Rady do větru

Originalita neexistuje

Znovu vás zdravím. Strašně mě překvapuje, že to je už čtyřicátá první část, ale co, někteří příručkáři toho napsali mnohem více. Každopádně vám chci samozřejmě moc poděkovat, že to stále čtete, za všechny hvězdičky i komentáře. Ale k věci. Věta v nadpisu má v podstatě vyjadřovat to, co tvrdí i někteří slavní a vydávaní autoři - všechno, co vymyslíte, už napsal někdo před vámi.

Nejenže mi to připadá hrozně demotivující, ale také s tím nesouhlasím. Ano, troufám si jít proti tomuto názoru a ne proto, že bych to vztahovala na sebe. Chápu argumenty těch, kteří to tvrdí, ale chci na to předvést svůj pohled. Ano, jistým způsobem existuje omezený počet jednotlivých nápadů a autoři se budou opakovat, ale nemyslím si, že je i omezený počet nápadů jako celků.

Vysvětlím to na jedné myšlence filozofie, která patřila Anaxagorovi, myslím. Ano, je to antický filozof, ale právě proto je jeho myšlenka docela snadno vysvětlitelná, jelikož byl jeden z těch, kteří filozofii teprve formovali. Tvrdil, že svět je složen z částic neboli semen, která se v různých poměrech slučují. Všechna jsou zastoupena ve všem, ale jejich poměry se liší natolik, že věci mohou být různé. A podobně je to podle mě s příběhy. Možná použijete stejný prvek jako ti ostatní, ale v jiném poměru a možná, na rozdíl od semen, ho tam nedáte vůbec. Přesto váš příběh nebude stejný. Nebo mi snad chcete tvrdit, že taková kytka je stejná jako člověk?

Ten příklad jsem dala schválně, protože zabrousíme zase do biologie. Když to vezmeme od počátku, uvědomujete si, že jsme de facto všichni stvořeni z hvězdného prachu? Ze stejného hvězdného prachu, podotýkám. A i když půjdeme mnohem dále, až k podobě buněk, jaké známe dnes, tak jistě víte, že možná nějaká látka někde přebývá, někde chybí, ale naše podstata je neskutečně podobná. Záleží jen na uspořádání DNA. A přesto nevypadáte stejně jako ta květina.

Tak proč by to s příběhy mělo být jinak? Proč by si člověk měl myslet, že to, co vytvořil, už udělal někdo před ním? Copak skutečně není šance seskupit semena/molekuly DNA trošičku jinak, aby vám vzniklo něco zcela nového? Ano, existují díla, která jsou jako přes kopírku. Ale to jen proto, že autoři mají buďto opravdu málo zkušeností a neví, že toto seskupení se ukázalo jako zastaralé (Když to převedeme na biologii, je to, jako by někomu nedošlo, že už odezněla doba dinosaurů a vytvořil v dnešní době dalšího. Asi by to také moc nefungovalo, co?), nebo je líný přeskupovat semena a raději zase vyrábí starou verzi toho, co už bylo vytvořeno. Nebo vytváří to, co už tady bylo právě proto, že to funguje (alias přináší to slávu), ale musí počítat s tím, že to zaprvé velice lehce může přestat fungovat a zadruhé to ne všechny může bavit číst.

A také, ano, některé příběhy jsou si podobné. Ale pokud ta podobnost není příliš velká, komu to vadí? My, lidé, jsme si přece také všichni hrozně podobní, když to tak vezmete. A přesto, když se sobě dva nepodobají až příliš, nikdo nepochybuje o tom, že se od sebe liší. A pokud jsou si až moc podobné, tak bych to zařadila jako stejný případ jako tu stejnost. Nebojte, po zbytek článku už opustím tu filozoficko-biologickou část, potřebovala jsem vysvětlit, jak to myslím, a tohle mi přišlo nejpochopitelnější. Jestli něčemu z toho nerozumíte, klidně se doptejte, ale já doufám, že podstata článku půjde pochopit i bez toho. Chci totiž vyjádřit právě to, jak tahle semena přeskupovat.

Předem říkám, že tohle ani náhodou není kapitola o tom, jak být originální. Na to si každý musí najít svou cestu. Není to ani o tom, co nepsat, protože to umí každý. Je to o tom, jak i z nejprve neoriginálního nápadu udělat něco alespoň trochu nového, něco, co vás s klidným svědomím bude bavit. Vycházím čistě ze svých zkušeností, takže mě když tak můžete doplnit.