Rady do větru

Příběhové rozcestí

Vítejte u dalšího dílu této příručky. Někdy si říkám, že ty kapitoly mají čím dál tím divnější a nepochopitelnější názvy. No, pokud vás zajímá, o co tady půjde, tak mě napadlo, že zkusím napsat něco o tom, když máte více možností, jak příběh vyvinout, ale můžete zvolit jen jednu z nich. Jenže ono to občas úplně převrátí příběh vzhůru nohama a je to zcela zásadní rozhodnutí. Někdy je to snadné. Po zvážení všech pro a proti přijdete na to, že je vlastně logická jen jedna možnost. Ale co když to tak jednoduché není? Pro ten případ bych si dovolila pár rad.

1) Sepište si všechny možnosti – Možná si řeknete, na co to sepisovat, když to máte v hlavě? Těch důvodů je více. Zaprvé, může se stát, že se třeba rozhodnete pro jednu z těch možností a ostatní zapomenete. Ale pak zjistíte, že příběhu ta zvolená vlastně nevyhovuje. Jenže budete muset novou možnost vymýšlet od píky. Neříkám, já si občas něco zapíši, ale nemohu to najít, tak vymyslím něco jiného a je to ještě lepší, ale najít ty staré možnosti poměrně usnadňuje práci.

Především a hlavně tak ale snáze odhalíte, jestli to za to vůbec stojí. Totiž, některé nápady v hlavě znějí naprosto úžasně, ale když se je snažíte hodit na papír, musíte se tomu sami smát. Neříkám, jsou i dobré nápady, které takhle znějí jako blbosti, ale to už zkušený autor rozpozná. Je to vlastně celkem jednoduché – když si představíte, že by vám nápad předložil někdo jiný a opovrhujete jím, je to špatně. Když vám to akorát připadá legrační, ale říkáte si, proč ne, je to na dobré cestě.

Také takto snáze odhalíte nelogičnosti a díry ve vašem nápadu. Je totiž celkem blbé se to pak snažit napravit přímo v příběhu, je lepší, když to domyslíte a překopete ještě před rozepsáním. Nehledě na to, že občas v hlavě máte vymyšlenou jen velice hrubou kostru toho nápadu, ale když to dáte na papír, rázem máte i nejmenší detaily. Tedy, občas.

Tohle vám sice většinou přímo nepomůže se rozhodnout pro tu či onu možnost, ale pomůže vám to každou z nich domyslet. Někdy během toho domýšlení si můžete uvědomit, se kterou možností dokážete pracovat nejlépe a možná i nějakou vyloučíte nebo tak něco. Prostě, jako opěrný bod bych tohle určitě doporučila.

2) Vylučte hlouposti – Některé z těchto možností prostě zákonitě budou naprosté hlouposti. Je to logické. Lidský mozek není konstruován na to, vyprodukoval jen dobré nápady. Dobře to dokazuje můj dnešní sen, který byl vlastně o tom, že se chystám jet na Velkou pardubickou. A některé nápady na příběhy jsou stejně nelogické a vyvolají stejný, dobře známý, pocit jménem „WTF?!".

Některými nápady zkrátka ani nemá cenu se zabývat. Pokud předem víte, že byste to nikdy nedokázali napsat tak, aby to neznělo jako parodie, nebo pokud víte, že je to sice dobrý nápad, ale do toho příběhu se zoufale nehodí, raději zvolte jinou možnost. Nemá cenu se dále zabývat tím, co jednoduše není dobré, když existují i mnohem lepší možnosti. Ano, nakonec se k tomu můžete vrátit, ale jen v případě nouze.

3) Rozpoznejte důležité – Tohle je podle mě dost podstatný bod. Jako nejlepší možnost totiž nelze vybrat to, co se vám nejvíce líbí, ale to, co se nejvíce hodí pro příběh. Jak už jsem psala, když vás něco napadne, nemůžete se snažit do za každou cenu nacpat do už existujícího příběhu. Je to poměrně častá chyba začínajících, ale i zkušenějších autorů. Tak prosím vás, nenechte One Direction najednou pobíhat v příběhu o čarodějkách a kouzlech, ani nenechte najednou jednorožce objevit se v jinak stoprocentně reálném prostředí. A ani jeden z těch nápadů jsem si nevymyslela, bohužel.

I tak jsou to sice extrémní případy, ale mnohé méně extrémní se opravdu objevují téměř na každém kroku. Zkrátka, už jsem to tady psala, ale i když jsem i já viděla rady, že nemáme odkládat nápady do budoucích příběhů, ne vždy je vhodné se touto radou řídit. Je totiž docela možné, že budete kombinovat tolik prvků, až to překombinujete a příběh pak bude stát za velké houby. Je ale možné, že jiný z vašich nápadů by nepůsobil jako pěst na oko, naopak, s už existujícím příběhem by se spojil v jeden souvislý celek.

4) Nechte nápad zapadnout – Tady chci říct hlavně to, že nevybírejte nápad podle toho, co se vám nejvíce líbí, ale spíše podle toho, co má největší potenciál a co se hodí k atmosféře příběhu. Jestli bych měla uvést jeden příklad, ve svém příběhu jsem dlouho plánovala zabít jednu postavu. Celkem by to ovlivnilo příběh, protože by to změnilo rozhodnutí jedné z postav. Jenže když píšete něco, co má už jen ze své podstaty dopadnout dobře, nemůžete zabít postavu a nechat ostatní postavy, aby z toho byly nešťastné. Jak byste pak mohli napsat šťastný konec? Tak jsem musela použít jiný nápad a ve výsledku jsem s tím byla ještě spokojenější.

Když už tedy nějakou možnost zvolíte, přemýšlejte i o tom, kudy to budete rozvíjet a jestli to souhlasí s tím, co jste příběhem chtěli ukázat nebo kam jste chtěli dospět. Pokud by se to příliš zásadně lišilo a není to tak lepší, něco je špatně a nápad bych vyloučila.

5) Nebojte se kombinací – Je docela možné, že vám ani jedna možnost nebude vyhovovat úplně. Některé se ovšem dají zkombinovat. Dáme za příklad, že přemýšlíte, jestli na nějaké místo pošlete tu či onu postavu. Tak proč ne pod dobrou záminkou obě, pokud to je jen trochu možné a není to naprosto zbytečné? Může to vyvolat nové, zajímavé zápletky. Nebo si z každé vezměte jen nějaký prvek. Nebojte se i část něčeho vyhodit, nápadu to vůbec neuškodí, právě naopak.

6) Nechte odležet – Tohle jsem tady také psala už několikrát, ale opakování je matka moudrosti, takže znovu – pokud vás vyloženě nehoní nějaký termín, můžete vaše nápady klidně nechat ležet ladem a počkat, až uzrají. Je totiž možné, že sice vymyslíte více možností, ale žádná vám z nějakého důvodu nebude vyhovovat a nakombinovat nepůjdou. Buďto vás za nějaký čas k nějaké něco dalšího napadne, což umožní ji realizovat, nebo vymyslíte nějakou zbrusu novou. Ano, může to znamenat i pozdržení příběhu, ale pokud nebude opravdu dlouhé, podle mě si každý dobrý čtenář rád počká.

7) Nenechte se do ničeho tlačit – Je možné, že budete tak zoufalí, že poprosíte někoho o radu. To je naprosto v pořádku, druhý člověk tady sice v žádném případě není od toho, aby vám to celé vymýšlel, ale může říct třeba pár slov, které vás neuvěřitelně posunou dále a třeba díky nim nakonec přijdete na to, nad čím jste si sami lámali hlavu dlouhé týdny.

Ale to, že vám poradí, vás rozhodně nezavazuje k tomu, abyste to tak také udělali. Nejste nějak povinní mu vyhovět. A už vůbec vy vás neměl neustále přesvědčovat o tom, že to tak má být, i když mu to s logickým argumentem odmítnete. Čtenářů, kteří chtějí to nejlepší pro příběh, je totiž málo. Většinou chtějí to nejlepší pro sebe. Tedy abyste dali dohromady postavy, které on shipuje, přestože podle vás se k sobě vůbec nehodí, oživit postavu, protože on ji má rád, přestože vy potřebujete, aby zůstala mrtvá...

Pokud vás někdo do něčeho vyloženě tlačí a nemá pro to žádný pořádný argument, neposlouchejte žádná jeho obviňování, jak jste nevděční nebo tak. Blbec je tady on, protože nechápe, že když člověk píše příběh, nikdy se nemůže zavděčit všem. A pokud se všem zavděčit snažíte, neobviňujte je za to. Je to jen a jen vaše chyba, že je tak doslovně posloucháte. Protože ať si každý říká, co chce, stále je to váš příběh a nikdo kromě vás ho ve výsledku netvoří.

8) Alterverze – Pochopitelně se také může stát, že se vám líbí více možností a nemůžete se rozhodnout pro tu správnou. Protiřečí si, takže zkombinovat je nelze a ani jedna se vám nezdá lepší nebo horší. Naštěstí je tady stále možnost napsat alternativní verzi, pokud se vám do toho chce. Ukážete tím, jak by jediná věc všechno změnila a čtenáři takový bonus jistě uvítají.

Samozřejmě, přepisovat to celé do alterverze by dalo hodně práce, takže klidně stačí přepsat tu stěžejní scénu a buďto naznačit, jak by to pak pokračovalo, nebo to pokračování nechat jen a jen na čtenářích. A samozřejmě, nezapomeňte označit, že nejde o další kapitolu původního příběhu, ale o jinou možnost,  jinak z toho budou čtenáři dost zmatení.

Pro dnešek už jsem snad řekla vše, co jsem měla na srdci, proto se jen na závěr zeptám na váš názor na to všechno. Stáli jste už někdy na příběhovém rozcestí? Vyřešili jste to snadno, nebo jste s tím měli velké problémy? Souhlasíte s tím, co jsem napsala? Dodali byste něco?