Rady do větru

Nedostatek času, blbé kecy

Další část jsem se rozhodla věnovat tomu, co dělat, když na psaní nemáte čas a přesto prostě psát chcete. Je to takový můj aktuální problém, tak tady napíši pár řešení, jak to dělám. Důležité ale je, že ať zvolíte cokoli, musíte na to mít náladu. Třeba já jsem teď unavená po učení dějepisu a nenapsala bych ani písmenko. Mluvím o takové té chvíli, kdy vás chytí tvůrčí nálada, ale jednoduše jí nemáte jak realizovat. Kdy nebo kde je možné psát?

1. Večer: Ať už děláte cokoli, většina lidí má večer čas, i kdyby jen na půl hodiny. Nedá se to realizovat každý den, to je jasné, ale pokud nejste moc unavení, což většinou bohužel jste. Každopádně, z vlastní zkušenosti vím, že večer člověk píše úplně jinak než přes den, což může být někdy užitečné. Možná trochu ztrácí sebekontrolu, těžko říct. Ale nezanedbávejte kvůli tomu spánek, psaní by zase nemělo být nad všechny potřeby. Určete si dobu, kdy prostě navzdory všemu musíte jít spát. Takhle jsem třeba napsala některé kapitolu Druhé strany ráje (a jde to vidět).

2. Ráno: Někomu to připadá jako naprosto nemožné, ale jde to. Stalo se vám už někdy, že jste se náhodou probudili už před budíkem a měli spoustu energie? Proč toho nevyužít? Já osobně si ráno nechávám nějakou časovou prodlevu. Většinou ji strávím na internetu, ale třeba velký kus Silnější než krev byl napsán právě ráno. Celý den se pak cítíte lépe, protože máte dobrý pocit, že jste hned ze startu něco dokázali. Akorát to asi budete muset ještě přepracovat, kvalita nemusí být nejvyšší.

3. Ve škole: S vysokou a s prací zatím nemám zkušenosti, ale na základní a na střední škole (chodím na gymnázium, kdyby chtěl někdo pochybovat o kvalitě té školy, a mám nadprůměrné známky, kdyby chtěl někdo pochybovat o tom, že to jde se školou skloubit) to jde. Nejen o přestávkách, spíše si musíte najít chvíle, kdy je to možné a samozřejmě je lepší, když to píšete ručně (nebo si noste notebook do školy). A ano, jde to i v hodině. Já se třeba pokaždé nechám vyzkoušet z ruštiny mezi prvními a pak si prakticky celou hodinu můžu dělat, co chci, pokud budu zticha, než profesor vyzkouší zbytek třídy. A v chemii a ve fyzice zase naše profesorka první učivo řekne a pak nám ho teprve nadiktuje do zápisu, takže stačí se přihlašovat na banální otázky, aby to vypadalo, že dávám pozor a než začne diktovat, zase si můžu dělat, co chci.

Prostě, najděte si skulinky. Je ale potřeba to dělat tak, abyste neměli problémy s učiteli, takže vám buďto musí všechno procházet (to je můj případ), nebo musíte využívat jen příležitostí, kdy vám to neuškodí. Poradím vám jednu věc – když se viditelně snažíte dělat to, co máte, nebo to úspěšně předstíráte, pak vám projdou i věci, které ostatním ne. Takže si můžu v některých hodinách psát a nikomu to nevadí, protože si myslí, že plním své povinnosti. Koneckonců, jak si myslíte, že jsem napsala valnou většinu Oka bouře (A nikdy nezapomenu na to, jak jsem ten sešit ve škole ztratila. Ty nervy bych nikomu nepřála. Takže ano, psaní ve škole se mi svým způsobem jednou i vymstilo.)? Ale problém je, že musíte být alespoň trochu v realitě, takže pokud potřebujete na psaní veškerou pozornost, nebude to nejlepší možnost.

4. V hlavě: Jistě, každý z nás něco vymýšlí i mimo samotný proces psaní, ale zkusili jste si někdy přímo přehrávat plánované scény, jako film? Včetně dialogů, včetně všeho? Já to nejčastěji dělám, když jdu někam dále pěšky a jsem sama, nebo těsně předtím, než usnu. Dále, a teď se nesmějte, při čistění zubů nebo koupání, ať už ve vaně nebo v moři, protože na velikosti přece nezáleží. Nejen, že tak i hodně věcí domyslíte, ale když se pak pustíte do samotného psaní, napíšete to mnohem rychleji. Pokud vám nevyhovuje předem něco vymýšlet, není to pro vás zapovězená možnost, protože tady nejde o to, vymýšlet ten příběh, ale samotné scény. Většinu z toho stejně do samotného příběhu nikdy nepoužijete.