My old life is gone (CZ)

30. New flat, new life..

 Enjoy it... <3

 *****

,,Proboha Coby, co se stalo?" Jared mě držel v náruči a nemohl mi uniknout jeho strach v očích. S hlubokými výdechy a nádechy jsem se od něho odstrčila. 

,,Jsem v pohodě. Jen špatný sen." usmála jsem se a sedla si zpátky do mé sedačky. Tak moc bych potřebovala se teď přitulit někomu do náruče a vedle mě sedí zatraceně sexy a úžasnej kluk, ale já musím být silná, nemůžu dát znát mé slabiny. 

Letadlo začalo zanedlouho klesat a moje ušní bubínky se připravovali na výbuch. Nasadila jsem si kšiltovku a culík si provlíkla skrz.

 Vyrážíme do nového života. 

Pořád jsem se povzbuzovala. Nebylo mi smutno. Naše město jsem nikdy moc ráda neměla, ani lidi v něm, jen se to všechno odehrálo moc rychle. 

Do poslední chvíle, než jsme zastavili s žlutým taxíkem před našim domem, jsem netušila kde budeme bydlet. Nebo jak bych to měla nazvat, bytovkou, umělckým dílem z dob té nejkrásnější architektury? To se k popisu té nádherné budovy nejvíc hodí. Milý taxikář nám pomohl s kufry ven z auta a my mohly vstoupit do chodby. 

S vypísknutím jsem skočila na pohovku ve velkém obýváčku a mé okolí si projížděla pohledem. Skrz velká klenutá okna svítilo hřejivé sluníčko a dosahovalo mi až na bosé palce u nohou. Pohled jsem ukotvila až u zavřených bílých dveří. Neodolala jsem pokušení a bosky doběhla k obrovským dveřím. Uchopila jsem zlatou kliku a vklouzla do světlého pokoje. Úžasem jsem si zakryla pusu rukou. Popošla jsem k posteli s nebesy a přejela rukou po hedvábném závěsu. Jediné co mě ale uchvátilo ze všeho nejvíc, byl balkon. Velký balkon, rozprostírající se přes celou stěnu. Ten výhled ale byl teprve něco nepopsatelného. Představovala jsem si jak se na něj posadím a budu si jen číst a vstřebávat všechnu tu energii ze slunečních paprsků. 

Opírala jsem se o rám otevřených dveří a vdechovala čistý vzduch. Než mě vyrušilo odkašlání. Trochu jsem poposkočila a uklidnilo mě až zjištění, že je to jen Jared smějící se až od ucha k uchu. 

,,Co je? Jak dlouho tu už stojíš?" zavřela jsem dveře a otočila se k němu. Byl zticha a pořád se jen šklebil. 

,,Jdi někam." zabrblala jsem a prošla okolo něho. To si sakra nemůžu někdy oddechnout a ponořit se do něčeho co mám ráda, abych nevypadala jako nějakej slaboch a nebyla k smíchu? Do jeho pokoje jsem se ani nekoukla a došla do kuchyně. 

,,Líbí se ti to tady?" zeptal se mě když došel za mnou. 

,,Moc." vydechla jsem a otočila se k němu. ,,Jarede jak to teď bude?" tázavě jsem se na něho podívala.

,,I pro mafii bude těžké nás tady najít a i kdyby nás tady našli, tak nás nechytí, neboj se." popošel ke mně a objal mě jeho svalnatýma rukama. Tak dlouho potřebný obejmutí. Uvolnila jsem se a nechala se jím objímat. 

Dodalo mi to jakou si jistotu a já se mohla od něj odlepit s hlavou pyšně nahoře. Má pravdu. Bude těžké nás tady najít. Jsme tady v relativním bezpečí. I kdyby, to co po mně chtěli jsem udělala, nemají mě za co vinit. Já nemohla vědět že se mnou mají i jiné plány. Začala jsem myslet na úplně jinou věc. Třeba jsem nevěděla kde je tady tělocvična, nebo nějaká dobrá kavárna. To všechno jsem potřebovala zjistit. Vybalila jsem si všechny mé věci a boty si nastrkala do botníku. 

K večeři jsme si objednali pizzu a doprovázeni různýma filmama jsme je spořádali bez jakéhokoliv problému. 

Mezitím v rodném městě:

Stál jsem spolu ještě s Frankem a Rogerem u velkého stolu a čekal na informace, které teď získával Frank pomocí telefonu. 

,,Neví nic." zavěsil a bezradně se na nás podíval. 

,,Kam ta malá děvka mohla zmizet." zaklel jsem si pro sebe a sedl si na židli. Ta malá mrcha zabila toho parchanta Edwarda, to by bylo fajn, ale ona zdrhne? Musela to mít všechno naplánovaný. Praštil jsem do stolu. 

,,Kde je tvůj syn, hmm?" vyjekl jsem na Rogera. 

,,Nevím, určitě se někde courá." máchl rukou.

,,Tak uvidíme, co ten o tom bude vědět..." zavrčel jsem a pohlédl k otevírajícím se dveřím. Francesco šel ještě s nějakým podplaceným poldou, který nesl notebook. Položil ho přede mě na stůl a Franze si sedl vedle mě. 

,,Koukej co zachytili kamery." pustil nahrávku. Bylo to černobílé vide, na kterým byl muž a pokuřoval doutník. Pak se tam ale objevil další člověk. Coby. Bylo zvláštní se koukat na to, jak ladně a tiše se pohybuje. Vypadala jako profík ve svém oboru. Celou dobu si jí nevšímal a pak to přišlo. Tiše a nespozorovatelně mu zabodla čepel do hrudi. Pak se ale nevydala na domluvené místo, ale úplně na druhou stranu. Musel ji někdo pomoct, nedokázala by se před náma skrýt. Ne ona sama. 

*****

Na světě je další kapitolka. <3 Doufám že se vám líbila a ještě jsem se vás chtěla zeptat, jestli vám víc vyhovujou takhle kratší díly, nebo byste radši delší. Určitě mi napište do komentářu. 

Samozřejmě za každý koment, nebo vote jsem pravdu šťastná <3