My old life is gone (CZ)

33. How God Created Him

-RODNÉ MĚSTO-

Marcus

Když ta malá svině zdrhla, smysl mého života se stalo její nalezení. Nedokázal jsem myslet na něco jinýho a to, že jsme neměli žádnou stopu a ona nad námi vyhrávala mě opravdu užíralo. Nesnáším prohry, a proto jsem už pomalu začínal bláznit. Začínal jsem být zlý na všechny okolo, i když dělali co mohli. Mně to ale nestačilo, měli pro to dělat víc. Její jméno jako by se vypařilo. Žádné záznamy, nic.

Seděl jsem v jednom baru a pozoroval mírně přiopila kroutící se zadky holek v jakýmkoliv oblečení. Hlavně že se jejich velký cecky valily ven z výstřihů. Můj mobil v kapse zavibroval. Napsal mi Francesco.

,,Máme to!!" pouze takto jednoduchá esemeska mě nabudila. Naposledy jsem naklonil skleničku a spolkl poslední kapku bourbonu. Lehce motavou chůzí jsem se dostal k autu a strčil klíč do zapalování. Sice s problémem, ale přece.

Nějak jsem zastavil před domem a vešel brankou na můj pozemek. Nějakej týpek seděl za kuchyňským pultem a ťukal prstami do klávesnice.

,,Tak co?" vykoktl jsem a ledabyle jsem se opřel o linku. Franz si mě přeměřil pohledem a spustil.

,,Někam odletěla." pozoroval mě. Nic jsem neříkal tak pokračoval. ,,Nenapadlo se nás podívat i na kamery. Jen na jmenné seznamy."

,,Ale vždyť se..." zastavil jsem se, ani nevím proč. ,,Uhm... Jakto že jsme nenašli její jméno na tom jejich serveru?" nechápal jsem to. Do serveru si musí registrovat všechny letenky.

,,To ano, ale kdybysme hekli před týdnem i ty videozáznamy, tak bysme tam našli jedinou možnost." čekal až mi to dojde. Když mi to došlo, vykulil jsem oči a do tváře se mi nahrnula krev. Ten parchant. Na videu za ní přiběhl ten parchant Jared a odletěli spolu.

,,Jména..." pomalu jsem vypustil z pusy. Franze kývl hlavou.

,,Jedem!" odrazil jsem se od linky a pospíchal ke dveřím.

,,Aha... a kam přesně?" posměvačně se mě zeptal Franz opřený o futro v kuchyni. A jo. Zase jsem se otočil.

,,Kdy to budem vědět." bratr se otočil na chlápka v brýlích a vousy.

,,Zítra. Možná do oběda." mikl rameny a zase se ponořil do počítače. Lehce nedočkavě jsem si sedl ke stolu a čekal. Už brzy dostane, co si zaslouží.

-MADRID-ŠPANĚLSKO- (další den)

Coby

Nedokázala jsem odolat teplé sprše po vydatném tréningu. Dnes jsem vynechala tělocvičnu a nechala si od Jareda připomenout něco na sebeobranu.

Vyjeli jsme do odlehlého parku, kde jsem si pěkně namohla celé tělo. Hlavně srdce. Nechápu proč se vždy tak rychle rozbušilo, když mě libovolným hmatem Jared dovolil políbit matičku zemi. Ano, zem jsem políbila víckrát co kluků za celý svůj život a že jich bylo. Pod jeho tělem jsem se dočista rozplývala, a proto jsem nedokázala odrazit téměř jedinej útok. 

Teď už jsem ale nemusela být v jeho přítomnosti, takže jsem se mohla uvolnit a relaxovat. Voda hladící mě po těle příjemně hřála. S úplně rozpálenou kůží jsem vylezla z vody a převlékla se do kraťasů a tílka. Mokré vlasy jsem si pročesala a nechala je padat na záda. Vešla jsem do pokoje, kde se během mé sprchy ochladilo, proto jsem musela dojít zavřít dveře na balkon. Napadlo mě, že se půjdu koukat na film, ale nechtělo se mi se mi samotnej. Vyšla jsem z pokoje a rozhlídla se po bytu. Jar byl asi v pokoji. Obešla jsem proto sloup mezi našemi ložnicemi a otevřela jeho dveře. Ani nevrzly a já nakročila dovnitř. Ani tady nebyl. Chtěla jsem se otočit, když z koupelny vyšel vyslečenej donaha. Hned si mě všimnul a schoval si rukama intimní partie. Rychle jsem se otočila. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev.

,,Emm... promiň...fakt se, omlouvám. Promiň." vykoktala jsem přiškrceně a vyšla z jeho pokoje. Tak to byl trapas. Bože! I když ta chvíle, kdy jsem ho spatřila byla dlouhá asi jako nanosekunda, z toho těla mi naskakovala po těle husí kůže. Nevěděla jsem, jestli je pořád dobrý nápad chtít se dívat na film. Sice bylo brzo a spát bych stejně ještě nešla, ale po tom, co jsem viděla jeho obnažené tělo jsem nějak ztratila zájem o nějakej hloupej film. Odložila jsem si prázdnou skleničku od vody na linku a vydala se do pokoje. Kdybych vyrazila o půl minuty dřív, Jared by mě už nestihl.

,,Hele... co si chtěla?" prohrábl si vlasy rukou. Moje tváře se začali zase zbarvovat do ruda a musela jsem uhnout pohledem. Nechceš vědět co bych teď chtěla!

,,No... napadlo mě, že bychom se mohli kouknout na film, ale jestli ne, tak..." nestačí že se mi ukáže tak jak ho bůh stvořil, on si ještě vezme jakýsi pyžamo, který vypadá jako kdyby se scvrklo v pračce.

,,Jo, klidně." skočí mi do řeči a jde do obýváku. Sakra! Zakleju si.

Jakto, že on se dokáže chovat, jako by se nic nestalo? Já jsem červená až na zadku, jakmile si na to jen vzpomenu. Nedokážu popsat, to co teď cítím. Pozoruju ho koutkem oka z profilu a nedokážu odtrhnout oči od jeho krku, který se pod nádechy pomalu zvedá. Co to semnou je? Odkdy šílím z klučečí přítomnosti? Tak moc jsem toužila po tom, převalit ho na záda a zmocnit se jeho rtů. Co bych z toho ale měla? Od té doby, kdy chtěl líbat on mě se toho muselo opravdu hodně změnit a zkazit si kamarádství s jediným člověkem, na kterého se můžu spolehnout za to určitě stojí, ale já to nemůžu udělat. Nedokázala bych být sama. Už ne. Neříkám že propařený noci mi nechybí, ale už to neni to jediné, na čem mi záleží.

Záleží mi jen na něm.

****

PROSÍM PŘEČÍST!!!!!!!!

Další díl, tak snad se líbí. :)  Je docela o ničem, ale chci vám nějak předvést, co Coby cítí. :D

Chtěla bych příběh dokončit do čtyřicáté části, proto budu ráda když byste za mě rozhodli jeho konec. :D Já vím, je to můj příběh a mám si ho vymýšlet sama. Já si ale nedokážu vybrat jeho konec.

Proto pro vás mám možnost a) , nebo možnost b). (nechci říct ty možnosti, abyste se pak nechali překvapit co to bylo za možnost) Takže budu ráda, pokud mi klidně i pod ostatní nadcházející části napíšete jedno z tichto písmen. Moc by mi to pomohlo. :)

Děkuji za přečtení a za hlasování o konci příběhu. :) Mějte se <3