Rady do větru

Formování vztahu

Čtenářům recenzí slíbená kapitola je tady. Chtěla bych jen pro začátek říct, že se rozhodně nepovažuji za autora, který by to uměl úplně dokonale. A také nejsem kdovíjaký znalec, ale jisté zkušenosti mám. Také se asi hodí upozornit, že budu psát hlavně o stálých romantických vztazích, ale některé body se hodí i pro něco jiného.

Také mluvím, když to tak řeknu, o normálních příbězích. Mé příbuzné hltají harlekýnky, takže jsem do několika nakoukla a rychle je zase zavřela. Ale i když to není nic čitelného, k tomu typu knih to tak nějak patří. Každopádně, já budu mluvit o příbězích, které mají být uvěřitelné a opravdu kvalitní. Je to dost ošemetné téma a ještě před několika měsíci bych si vůbec netroufla to sepisovat, takže když budete mít nějaké výhrady, sem s nimi. Jdeme na to.

1) Láska na první pohled - Ne, nebudu se tady bavit, jestli vůbec existuje, spíše jde o její pojetí v příbězích. Podle mě není špatně, když jí autor vyjádří, ale ono to není o tom, půl stránky opěvovat vzhled hrdiny/hrdinky. Takové to prvotní zalíbení vlastně vůbec není o tom, jak člověk vypadá, je to o osobní přitažlivosti. Jinými slovy, už jste určitě slyšeli, že krása je relativní. Že se jednomu člověku někdo líbí, neznamená to, že je opravdu nádherný.

Ne, rozhodně není chyba zmínit, že hrdina měl velké svaly nebo hrdinka krásné, plné rty. Ale opěvovat každý centimetr těla je vlastně dost nelogické. Nikdo nevypadá úplně dokonale a když se vám někdo líbí, neznamená to, že vypadá dokonale, ale že se to dokonale jeví jako celek a jen pro vás. Nedávno jsem se trochu zajímala o fyziognomiku, jinými slovy čtení povahy a života člověka z tváře. Všechno je o symetrii a vyvážení rysů. Tedy člověk nemusí mít úplně všechno perfektní, důležité je, aby bylo všechno v rovnováze a on se vám pak jeví jako nádherný. A každý vidí tu vyváženost trošku jinak, nebo má spíše jiné nároky na ni (podvědomě). Kdyby měl nějaký člověk všechny rysy perfektní, měl by perfektní i povahu a tím bychom se dostali k Mary Sue, o čemž budu mluvit za chvíli.

Tedy, ano, vaše postava může být třeba krásné vlasy, velké oči, plné rty, ale stejně bude mít podle všeho chybu někde jinde. Tím nechci říct, ať váš okouzlený hrdina popisuje i její chyby, jenže hned napíši, co je podle mě špatně.

Hrdina:

Husté černé vlasy mu neposedně padaly do jasně modrých očí, které se třpytily jako křišťálové studánky. Skvěly se pod tmavým obočím, jež bylo husté tak akorát. Tvář měl hladce oholenou, jako by věděl, že já miluji takové muže. I přes tričko se rýsovala jeho nádherně vypracovaná, svalnatá postava. Vzbouzela dojem, že je ještě vyšší, než ve skutečnosti. Kromě posilovny musel strávit spoustu času i na pláži, protože  jeho kůže se zbarvila do zlatavě snědé. Vypadal přesně jako ten princ na bílém koni, kterého jsem si vysnila.

Hrdinka:

Její alabastrově bílou tvář, která mě tak přitahovala, zdobily prameny vlasů tak jasných, že by si je kdekdo mohl splést s hvězdou. Jako tolikrát předtím jsem se zadíval do jejích krásných modrých očí. Přinutil jsem se odtrnout zrak a přejel jím od malého nosíku přes smyslné rudé rty až k hrudníku. Její ňadra, uvězněná v červených šatech, byla tak akorát velká. Musel jsem obdivovat také její vosí pas a nádherné, štíhlé a dlouhé nohy, kterým vysoké podpatky ještě zdůrazňovaly jejich půvab. Byla krásnější než lecjaká modelka.

Nevím, jestli na tom jde úplně poznat, proč je to podle mě špatně. Je to zkrátka přehnané. Když chcete vyjádřit, jak je postava nádherná, nemusíte toho popsat co nejvíce. Jde o to, vybrat si určitých pár rysů a spíše popsat proč jsou pro druhou postavu tak okouzlující. Není to o tom, jak je ten člověk krásný, nebo jak se jeví krásný, ale o tom, jak to zrovna na druhého působí. A navíc, láska na první pohled vlastně ani není jen o vzhledu, ale to pak záleží na konkrétních okolnostech, za jakých se postavy poprvé setkají.