Rady do větru

Série, žánry (4)

Zdravím vás u dalšího dílu. A mimochodem, moc vám děkuji, protože jsme dostali Rady do větru už podruhé na první místo v Populárně naučných. Normálně tohle pořadí vůbec neřeším, ale je to obrovská čest, když uvážíte, kolik příruček o psaní je a tahle prostě nějakým způsobem dokázala být tak oblíbená.

No, dnes to bude zčásti kapitola na přání, ale to bych nebyla já, kdybych si to nepojala po svém. Zkrátka a dobře, bude to zaměřeno na knižní série, respektive hlavně na konce, ale jelikož jsem nikdy žádnou nedotáhla, bude to spíše o tom, čeho se vyvarovat, aby se vám nestalo to, co mně. Snad se vám kapitola bude líbit. Jdeme na to!

1) Koncipujte příběh jako sérii - První a nejčastější chyba. Zkrátka, ano, může se vám stát, že během příběhu přijdete na to, že budete potřebovat více dílů, protože je prostě příběh moc rozsáhlý. Ale nejde to udělat naopak. Nebo takhle, jde, ale jen jako volné pokračování nebo v případě, že prostě stále přemýšlíte nad dalším vývojem příběhu a má to budoucnost.

Řeknu to narovinu - většina sérií, co jsem viděla tady na Wattpadu, budoucnost prostě nemá. Autor píše pokračování jen proto, že ho o to požádali čtenáři a nebo se neumí s příběhem rozloučit. To je špatně. Možná pro to vymyslí děj, ale když je první díl prostě uzavřený, bude to působit uměle. Bude třeba například oživit mrtvé postavy, přidat nové... Snad chápete, kam tím mířím. Příběh nemusí být nutně od začátku myšlen jako série, ale je třeba, aby k tomu trochu spěl. Koneckonců, jestli jste četli můj Osud, tam je naprosto jasné, jak vypadá uměle vytvořená série.

2) Nekomplikujte - Ano, ve správném příběhu komplikace musí být, ale já mám spíše na mysli, ať nečekáte, že když píšete sérii, tak můžete dát stovky zápletek, aniž byste vyřešili ty minulé. Jestli jste si někdy všimli, a teď se prozradím, tohle se mi stalo v Oku bouře. Tedy, už vím, jak to vyřešit, ale stejně. Nedělejte to, protože se do toho zamotáte tak moc, že se v tom začnete sami ztrácet. A jestli se v tom ztrácíte vy, jak se asi cítí čtenáři? Nespoléhejte na to, že zápletky vyřešíte v dalším díle, protože je do té doby prostě zapomenete, nebo na ně nezbyde čas.

3) Uzavřete díl - Každý díl musí tak nějak fungovat sám o sobě. Tedy, jak se to vezme. Samozřejmě, že musí mít trochu otevřený konec, něco nedořešeného, ale měl by mít všechny takové ty atributy jako úvod, zápletka, vyvrcholení, rozzuzlení a závěr. Ano, to jsou základy pro vypravování, ale i v románu to vlastně platí. Nelze tedy brát celou sérii jako jednu knihu, kterou akorát někdo rozkouskoval, protože se mu zdála moc dlouhá. To vůbec neznamená, že musíte uzavřít hlavní zápletku, to vůbec, ale nechte alespoň něco, aby se vyřešilo. V opačném případě zní série rozvláčně a je jedno, kolik se tam toho děje a jak je jinak zajímavá.

4) Ukončete pořádně - Zdá se to stejné jako minulý bod, ale mám tím na mysli, že spoustu autorů třeba ukončí kapitolu větou „Otevřel dveře a tam stál..." Absolutně to nesnáším, je to trapný pokus o vyvolání napětí, a o to je to horší, když to někdo udělá na konci dílu knižní série. Omlouvám se za jmenování, ale hrozně mě to třeba odradilo  prvního dílu Upířích deníků. Ta kniha mě nebavila ani tak, ale jakmile to autorka usekla v podstatě uprostřed dialogu, skončila u mě. Tohle není napínavé, tohle je opravdu, omlouvám se za to slovo, ubohé. Možná to tak vidím jen já, ale nemůžete prostě díl useknout uprostřed scény. Je to podvod na čtenáře a zní to, jako byste neuměli napsat konec.

5) Dejte sérii jednotnou myšlenku - Ano, když už sjednotíte děj, měli byste sjednotit i myšlenku. Chci říct, každý díl sice může být prakticky o něčem jiném, ale měl by směřovat ke stejnému poselství, mít stejný cíl, jestli mi rozumíte. Když si protiřečíte, vyznívá to zvláště. Když třeba čtenář z jednoho dílu vyvodí, že pomsta je špatná, a z druhého, že je správná, a nebude to působit, jako že jsou to dva úhly pohledu a má si rozhodnout sám, bude se na knihu celkem mračit. Zkrátka, když už si někde odporujete, nezapomeňte z toho udělat účel.