My old life is gone (CZ)

15. Znovu se shledáváme

Lidi...... #9 v kategorii Akční????? Dělá si tu že mě někdo srandu?Být alespoň dočasně v první desítce, byl můj sen. Děkuji ❤

(Omlouvám se za to, že jsem tuto kapitolu asi třikrát přidala a pak zase odebrala. Jednoduše mi jenom trochu ten díl blbnul.) (:

•••••

Throwback:
Vždyť je to můj kamarád, no i když toho si nejsem úplně jistá. Takže....

NE!!! Prostě ne.

Když on má tak nádherný rty, tím si ale to co řekl nevyžehlí, tohle není ta správná cesta chlapečku.

•••••

Pořád se nebezpečně přibližoval a stále mě jemně držel za mé boky. Ta příležitost políbit ho, mě opravdu lákala. Když říkám že lákala, tak bych sakra dala ruku do ohně za to aby se ještě víc přiblížil. Že už jsem políbila spoustu kluků, ale po žádným jsem tolik netoužila. Byla tu však jedna věc. Je to mafián. Mafiáni mají holky jen na sex a kašlou na to co těm holkám dělají. Zapoměla jsem ještě dodat že jsou to pěkní herci. Vždyť já mu věřila že mu na mě záleží, aspoň trochu, ale já jsem jen další jeho ledajaká děvka. Ne kašlu na to, za to mi nestojí. Můžu si najít kohokoli jiného.
Už se jeho dech otíral o mé rty, stejně jako včera večer. Už chtěl naše rty spojit, ale já mu uhnula hlavou a vytrhla se mu ze sevření.
,,Nejsem tak blbá jak si myslíš." smutně jsem sklopila zrak a odcupitala pryč z tohohle domu. Naposledy jsem se ohlídla a viděla jak se Jared zastavil ve dveřích.

Ty jeho oči, ty jeho smutný oči. Jak se na mě díval, bylo mi ho tak líto. Boby musel mít opravdu hlad. Chudák malý. Když si vzpomenu že mu normálně dávám jíst třikrát denně a teď nedostal dva dny.
Vyrušilo mě silné škroutání v břiše. V lednici mě hned zaujal jahodový jogurt a já si mohla v klidu sednout na barovou židličku.
Znovu jsem se vrátila v myšlenkách k Jaredovi a dnešnímu incidentu. Proč mi to neřekl? Aha, já jsem jen nějaká ledajaká holka. Vlastně, proč bych se na něj za to měla zlobit, on neměl jediný důvod mi to říkat.
Já bych to ale už taky neměla řešit, akorát jsem z toho mrzutá. Teď však mám ještě jeden problém. Rogera. Jak mám splnit jeho požadavky?
*****
,,Leda že by jsi nám pomohla. Jelikož tvůj otec patří do skupiny agentů, která má to nejvyšší postavení, nebude pro tebe těžké zajistit nám drobné informace.", Sakra proč sem zase tahají fotra, už by bylo lepší se upsat peklu, než poslouchat cokoliv co se týká jeho.
,,Podrobněji by to nešlo?", ošklivě se na mě zamračil.
,,Tenhle tón by sis taky mohla odpustit.", držela jsem se, abych neprotočila očima.
,,Co že by to tedy přesně zahrnovalo?" .
,,No nikdo jiný než dcera takového velikána a ještě sexy jako ty, by nemohla svést jednoho z jeho kolegů. Jelikož ten by se nám velmi hodil." .
*****
Přehrál se mi celý náš rozhovor znovu. Mám tedy svést jednoho tátovo kolegu. To by nebyl takový problém, kdybych věděla kde někoho takového mám hledat. Kde takový agent tráví volný čas?
Ano, to nevím.
Nevím prakticky nic o takovém životě agenta NTAS. A naprosto nejhorší je na tom, že ani nevím o nikom, kdo by mi s tím pomohl.
Snad poprvé za posledních osm let jsem toužila po nějakém tom otcovo večírku, kde se ti jen hemží mými kořistmi. Nebo bych ho možná mohla navštívit v práci. Jo to bych mohla, sice nevím jak se na to bude tvářit, ale mám na to jen 10 dní, ano jenom, protože 10 dní uteče jako voda a já si nemohu dovolit otálet.

Ráno se zdálo krásné, už od prvního otevření očí svítilo sluníčko a prosvítalo mezi zataženými žaluzijemi mého pokoje. Ano, zdálo se krásné, než jsem si uvědomila, že dneska dobrovolně navštívím svého otce. Od smrti matky jsem s nim trávila jen tolik času kolik bylo nutno a už vůbec za nim nechodila, krom tedy těch večírků. Jenže já tentokrát opravdu nemám jinou možnost. Má dokonalá nálada z krásného dne mě během chvilky opustila. Najednou se mi vůbec nechtělo vstát a jít se připravit na náročný den. Po krátkém podřimování v měkkých peřinách jsem stejně musela vstát. Nezbytné jsem potřebovala něco k jídlu, na což mě upozornil můj škemrající žaludek. Zachránila mě až miska kukuřičných lupínků.

Jemné jsem se nalíčila a použila hnědou rtěnku jako třešničku na dortu. Nakulmovala jsem si čerstvé umyté vlasy. Zahlédla jsem se na sebe do zrcadla. Necítila jsem se moc dobře, protože můj mozek mi pořád připomínal ten okamžik, až vkročím do té budovy. V pokoji mě však čekal ještě jeden háček. Já neměla žádné slušné šaty, které by se hodilo k takovýmto příležitostem. Po pár minutách únavného hledání jsem vespodu mé skříně vyštrachala uplé béžové šaty bez ramínek. Jasná volba. Tiše jsem zajásala, když jsem se spatřila v zrcadle. Hodinky na mě ruce mi ukázaly pravý čas k odchodu. Zajímala jsem vchodové dveře, když jsem ucítil na sobě něčí pohled. Opatrně jsem se otočila kolem své osy a všimla si mužské postavy, která stála u krásného černého auta. On. V moment když se naše pohledy setkaly, jako by spatřil svou hledanou kořist a rozešel se mým směrem. Doslova mě zkoumal pohledem.
Sakra.
Musím zmizet.
Nemám ani ten nejmenší zájem si s ním prohodit jediné hloupé slovo. Nestojí mi za řeč, ne po tom, čím mě nazval. Přece jenom bych třeba dokázala změnit názor na lidi jako je on, jenom kdyby mě v tom přesvědčení sám neutvrdil. Ano, byl krásný, až tak, že se mi podlamovali kolena tehdy, když se při našich společných chvílích na mě usmíval, ale k čemu je mu platná krása, když se nestará o nic jiného, než o sebe. Pohledem jsem uhnula a pospíchala po kamenné pěšince k mě garáži.
,,Coby!!! Prosím vyslechni mě." Zakřičel zoufale. Teda pokud tu zoufalost v jeho hlase jen nepředstíral, znovu......

To be continued.....