Formování vztahu (2)

683 89 15
                                    

6) Problémy - Spoustě autorů se stane, že prostě postavy nějakým způsobem, často moc rychle, dají dohromady, a pak už nemají o čem psát, a tak vymýšlejí různé problémy nebo zápletky. Nejoblíbenější jsou žárlivý bývalý přítel, záchrana před znásilněním, autonehoda a následná amnézie, těhotenství, svatba... co je na tom špatně? Kromě toho, že je to strašné klišé, tak nedůležitost.

Začneme bývalým žárlivým přítelem. Podívejte, pokud nějaký člověk jinému po rozchodu ztrpčuje život, je to minimálně blbec, v horším případě psychopat. A často se mu povede, o co usiluje - vztah těch dvou spíše zničí, než že by ho upevnil. Ne úplně, ale přesto. A právě s tím většina lidí neumí pracovat. Prostě napíší, aby nějak zaplnili místo, že měli s tím přítelem problémy a když už se jim to nehodí, prostě ho opomenou. Chápete, kam tím mířím? Když už něco takového píšete, mělo by to v příběhu zanechat nějaké následky.

Záchrana před znásilněním. Hrdinka (opačně jsem to ještě neviděla) si jen tak vykračuje po ulici, nemá vůbec žádné podezření nebo je naprosto blbá a ignoruje ho, i když je úplně jasné. A kde se vzal, tu se vzal násilník. Povalí hrdinku na zem a začne z ní strhávat oblečení. A najednou, zničehonic se vynoří hrdina, který vůbec nemá strach a samozřejmě násilníka přemůže/odežene a hrdinka mu skočí kolem krku a začne se s ním líbat. Vidíte tu absurditu? Příběh nemůže fungovat na náhodách. A také autoři často zapomínají, že i po tomto by většina holek byla silně otřesená a pravděpodobně by se i rozplakaly, pokud to samozřejmě není v rozporu s jejich povahou.

Autonehoda a amnézie neboli ztráta paměti. Kdyby někdo napsal příběh opravdu o tom, byla bych nadšená, ale většinou je to tam proto, aby se častěji hrdina mohl o hrdinku starat a aby se do sebe mohli znovu zamilovat. Nebo chcete ukázat, že stojí při sobě a neumíte to napsat jednodušeji. S čím mám problém? Že člověk si prostě na všechno hned nevzpomene. Ano, paměť se může vrátit, ale má to následky, i kdyby „jen" psychické. A když už se vrátí, berte v potaz, že si člověk vzpomene i na tu autonehodu a to je hrůza. Zjistěte si o tom něco. Nelze to použít jako malá zápletka.

Těhotenství. Všichni jsou z toho většinou samozřejmě hrozně nadšení a po narození všichni na miminko žvatlají a všude je tolik sladkých scén, že z toho málem dostávám cukrovku. Ono jde o to, že těhotenství často může zkazit i sebelepší příběh, protože se z klidně i kvalitních postav stanou šišlající maminka a tatínek. Prostě, těhotenství ano, ale myslete na to, aby to nebylo všechno jen dokonalé.

Svatby. Když pominu svůj osobní odpor k nim, připadá mi, že jde prostě jen o vrchol vztahu a celého příběhu, že je to prostě cíl. A také s tím, že hrdinové třeba mají úžasně vymyšlené osobnosti, ale stejně jako se z nich stanou šišlající maminky a tatínkové, tak se najednou třeba drsný chlápek s deseti jizvami, který normálně nosí div že ne jen cáry oblečení, oděje do barevného smokingu s pestrobarevným motýlkem a vůbec mu to nepřipadá divné. Nebo hrdinka, která je jindy naprosto přirozená, začne básnit o šatech s volánky a řešit, jaký odstín rtěnky si na svou svatbu pořídí. Chápete, co tím mířím? Svatba lidi nemění.

Všechny tyto věci navíc mají většinou jednu vlastnost - pro příběh naprosto nemají smysl. Jsou tam jen proto, aby autor nějak zaplnil místo a v některých případech si chce alespoň v příběhu realizovat své sny o princi na bílém koni. Jenže jak už jsem tady říkala několikrát, v příběhu prostě nejde mít zbytečné události. Nefunguje pak.

7) Více partnerů - Teď nemám na mysli milostné obrazce, protože i když jsem na ně trochu přehodnotila názor, kdysi jsem tady už o nich psala. Jde spíše o jednu věc, která se kdysi stávala i mně. Vymyslíte hrdince nebo hrdinovi úžasnou druhou polovičku, chvíli se cukrují jako hrdličky, jsou spolu šťastní, všechno je dokonalé... ale pak nastane taková situace, že vás ten partner/partnerka přestanou bavit. Pak je tady ale otázka, co udělat s tím starým.

Rady do větruKde žijí příběhy. Začni objevovat