My old life is gone (CZ)

12. Jsi sobeckej!

Takže ahoj broučci. Další díl je na světě, sice po trochu delší době, ale je tu. Tento díl bych chtěla věnovat jedné osůbce, která mi pokaždé moc zvedne náladu. Děkuju sloshed_monkey ❤❤

•••••
V minulé kapitole:
Byl to divný pocit, sedět před někým, kdo vás nejdřív táhne za sebou jak kus hadru a pak se nechá od vás obejmout. A nejdivnější na tom bylo to, co potom řekl.

,,Ty jsi pomohla mě, já pomůžu tobě...."
•••••

JARED
Poplazil jsem se úzkou šachtou až k východu. Spadl mi kámen ze srdce, když tam Sam pořád byla. Byla v pořádku, nic se jí nestalo, nikdo ji nenašel. Krčila se za pěkně ostříhaným keříkem. ,,Máš to?" podívala se na mě. Kývl jsem a přikrčil se k ní, protože k nám právě mířila jedna z hlídek. Svítili okolo sebe baterkami. Prošli okolo keře a když došli až na konec areálu, tak se otočili a šli zase k nám. Prošli okolo nás a ani tehdy si nás nevšimli. Už byli asi dvacet metrů od nás.

Všechno vypadalo v pohodě, než se z Saminina batohu ozvala melodie. Hlídači se otočili a namířili na nás baterkami. Popadli jsme své batohy a utíkali stínem pryč.

,,Jménem zákona, stát." zařval jeden z nich. Jak jsou naivní, když pokaždé toto říkají. Jako kdyby je někdy někdo poslechl. Hlídači se za námi rozběhli, ale to už my měli slušný náskok. Kličkovali jsme uličkami a když jsme jim nebyli na dohled, tak zabočili do tmavé uličky. Z toho únavného běhu mě srdce bušilo tak, jako by mi mělo každou chvíli vyskočit z hrudi. Píchalo mě po boku a plíce mi pomalu odumíraly. Zapřel jsem se rukama o kolena a z hluboka dýchal.

,,Sakra Sam, kdo ti volal?" šeptl jsem. Sam se koukla na zmeškané hovory.

,,Frank." zabručela a zamkla display.

,,To se mu fakt povedlo." udýchaně jsem prohodil a zavelel k odchodu. Auto bylo naštěstí pořád na místě a nám nebránilo nic k odjezdu. Cesta proběhla v hrobovém tichu, jen jsme se koukali oba před sebe. Už jsem se těšil, až se zase uvidím s Coby. Až uvidím její rozzářené oči, když se dozví, že už nemusí být zavřená v tátovo kanceláři.

K domů jsme dorazili za chvíli. Odemkl jsem dveře a uviděl něco, co mě úplně zaskočilo. Nevím jestli jsem žárlil a nebo byl naštvaný, prostě mě to úplně vykolejilo. Na gauči seděla Coby s Frankem a něčemu se smáli, přitom se na ní Frank lepil jako moucha na mucholapku.

,,Coby!!! Jak si se dostala ven?" žasl jsem a přiběhl k ní.

,,Díky tobě fakt ne." vytrhal se mi. Co? Jak kvůli mě ne? Vždyť já právě teď jel do jejich sídla, nasadit svůj život za její.

,,Kdybych spolíhala na tebe, tak v té kanceláři schniju."

,,Kdybys jen věděla..." přerušila mou řeč.

,,Já vím. Vím že si se na mě vysral a radši si jel na nějakou debilní party. Mohl si se aspoň snažit Jarede." zdůraznila slovo snažit a šla pryč. Já to nechápu, před dnem jí otec málem zabil a teď jí tady nechá běhat jen tak, bez dohledu. Vlastně k mému vůbec nesedí to, že by svoje vězně nechával běhat po baráku.