapitoly, asi bych s tím příběhem sekla.
- Je osvobozující psát s pocitem, že to nemusí být hned dokonalé.

Ale jako u všeho, i tady existují nevýhody:
- Přepisování do počítače je fuj, bez ohledu na to, že spoustu z toho měníte. A například já u toho dělám více překlepů, než když píšu do počítače rovnou.
- Když píšu ručně nebo prostě nanečisto, mám pocit, že to nemusí být dokonalé, což je na jednu stranu bezva, ale na druhou to pak pozbývá soudržnost a logiku a musím toho hodně upravovat.
- Stejně pak podstatnou část píšete tím způsobem, že ji hned publikujete.

Někteří autoři volí zlatou střední cestu, kterou jsem já zvolila například u Mlhavých skvrn, a to předepsat si si pár kapitol a zbytek dopsat ihned zveřejňovacím způsobem. Ačkoli zlatá střední cesta zní ideálně, tak kombinuje mimo výhody i nevýhody jiných postupů. Sice máte šanci něco zpětně upravit, ale jen v omezené míře. Sice vás to tolik netlačí, ale stejně tam ten pocit je. Pak také můžete volit cestu, že nebudete mít pár kapitol předepsaných do začátku, ale po celou dobu, což sice řeší ten tlak, ale zase i tady nastane problém, že čtenáři nebudou reagovat na to, co aktuálně píšete.

Pak je tady samozřejmě část spektra, která patří předepsání celého příběhu dopředu. I tady by se zřejmě daly najít podkategorie, ale já to shrnu do jedné. Já osobně takto píšu především adventní kalendáře (včetně mého montrózního Plamene vzpomínek, kde dokonce předepisuju celou trilogii), protože opravdu nemám na to napsat kapitolu denně.

Tento postup má opět své výhody:
- To jsem už zmiňovala, ale když zjistíte, že vám něco nesedí, můžete to opravit.
- Máte čas na opravy, dokonce si můžete od příběhu dát pauzu a vrátit se k němu, až budete mít nadhled. Plus bety a korektoři zpravidla raději opravují hotový příběh.
- Spisovatelský blok není takový problém, čtenáři nečekají, vy se tolik nestresujete.
- Na malý moment je váš svět jen váš, neovlivněný dalšími lidmi, a máte tak i lepší šanci se s ním sžít.

Ovšem opět existují i nevýhody:
- Příběh vám už je trochu odcizený, když na něj čtenáři reagují.
- Může být poměrně demotivující psát bez zpětné vazby.
- Když nějaký čtenář najde ve vašem příběhu obrovskou díru, nemáte už moc možností ji opravit, aniž by to bylo matoucí.
- Musíte příběh z velké části držet v sobě, protože o něm skoro nikdo nic neví.

To by ode mě bylo vše. Já osobně nemám preferovaný postup, u každého příběhu mi sedí něco jiného. Jak to máte vy? Doplnili byste nějakou výhodu či nevýhodu?