Rady do větru

* Začátky *

Přednostně bych chtěla upozornit, že tohle není tak úplně rada, takže pokud vás nic jiného nezajímá, nemusíte to číst. Navíc o tomto tématu nepíši jako první. Proto jsem také nadpis dala do hvězdiček. Je možné, že se tady takových věcí objeví více, ale nebojte se, primárně je to příručka, takže to určitě neznamená, že se to změní v něco jiného. A co to tedy bude? Chtěla bych napsat svůj vlastní názor na první příběhy (záměrně neříkám prvotiny, protože ono chvíli trvá, než se člověk zlepší) a na mladé autory tady na Wattpadu.

Začnu asi tím, že jsem si vědoma, že Wattpad je od třinácti, pokud se už ta věková hranice zase nesnížila. Je to pravidlo, které bychom měli respektovat, ale popravdě, pokud vám je třeba dvanáct a půl, vůbec v tom nevidím problém. Každý totiž dospívá jinak a podle mě je toto pravidlo chápáno špatně. Není to přednostně o tom, aby sem třeba desetiletí nepsali své, přiznejme si to, poněkud méně kvalitnější příběhy, ale o tom, abychom je chránili. Ne každé dítě je zkažené, a to dokonce i v dnešním světě.

Jistě, Wattpad sice nepodporuje až příliš kontroverzní témata, ale popravdě, četla jsem tady spoustu příběhů, které jsou naprosto v pravidlech a přesto mi nedělaly moc dobře, zejména pokud se to týkalo sexu (Než někdo namítne, že jsem to tedy číst nemusela, tak to bylo proto, že po mě autor chtěl určitým způsobem názor. Takže ano, vlastně jsem to dělala dobrovolně, ale nebylo to tak, že bych si to sama od sebe otevřela.) a to mi je osmnáct. A ne, rodiče mi nikdy nic takového nezakazovali, jestli tím chcete argumentovat. Nechali mě najít si svou cestu. Dobře si uvědomuji, že jsem v tomto mnohem méně „odolná" než ostatní, ale i tak. Jestli se po tom necítím nejlépe já, dětem by to mohlo i ublížit. Jak říkám, ne každý je prostě zvyklý. A jestli si myslíte, že je takové dítě divné, tak je to váš názor, ale nesouhlasím s tím.

Podle mě je každopádně onen věk jen orientační a nemůžeme odsuzovat všechny, kteří ho ještě nedosáhli. Ano, je to sice proti pravidlům, ale stejně bychom neměli pořád psát, jak jsou to malá otravná děcka, která jen zamořují tenhle web, kde starší píší jen naprosto dokonalé příběhy. Mohou do něj totiž vnést i něco nového a víte co? Já si někdy jejich příběh přečtu raději, protože je to jeden z prvních příběhů autora mnohem pravděpodobněji než u těch starších. A první příběhy v sobě mají něco, o čem chci právě v této kapitole především mluvit. Něco, co příběhy zkušenějších už nikdy mít nebudou. Mají jiskru, ale takový speciální druh jiskry, který se nedá naučit.

Ano, k tomu, aby se taková jiskra vytvořila, musí mít autor alespoň trochu potenciálu a hodně, hodně nadšení. A možná právě o to nadšení jde. Ne všichni začínající autoři ho mají, a možná proto někteří z nich brzy skončí, ale pokud ano, jde to na příběhu hodně vidět a já, pokud to je alespoň trochu o tématu, které mě zajímá, si ho ráda přečtu, protože mi ta zvláštní jiskra občas chybí.

Jistě, příběhy zkušenějších mnohdy mají jiskru jasnější, ale je prostě jiná. Pokud už píšete nějaký ten pátek, vraťte se v mysli ke svým začátkům. Nebylo hrozně hezké, když jste si řekli „já napíšu knihu!", sedli k školnímu sešitu bez jakéhokoli nápadu a možná ještě roztřesenými písmeny psali „Ahoj, jmenuju se... Je mi... Mám blonďaté vlasy, modré oči a jsem hrozně hezká.", přičemž jste neměli ani tušení, že právě děláte milion základních spisovatelských chyb najednou?

Popravdě, občas mi to chybí. Občas bych prostě tak ráda vypnula svého vnitřního kritika, aby mi neříkal, že tohle je Mary Sue, ta zápletka je nereálná, tu větu by nikdo neřekl, tohle slovo opakuji, tady je pravopisná chyba, tahle scéna je vata... Ale nejde to. Ten kritik je už příliš vytrénovaný a nedovolí mi napsat nic, co podle něj není správně. A o to se mi jedná. Netvrdím, že tento kritik nepropustí jediné špatné slovo, ale hlídá je mnohem pečlivěji na začátku, protože má prostě spoustu zkušeností.