Rady do větru

Jazyk, romantika

Další část bude o používání jazyka. Možná vám již došlo. Že zvolený jazyk opravdu mění vyznění příběhu. Co tím můžete ukázat nebo změnit?

1. Zasadit příběh do dobového kontextu – Mělo by to být jasné, ale když píšete něco, co se očividně odehrává v minulosti, není dobré použít dnešní mluvu. Jak jsem zde již několikrát zmínila, do příběhu se musíte vžít, musí se stát vaši součástí. Ještě se dostanu k tomu, že při jistých příbězích by to i šlo, zvolit kontrastní jazyk, ale v zásadě, především do historických děl a klasického fantasy je lepší využívat starodávnější mluvy. Ano, hodně záleží na tom, za jakou postavu píšete, ale k tomu se ještě dostanu.

2. Atmosféra - Než začnete psát, měli byste vědět, jak váš příběh vyzní. Mimo jiné toho docílíte i výběrem slov. Není řečeno, že by měl být v tom a tom žánru zvolen určitý jazyk, ale nemůže rušit svět, do kterého byl zasazen. Takže pokud jsme se ocitli v říši klasických elfů, jen těžko budou mluvit jako dlaždiči a naopak.

Navíc, výběrem slov měníte to, jak budou vaše věty působit. Všimněte si, že používám v podstatě synonyma nebo věty podobného významu.

Viděl jsem nějakou holku, jak vešla dovnitř. Vypadala jak děvka a asi ani nevěděla, co tam dělá. X Do místnosti vešla neznámá dívka. Byla spoře oděná a myslím, že se cítila dost zmateně.

Byla taková zima, že nikdo nevystrčil ani nos ze dveří. X Mráz byl v tento den více než nesnesitelný. Venku nikdo nebyl. Co by tam dělal?

Jeli jsme takovou starou kraksnou. X Nejeli jsme zrovna nejluxusnějším autem.

3. Postavy – ano, opravdu záleží i na tom, jak postavy mluví, nejen, co říkají. Jednak tím můžete vyjádřit mnoho vlastností (upřímný, bezprostřední, nervózní), a jednak může určitá mluva postavu charakterizovat. Například, na tu myšlenku mě přivedl svými příběhy CzEsnek, některé postavy mohou mít nějaké slovo nebo frázi, kterou používají stále dokola a tím se stávají zajímavými. No, a také to může postavu obzvláštňovat i v jiných ohledech. Co kdyby se třeba vysoce postavenému člověku stávalo, že by se mu do mluvy pletlo nářečí?

Pokud to není spisovatelský účel (a i pak to musí mít nějaké opodstatnění), čehož jsem uvedla příklad v minulé větě, mluva a vůbec použitý jazyk by měl souhlasit s tím, kým postava je, v jakém žije světě a tak podobně. Když uvedu příklad na sobě, asi jste si všimli, že jazyk, který využívám já v povídkách, je ještě spisovnější než tady v příručce. Je to dáno tím, kde mé postavy žijí. Za specifických podmínek je ale jejich mluva někdy i normálnější, což zase souvisí s jejich životem. Prostě byste měli vzít do úvahy všechny aspekty, nebo naopak všechny aspekty přizpůsobit použitému jazyku.

To jsou podle mě tři nejhlavnější okruhy, které výběr jazyka ovlivňuje.

O čem budeme mluvit dále? No, někdo z mých komentátorů mě poprosil o romantiku, tak jdeme na to. Než se někdo zeptá, nejsem znalec, který zažil bůhvíco, ale své zkušenosti mám a především čtu a „špehuji" své okolí. Tím jsem se chtěla dostat ke dvěma věcem – dobrý autor musí být zároveň dobrý pozorovatel, a také, že můj pohled na romantiku je značně naivní.

Začnu takto – je velký rozdíl mezi láskou a romantikou. Láska je ten cit, zatímco romantika jsou jeho projevy. Jinými slovy, láska nejde popsat, zatímco romantika je všechno, co většina lidí mylně nazývá láskou – vyznání, květiny, polibky. Na romantice není nic špatného, ale může existovat i bez lásky, tak jako láska může existovat bez romantiky. Nejsou to tudíž synonyma.