Rady do větru

Tvorba postav

Po delší době vás zdravím u další kapitoly Rad do větru. Jak již vypovídá název, dnes probereme tvorbu postav. Vím, že o té tady už byla řeč, ale v naší skupině na Discordu padlo pár dotazů a vět ohledně tohoto, čímž moc děkuji aktérům, a já bych se o tom chtěla rozepsat. Dnes to asi nebude můj typický desetibodový seznam, chtěla bych se o tom rozepsat spíše nějak neuspořádaně.

Postavy můžeme tvořit buď strukturovaně, nebo nestrukturovaně. Strukturovaně v tomto případě znamená, že je vytvoříme už předem, ještě před rozepsáním příběhu, nestrukturovaně znamená, že je necháme, aby se příběhem vyvíjely. Zpočátku jsou to jen prázdné schránky, které mají sotva jméno a vzhled, ale postupně se stanou komplexními postavami. Většina z nás tyto metody nejspíš kombinuje, ale jsme blíže jednomu či druhému extrému. Nebo jsme v extrému úplně. Nebo jsme taky v úplném středu. Já bych vám v této kapitole chtěla vysvětlit výhody a nevýhody obou přístupů (takže přece jen budou seznamy!).

Ještě předtím by ovšem bylo vhodné vysvětlit jednu věc, kterou jsem tady kdysi napsala, a ukázalo se, že není tak jasná, jak jsem si myslela. Napsala jsem, že postavy musí pracovat pro příběh. Co jsem tím myslela? Myslela jsem tím především dvě věci. Vaše postava je závislá na prostředí, do jakého ji zasadíte. Uvědomte si prosím, že povaha postavy vždy vyplývá z prostředí. I když je postava ukázkový rebel, jeho rebelství vždy vyplývá z toho, kde žije. Proto třeba úplně nesnáším, a to jsem je sama psala, příběhy o nějaké šlechtičně, která vším a všemi kolem sebe opovrhuje a ze dne na den se rozhodně žít jako neurozený člověk. Proč? Protože pokud jde postava proti společnosti, nebude to ze dne na den. Musí tam být nějaký vývoj a stejně si vždy ponese rysy prostředí, ve kterém nějaký čas žila. A ne, opravdu se třeba u té zmíněné šlechtičny nepočítá jen povýšené chování a okázalé způsoby. Postava prostě bude mít úplně jiné smýšlení než neurození.

A druhá věc je, že povaha postavy vždy vyplývá z její minulosti. Pokud se například postavě stalo něco zlého, bude vždy do určité míry traumatizovaná, nebo je třeba vymyslet hodně dobrý důvod, proč se přes to přenesla. Minulost postavy není jen kolonka na vyplnění v dotazníku/dokumentu o tvorbě postav. Je to něco, co si postava vždy ponese s sebou, a jen záleží, jestli to bude těžké břemeno nebo lehký výletní batůžek na zádech. Ale vždy to tam bude, pokud opomineme specifické situace jako ztráta paměti, kde se s tím musí pracovat jinak (batoh nezmizí, jen postava nezná jeho obsah).

Ale samozřejmě, že postava pracuje pro příběh i tak, že zbytek příběhu, například vývoj děje, svou povahou ovlivňuje. A naopak to také funguje, vývoj děje ovlivňuje i postavu. Základní elementy její povahy většinou stále zůstanou, úplný obrat o 180 stupňů je velmi těžké napsat a většinou se to do příběhu ani nehodí, a nikdy, nikdy nepište příběh, který je JEN o kompletním převratu postavy, protože to nevyzní dobře. Ale dost se toho změní. Každý příběh sice nemusí obsahovat vývoj postavy a příběh bez vývoje není o nic horší, ale do většiny delších příběhů se ten vývoj hodí.

Začneme už tedy konečně strukturovanou tvorbou postav. Opravdu tady budu popisovat ten extrém, tudíž autora, který si své postavy předem promýšlí. Ne nutně do puntíku, ale zná je a ví o nich vše podstatné zkrátka apriori, tedy předtím, než příběh napíše. Je spousta způsobů, jak si postavu takto naplánovat, například právě dotazníky, myšlenkové mapy nebo různé obrazce, do kterých dosazujete dobré a špatné vlastnosti. Pokud chcete něco takového zkusit, pohledejte na internetu, určitě něco najdete. Já jsem to moc nezkoumala, vzhledem k tomu, že mám blíže ke druhému typu tvorby postav, ale na něco málo jsem narazila i jen tak náhodou.