My old life is gone (CZ)

2. Winner!

Dorazila jsem domů ani netuším vkolik. Za dveřma na mě čekal můj miláček, Boby. Je to hnědý čistokrevný bulldog.
,,Ahoj Boby, máš hlad viď?" ptala jsem se ho, jako kdybych čekala že mi odpoví. Domotala jsem se do kuchyně a otevřela jeho oblíbenou konzervu.
,,Tumáš, papej a pak přijď nahoru." zase jsem si povídala se psem.

Po schodech jsem se dostala k mému pokoji, v kterém jsem se nezastavovala a šla dál do koupelny, hned naproti velké posteli. Ve svém rozdvojeném obrazu jsem zjistila, že mám úplně rozteklý make-up a mokrý vlasy. Ono venku prší? Vykoukla jsem z malého okénka nad záchodem. Doslova tam lije jako z konve. Sundala jsem si červené šaty a hodila je do prádla. Odlíčila jsem se a skočila do sprchového koutu. Byla jsem tam asi 10....15....20 minut? Nevim, ale už jsem celkem vystřízlivěla. Zastavila jsem loktem vodu a omotala si okolo sebe osušku. Fén byl v bílé skřínce pod umyvadlem. Po osušení vlasů jsem se převlékla do pyžama a zhasla světlo v koupelně. Na posteli už mě čekal Boby a já si k němu přilehla. Netrvalo to ani 5 minut a já spala jak dudek.

••••

Ráno my svítilo sluníčko do okna, takže mě to samozřejmě probudilo. Boby klidně oddechoval vedle mě. Mám ho rok a je to pořád obrovský trdlo. Jednou mi ještě jako drobounké štěně počůral moje saténové povlečení, nebo zakousl sousedce andulku. Ta ze své stráty bylo dost vyřízená a chtěla abych ho utratila.

Cupitala jsem potichu dolů do kuchyně. Z lednici jsem vytáhla zeleninu. Nakrájela jsem si to všechno na drobounký kousky a smíchala dohromady i s olejem. Usedla jsem si na barovou židly a projížděla sociální sítě na mobilu. Mobil mi zapípal a na mě vyskočilo upozornění na dnešní soutěž. Vypnula jsem ho a v klidu jsem dojedla salát a udělala si kávu.

Vypnula jsem televizi. Nejvyšší čas se jít připravovat. Bobyho jsem pustila na zahradu a sama pospíchala k mému toaletnímu stolku. Nanesla jsem si lehký make-up a korektor na nedokonalosti. Hnědé stíny, linky, řasenka. Domalovala jsem si obočí a rty natřela béžovo-hnědou rtěnkou. HOTOVO. Do sportovní tašky jsem si zbalila šedé Nike kraťasy, bílou sportovní podprsenku a černou mikinu a Šedé Rosheruny. Na sebe jsem hodila svojí bílo-černo-červenou kombinézu a rukavice. S taškou ná zádech jsem seběhla dolů pro flašku s vodou. Na stolku u dveří jsem popadla helmu a zavřela za sebou dveře. V garáži už na mě čekal miláček číslo 2. Motorka. Černá Yamaha yzf-r1 . (v médiích). Nasadila jsem si helmu a dala klíčky do zapalování. Miláček se hned chytl a ja vyjela na cestu. Moje kočička jezdí opravdu rychle, proto jsem se k tělocvičně dostala během 10 minut. Zaparkovala jsem přímo před budovou a vyndala klíč ze zapalování. Mám ještě dobrých 45 minut. To je dobře. U vstupních dveří stály dvě holky, které mě propichovali pohledem, asi moje soupeřky. Otevřela jsem prosklené dveře a pokračovala do šatny. V téhle tělocvičně to znám, chodím sem cvičit a tančit. Na skříňku jsem namačkala kód a otevřela ji. Kombynézu jsem složila do skříňky a navlíkla se do mého sportovního outfitu. Vlasy jsem si vyčesala nahoru do culíku

Plná tělocvična různých lidí mě děsila. Všichni seděli na tribunách naproti "parketu". Přisedla jsem si vedle Carla, kámoše z tancování, vlastně nikde jinde ani nebylo místo. Asi ob dva lidi seděl kluk, byl mi strašně povědomý, ale nevim odkud. Před nás předstoupil jeden z pořadatelů.

,,Vítám vás na 4. Ročníku této soutěže a jsem šťastný, že jsme se sešli v takovém množství. Budeme vás popořadě vyvolávat a podle počtu bodů buď postoupíte a nebo ne." řekl milým hlase a odešel. Všichni tancovali úžasně. Začínala jsem pochybovat o svojim postupu. Přišla řada na mě.

,,Coby Willson."  řekla žena do mikrofonu a já šla do středu tělocvičny. Za pár vteřin se spustila hudba. Chvíli jsem se jen houpala a na první slova začala s choreografíí. Celou dobu jsem dýchyla jako 70ti letá babka, ale dotancovala jsem. Po tělocvičně se rozlehl hlasitý tleskot a hvízdání.