Vítám vás u další rady, která vlastně tak docela radou nebude. Dobře si uvědomuji, že většina mých čtenářů je se svými zkušenostmi o mnoho dále a já jdu tady psát cosi pro začátečníky, ale četla jsem i pár vydaných knih, kde se to objevuje, akorát v méně okaté formě, což svědčí o tom, že to možná nedělají jen začátečníci. A i tak doufám, že to vás ostatní zaujme, i když se nic nového nedozvíte. O co tedy jde? Dám sem pár ukázek ze svých začátků parodií, některé vážně míněné příběhy vypadají v tomto ohledu dost podobně.
Jmenuju se Lilian Altonová a je mi patnáct. Mám ráda fialovou barvu, psy a zpívám ve sboru. Jednou bych chtěla být slavná zpěvačka, ale zatím musím chodit do školy. Když jsme u toho, studuju gympl a mám dobré známky. Ne samé jedničky, to mají jenom šprti, ale zase nepropadám. Prostě takový průměr.
Vstala jsem z postele a přešla do koupelny. Lekla jsem se toho strašidla, které se na mě dívalo ze zrcadla. Musím se zkulturnit. Oblíkla jsem si černý crop-top a džíny, učesala a vyžehlila si dlouhé blonďaté vlasy a nalíčila se. Nic zvláštního, jen řasenku, linky, stíny, pudr, tvářenku, rtěnku a korektor. Sešla jsem dolů na snídani. U stolu už sedělo mých pět sourozenců. Jo, jsme velká rodina a je to super. (Stěhujeme se!)
Ahojky, jmenuju se Jane Smithová. Je mi 15. Mám mladšího bratra, kterému je 10. Je blázen do kouzel, stejně jako já. Teda, nemyslím si, že umím čarovat, ale hrozně moc bych chtěla. No představte si, jenom mávnete rukou a máte všechno, co jste chtěli.
Crr!
Bože, jak já nesnáším školní zvonek! A už vůbec ne ve středu první hodinu, to máme češtinu. Já češtinu nesnáším, je to nuda. (Dobrodružství země Spell)
ČTEŠ
Rady do větru
Non-FictionI já jsem se rozhodla se velice neoriginálně připojit k sepisování psacích příruček. Snad zde najdete něco, co vám alespoň trochu pomůže. Upozornění: Příručku jsem začala psát pět let nazpět, s některými věcmi se už vůbec neztotožňuji.
