Rady do větru

Styl psaní, změna žánru

Vítejte u další kapitoly, která bude pojednávat o jednom tématu, které mě napadlo u předčítání školních slohovek, ale myslím, že v psaní příběhů jako takových se objevuje snad v ještě větším množství. Už jsem to asi několikrát nakousla, ale tentokrát se k tomu chci vyjádřit jaksi komplexně. Jde o styl psaní, jak vyjadřuje nadpis.

Nebudu ovšem mluvit o stylu psaní obecně, ale o věci, kterou jsem možná v jisté formě také kdysi dělala, ale dnes tomu vůbec nedokážu porozumět. Existují totiž lidé, kteří se snaží přinutit do nějakého stylu psaní, aniž by jim seděl. Chci vysvětlit, proč je to podle mě špatně. Ano, jistěže chápu, že začátečníci prostě budou kopírovat své oblíbené autory a vlastní styl psaní najdou později, ale já chci mluvit o lidech, kteří ho už mají dost vyvinutý, a přesto to dělají.

Jedna nejmenovaná osoba, která má s psaním celkem bohaté zkušenosti, před pár dny napsala pár krátkých odstavců a ty poté četla nahlas. Už na začátku jsem si prostě říkala, že tohle nejenže není ona, tohle prostě zní šíleně nepřirozeně, jako by to napsal stroj na slohovky. Říkala jsem si, že to tak asi vidím jen já, ale pak i naše učitelka prohlásila, že je to hezká průměrná slohovka, ale chybí tomu... něco. Já bych to asi nazvala jiskrou. Nešlo o to, že bych měla potřebu dotyčnou nějak zesměšňovat. Já dobře vím, jak jsou slohovky na houby a vůbec podle nich nemůžeme soudit, jestli dotyčný umí psát. Jde mi jen o to, že ona to psala tak, aby vyhověla.

A pozor, ne aby vyhověla požadavkům slohovek. Ono šlo o líčení, takže v podstatě mohla propustit uzdu fantazie. Chtěla to prostě napsat co nejlépe za každou cenu, ale úplně při tom zatratila duši. Technicky to tedy bylo správně, ale znělo to strašně prázdně. A ono se to bohužel stává i autorům příběhů, třeba tady na Wattpadu.

Má rada tedy zní jednoduše – nedělejte to. Nesnažte se něco tak individuálního jako příběh psát podle tabulek, nefunguje to. Na psaní neexistuje žádný návod. Ano, jistá pravidla je nutné dodržovat, ale neměli byste měnit svůj styl psaní, což je právě to, co dává příběhu duši, jen kvůli tomu, že tak píše váš oblíbený autor nebo proto, že si myslíte, že se to tak bude líbit vašemu kamarádovi. Nepovede se vám to. Svůj styl psaní totiž prostě nezměníte. Buďto se tam stejně protlačí ten váš, i když se ho budete snažit do příběhu nepustit, nebo příběhu prostě bude něco chybět.

Z čistě logického hlediska není proč snažit se svůj styl psaní změnit. Pokud už jste něco napsali, vaši čtenáři to měli rádi právě mimo jiné i pro váš styl, ne? Když ho změníte, nikoho tím nepotěšíte, ani toho, pro koho to děláte. Je totiž možné, že si ani neuvědomí, že ta změna stylu byla pro něj a bude cítit jen to, že je na příběhu něco špatně.

Někdy je ale drobná změna i přesto dobrá. Ale ne taková, že se budete snažit svůj styl psaní potlačit, jen ho trochu přizpůsobíte situaci. Já jsem třeba kdysi psala (musím říct, že rádoby) vtipně, ale pak zvážněly mé příběhy, takže musel zvážnět i můj styl psaní. Pořád má ale v podstatě hlavní prvky stejné. Co se týče toho, jak tuto modifikaci provést, nejlepší je prostě začít psát, jak vám je to přirozené. Pokud to bude moc špatně, k příběhu to nebude sedět a vy stejně dospějete k tomu, že to musíte drobně upravit. Nemá podle mě cenu se tím zabývat předem.

Když to však předem vím a jsem si jistá, že to tu změnu bude potřebovat, sice si dopředu řeknu, jak ten styl upravím, ale nelpím na tom. Většinou mi to funguje tak, že když si před psaním něco dopředu usmyslím, prostě se to jakoby zakóduje do mého mozku a já pak tím způsobem píši naprosto přirozeně, jestli to je pochopitelné, ale samozřejmě to nejde vždy. V takovém případě se prostě jen snažím, abych se od původního plánu neodklonila natolik, aby to příběh rušilo. Určitě se ale plánu křečovitě nedržím, naopak, mnohdy se to vyvine úplně jinam. Stejnou taktiku mimochodem používám pro povahu postav. Je jasné, že každému funguje něco jiného, ale já bych určitě doporučila, že to autor má nechat přirozeně vyplynout. Jakékoli násilné nucení do něčeho nemá cenu, nebude to ono.