My old life is gone (CZ)

29. Hey Daddy!

*****

Otevřela jsem dveře, které mě dělily od tátovy vypasené postavy, od té naduté hlavy. Až neslyšně jsem za sebou zase velké dveře zavřela a spatřila ho. Stál u jakého si stolku. Nikdy jsem si nevšimla že by kouřil, vlastně i proti tomu, když mě poprvé v šestnácti načapal s cigaretou, měl dostatečně velký proslov. Přemýšlela jsem, sice na to nebyla asi ta správná chvíle, ale já se prostě musela rozmyslet, jestli ho střelím, nebo po něm mrštím můj nožík. Bylo mi divné, že sebou neměl žádnou ochranku, přece jenom má spoustu nepřátel. Otec byl otočený. Dokuřoval svůj doutník a pokládal ho do popelníku na onom stole. Připravila jsem si nůž. Přece jenom by střelba mohla být slyšet a to já si nemohu dovolit. Díky extra pohodlným balerínám, mé kroky nebyly slyšet. Kdybych měla použít sílu, nikdy bych ho nepřeprala. Přece jenom sto kilový chlap je oproti mně jako hulk. Dostala jsem se k němu na minimální vzdálenost a pak už se to stalo. Ta očekávaná chvíle, to neuvěřitelné potěšení. Nechápu kde se to ve mě bralo, jak jsem se mohla dostat až do tohohle bodu nenávisti, že jsem schopna zabíjet. Přesvědčovala jsem se, že je to dobře, že si to zaslouží, za to, co udělal. Mě, i mámě. Napřáhla jsem ruku a dlouhý naleštěný nůž jsem zaryla hluboko do jeho hrudě. Čas jakoby se zpomalil a čepel jakoby se pomalu prodírala k tomu shnilému srdci. Jeho černý oblek se roztrhl a doprovázelo to tiché zakňučení. Pak už padal. Včas jsem se mu uhla a stoupla si nad něj. Podíval se na mě, nechápavě si mě prohlížel, zatím co se jeho srdce odebíralo do horoucích pekel. Až překvapivě šťastnou mě to udělalo. Podřepla jsem si vedle něho a pošeptala mu do ucha. 

,,Ahoj táto." naposledy jsem se stihla ušklíbnout, než jeho pohled zkameněl a upřel ho na mě. NA MĚ!!! Na jeho pyšnou dceru.

Vytáhla jsem nůž z ještě teplého těla a o černé šaty si utřela černo-černou krev. Tyhle šaty od teď miluju. Pomyslela jsem si a nůž si strčila nazpět do pochvy. 

Doběhla jsem přes ulici a jeden blok k jednomu parčíku. U velkého kaštanu jsem zahlídla auto, ale vůbec nevypadalo jako Jaredovo, i tak jsem se ale vydala přes kamenitou cestičku k němu. Kouřové okýnko se svezlo dolů a mě se ukázal pohled na Jareda, osvíceného pouličními lampami. 

,,Naskoč." zavelel přímo velitelsky a já si s úsměvem nasedla. Letiště je od tud kousek, hned na konci města. Jared jel rychle, ale stále podle předpisů. Nemohli jsme si dovolit jakékoliv spory s policajty. Zaparkoval na jednom z parkovišť. Letadlo nám letělo během chvilky a já trhla za kliku od dveří a vrhla se ven. Teda, vrhla bych se, pokud by mě nechytil za ruku. 

,,Co ti tak trvalo?" prohlížel si mě. 

,,Zastavil mě tam nějakej páprda. Měla jsem co dělat, abych se vymanila z jeho oplácaného stisku." zasmála jsem se. Až prapodivně rychle ze mě ty lži padaly a ani jsem neměla žádné výčitky. Prostě jsem se o to nestarala. 

Doběhli jsme k našemu letadlu, zatím co nás asi třikrát vyzvali k nástupu. V letadle jsem se převlíkla do černých legín a bílého trička. Poutat na sebe pozornost nebyl moc dobrý nápad. Odlíčila jsem se a vytvořila si vysoký culík. Za celý let jsme pak spolu už nemluvili. Vlastně jak bysme mohli, když jsem hned usnula. 

Zdál se mi úžasný sen a pořád se opakoval. Pokaždý jsem jen pronesla tiché ,,Ahoj táto." a bodla ho do hrudi. Celou dlouhou cestu jsem spala a aby taky ne, když se vám zdají uspokojující sny. Probudil mě hrubé drknutí do kolene. Až to zabolelo. Pootevřela jsem oči a uviděla Jareda, jak se hrabe jako zajíc, hledající si pelech k přespání. Když si všimnul že do mě drknul, omluvně se na mě podíval. Jen jsem se usmála a zase  se ponořila do říše snů. 

MŮJ sen se mi ale nevrátil. Objevil se přede mnou Marcus. Jen se na mě díval, až z něho šel strach. Byli jsme ale na místě, které pro mě bylo doposud neznámé. Z poza Marcuse se vynořil můj otec. 

,,Tati?" překvapeně jsem vykřikla a můj hlas se nesl ozvěnou. Vedle táty se postavil Francesco. Všichni na mě koukali. 

,,Zrádkyně." řekli na stejně.

,,Budeš pykat." řekli a jejich hlasy se ozývali všude okolo mě. 

Někdo mě popadl za vlasy a srazil mě k zemi. Byl to Jared. Podívala jsem se na něho, když mě ohodila krev, jeho krev. Můj otec držel v ruce pistoli a mířil teď už do prázdna, protože Jared se skácel k zemi. 

,,Pykat...." ozývalo se a já jen za doprovodu ozvěny byla dovlečena skrz mlhu do černé dodávky. 

,,Jarede....Jarede...." křičela jsem, než jsem se začala probouzet. 

-

,,Proboha Coby, co se stalo?" Jared mě držel v náruči a nemohl mi uniknout jeho strach v očích.

*****

Další kapitolka!!! :D Nejsem s tím úplně spokojená, představovala jsem si to trochu jinak, ale já si prostě neumím plánovat dopředu no.... :D 

Jinak doufám že se vám líbila a mějte se!!! <3