Rady do větru

Vtip

V této části bych chtěla napsat pár slov o tom, jak do příběhu vložit vtip a jak vůbec pracovat s vtipnými scénami. Možná jsem občas suchar, ale snad vím alespoň teoreticky, jak dát do příběhu vtip. A začneme rovnou. Rozhodla jsem se to rozdělit na vtipné scény konverzvační a situační. Některé body budou stejné nebo alespoň podobné, ale pojaté z jiného hlediska. Odstartujeme tedy  se scénami konverzačními.

Co to vlastně je? Jsou to scény, kde se objevují vtipné hlášky postav nebo prostě vtipné dialogy. Legrační je tedy to, co někdo řekne, ne to, co se stane. A jaké tipy bych pro to měla?

1. Nekopírujte - tady ani tak nemám na mysli, že nemáte psát stejné vtipy jako vaši oblíbení autoři. Ono se tomu často nevyhneme a občas si to ani neuvědomíme. Jen je potřeba to nedělat schválně a často. Jde mi spíše o to, že není dobré používat vtipy, které slýcháváte běžně, protože je šance, že už je slyšel i čtenář a možná se tomu pak ani nebude smát.

2. Vtipy z reálných situací - život občas utváří ty nejlepší vtipy, ale dejte si pozor, ať je to vážně tak vtipné jako ve skutečnosti. Občas se totiž stává, že je vtip vtipný jen v určité situaci, z úst určitého člověka nebo prostě jen v té chvíli. Pokud ho navíc nějak upravujete, může se stát, že z něj spíše vznikne nesmysl. Zkuste si to několikrát přečíst, jestli to je vážně legrační.

3. Pobaví vás - pokud se nezasmějete ani vy sami, jak je pravděpodobné, že pobavíte ostatní? Nejlepší vtipy stejně nebývají ty, které vymýšlíte dlouho a jsou vykonstruované, ale ty, které vás napadnou úplně spontánně. Pokud se u nich chechtáte, jste na dobré cestě.

4. Nepřežeňte to - pokud nepíšete vyloženě humorný příběh, vtipy by neměly být na úkor děje.  Je sice pravda, že vtip se hodí skoro všude, ale není dobré mít v příběhu jen vtipy a nic kolem toho. Pokud převažují nad ostatním, zamyslete se, jestli jsou všechny opravdu nutné.

5. Určete si postavy- ne u všech vtipkování sedí, jsou prostě i vážní lidé a vážné postavy. Vylučte ty postavy, u kterých působí to, že si dělají legraci, nepřirozeně nebo nereálně, a naopak, vyberte si vtipálky, pro které je to denní chleba. U takových si po pár vtipech i určíte styl, jakým vůbec vtipkují a měly byste se ho držet. Vtipy k vám pak i snadněji přijdou. Už budete mít představu, které z postav to vložit do úst.

6. Dejte si záležet na formulaci - někdy vtip dokáže zkazit i to, když ho sice autor myslí dobře, ale špatně ho napíše. V zásadě platí, že by tato formulace měla být co nejjednodušší, nejkratší a měla by vzbuzovat dojem, že do té scény prostě patří, že by to bez ni nebylo ono.

7. Nebojte se šokovat - tím nemyslím, že by vaše vtipy měly být nějak perverzní, to vůbec, i když samozřejmě můžete zkusit i to (otázkou zůstává, kolika lidem se to bude líbit). Chtěla jsem říct, že nejlepší vtipy přicházejí ve chvíli, kdy je nejméně čekáte. Nebojte se je napsat i do jinak vážné scény, pokud tam samozřejmě zapadají (řiďte se svým srdcem).

8. Dialog - víte, co je ještě lepší než jedna vtipná hláška? Vtipný rozhovor! Jen si dejte pozor, ať ho moc neprodlužujete, čtenář se nemůže smát do nekonečná. Pár vět bohatě stačí. Může být každá replika samostatným vtipem, nebo to může být vtipné jen jako celek, to už je na vás.

9. Přizpůsobte cílové skupině - Ne, nepreferuji takový ten přístup "určete si cílovou skupinu, než začnete psát příběh", ale faktem je, že žádný příběh nebudou číst úplně všichni. Měli byste minimálně vědět, pro koho není a pro tuto skupinu si tedy odpustit vtipy. Pokud třeba jistojistě víte, že nepíšete žádnou literaturu pro mladistvé, není moc dobré tam dávat vtipy, které by pobavily hlavně tuto skupinu, protože si tím snižujete okruh čtenářů, kterým se ten vtip líbit bude. Jistě, nedá se takto kalkulovat neustále, ale tento bod by vám mohl pomoct si třeba určit styl vtipů. Abych vás ovšem uklidnila, já mám jako cílovou skupinu sebe, z čehož je naprosto jasné, že tento bod a také základní spisovatelské pravidlo úspěšně ignoruji.

10. Promyslete si adekvátní reakci - Ne všem postavám to musí připadat vtipné a u většiny vtipů se stejně lidé nesvíjejí v záchvatech smíchu na zemi. Uvědomte si, jaká reakce je na vtip nejvhodnější, jestli vůbec nějaká. Často stačí jen úšklebek. Reakcí (pokud to není vtipná odpověď, samozřejmě) stejně vtip neuděláte legračnější.

A přejdeme na situační. V podstatě při nich platí to samé, ale našla jsem i jiné body a některé zase rozvedu. Situační vtipy jsou vtipy založené na tom, co se stane, ne na tom, co kdo řekne. Jinými slovy, jsou to vtipy, ze kterých by měl požitek i hluchý.

1. Najděte míru - když vás hrdina desetkrát za kapitolu vtipně upadne, nebude to vtipné ani podruhé, natož podesáté, i kdyby tam byly sebevtipnější okolností (i když některým lidem ke smíchu stačí jen to cizí neštěstí.)

2. Uvěřitelnost - občas, když chcete mermomocí napsat vtipnou scénku, přeženete to. Opravdu není možné, aby, jak jsem třeba kdysi četla a autorka to myslela zcela vážně, že vám kůň šlápne na nohu a vaše kamarádka se tomu začne smát.

3. Klišé - stejně jako lze napsat mnohokrát opakovaný konverzační vtip, i situační klišé nebývá výjimkou, bohužel. Typickým klišé je, že se jedné postavě něco stane, druhá se začne smát a stane se jí to samé. Už fakt, že na tomto principu fungoval první vtip, který jsem kdy slyšela, o něčem svědčí. Neříkám, že občas klišé nejdou využít, ale nejprve se jim musíte naučit vyhýbat a až poté se můžete učit s nimi pracovat ve svůj prospěch.

4. Čím větší, tím lepší? - No, ne vždy. Často se autorovi, který se snaží udělat scénu vtipnou tím, že do ni zapojí například co nejvíce postav, stane, že to není uvěřitelné a působí to až moc přehnaně. Někdy je lepší tu scénu udělat komornější, pokud je samozřejmě vtipná i tak.

5. Neponižujte postavy - pokud sázíte na vtip pomocí cizího neštěstí, což je asi nejčastější, nenechejte všechny špatné věci, aby se děly jen jediné postavě. Ano, postava může být smolař, ale vše má svou míru. Bude to působit, že postavu ponižujete nebo že ji nemáte rádi - váš osobní názor na postavu by se obecně do psaní neměl promítat. Chápu, že je to těžké, a i já jsem to dělávala, ale dejte čtenáři možnost postavu milovat. Ale zpět k tématu - prostě, vtipnější to stejně nebude.

6. Nekraďte - jestli jste tuto situační scénu někde viděli, můžete se volně inspirovat, ale úplně ji okopírovat není asi to pravé ořechové. Tím, že to není jen jedna hláška, ale většinou sled událostí, se najde skoro vždy se najde někdo, kdo to pozná a stejně byste z toho neměli mít dobrý pocit (i když praxe je možná jiná). Zkuste tam alespoň přidat nebo ubrat drobné prvky, když už nic jiného.

7. Dejte ji na správné místo - umístit takovou scénu je podle mě ještě těžší než u konverzačních vtipů, protože se ve většině případů nedá šokovat tak, aby to zároveň působilo dobře. Vybrat vhodné místo je tedy složité, ale pokud si pomyslíte, byť by to byl jen záchvěv, že právě teď je na tu scénu vhodné místo, dejte ji tam. Jak jsem tady již nejednou psala, následujte své srdce.

8. Nenechte čtenáře předvídat konec - to, co se nejeví jako vtipné, nakonec vtipné být může. Ale špatně je, když vám čtenář odhadne vtip dříve, než vůbec nastane. Takový typický příklad je jedno oblíbené klišé:

"Myslím, že XY nepřijde." O vteřinu později XY vstoupí do místnosti.

9. Nedělejte z postav idioty - některé "vtipné" scény jsou postaveny na tom, že postavy dělají věci, které jsou jednoduše pitomé a nelogické a jde z toho poznat, jak moc je scéna prvoplánová. Ano, lidé se občas chovají hloupě, ale má to své meze a chce to důvod. Nesnižujte postavám v takových situacích inteligenci, nezaslouží si to.

10. Přizpůsobte reakce - když se postava dostane do situačního vtipu, může reagovat různě - ani si toho nevšimnout, smát se sama sobě, stěžovat si třeba na svou ztracenou hrdost... uvědomte si, jaká reakce je pro ni i pro ostatní nejvěrohodnější.

Tímto bych dnešní díl ukončila. A jak píšete vtipy vy? Máte nějaké zásady?