My old life is gone (CZ)

5. Sea

Ahooj . Vítám vás u další kapitoly příběhu My old life is gone. Doufám že vás bude bavit i tento příběh. Nebudu se tady už vykecávat a užijte si kapitolu. 

••••

Chtěl si nasednout do dalšího luxusního auta, ale z pod saka mu vypadla pistole. Počkat Pistole?? To by mě zajímalo na co nosí u sebe pistoli. Sakra jsem se lekla, když sebral pistoli a rozhlédl se okolo. Na poslední chvíli jsem se stihla přikrčit, tak aby mě neviděl. Bylo to vážně o fous. Zastrčil si pistoli na její místo a nasedl si už konečně do auta.

Jared zanedlouho vyšel z domu, nesl velkou plážovou tašku a šel směrem k autu. Tašku hodil do kufru a sedl si vedle mě.

Setkaly jsme se očima a oba se na sebe usmály. Nastartoval motor. Autíčko zavrnělo a my se rozjely. Nakonec jsme se schodly na tom, že pojedem na pláž, která se jmenuje North Beach. Je to jedna z nejkrásnějších pláží tady ve městě a proto je taky na ní vetšinou úplně narváno. Jared to vzal nejkratší cestou. Jeli jsme po silnici, kterou lemovaly různé druhy stromů. Projeli jsme i pár křižovatek a nakonec zastavili na parkovišti přímo u pláže.

Jared vystoupil jako první a já hned po něm.

,,Tak já se půjdu převlíct, jo?" houkla jsem na něho z poměrně velké dálky a mířila si to k plážovým šatnám. Oblékla jsem si mé oblíbené černé plavky, které zakrývaly jen to nezbytné, tudíž na mě při odchodu z šaten všichni kluci zírali jako na svatý obrázek. Rozhlédla jsem se po pláži, ale Jareda jsem neviděla. Procházela jsem pláží, když najednou jsem uviděla Jareda jak se spokojeně válí na dece. Všimla jsem si že plavky už měl na sobě, tím pádem vůbec nevadilo, když ho trochu schladím. Půjčila jsem si kýblíček od jedné malé holčičky, co si stavěla hrad z písku. Doběhla jsem si nabrad do něj vodu a potichu cupitala k Jaredovi. V dostatečné blízkosti jsem se napřáhla a polila mu vypracované břicho. Jared se okamžitě zvedl a já nestihla odhodit kýblík.

,,Jare.... J-Já ti t-to vysvětlím." koktala jsem a pomalu couvala dozadu. Byl neskutečně vtipnej, jak se tvářil tak moc "naštvaně" a přitom mu kapala z každého místa na těle voda.

,,To si vypiješ Coby." Hodila jsem totální výtlem a hned na to se rozběhla směrem od moře. Bohužel byl Jared rychlejší, takže mě chytl a přehodil si mě přes rameno.

,,Jaredeeee..... prosím pusť mě." pištěla jsem a neodbytně mu mlátila do zad. On ale nereagoval a s úšklebem na tváři mě nesl do moře.

,,Hej.... rozuměl si mi? Jestli ano, tak mě okamžitě polož. Jinak si mě nepřej!" řekla jsem se zaťatými zuby a čekala na odpověď. Nic. Neodpověděl. Chtěla jsem zase něco říct, ale on mě hodil do moře. Neuvědomil si ale to, že nejsem jen tak ledajaké hloupé děvče. Chytla jsem ho v poslední chvílí za ruku a stáhla ho sebou.

Řádili jsme takhle ještě asi deset minu. Pak už jsme se konečně rozhodli jít na deku.

,,Jsem rád, že jsme vyjely k vodě." řekl Jared a přitom se opíral o lokty za zády. ,,Jsem rád, že jsem té potkal." dodal a podíval se na mě.

,,Nápodobně." zazubila jsem se a dloubla ho do ramene.

,,Půjdu na záchod."

,,Ať to stihneš!" poslal mi vzdušný polibek a já se hbitě zvedla z deky a ukázala na něj prostředníček. Rychle jsem se vyčůrala a šla nazpět. Zaregistrovala jsem ale u Jareda na dece dvě holky a lepily se na něho co nejvíc to šlo. Nejradši bych jim vytrhala ty prodloužené vlasy a ulámala ty umělé růžové nehty. Zastavila jsem se na místě a založila si ruce na prsouch. Jared zvedl oči a koukl se na mě zarmouceně. Rozešla jsem se tedy k dece. Vkročila jsem mezi ně, při čemž jsem si sedla Jaredovi do klína.

,,Koukám že máme hosty.... Jinak abych se představila, jmenuji se Hermana." zadusila jsem výbuch smíchu a zadívala se Jarovi do očí. Zřejmě přistoupil na mou hru a přivinul si mě k sobě ještě pevněji..

,,Ano, zabíjel jsem čas tady s Ginger a Penny, zatímco jsi byla pryč." vsadila bych se, že kdyby měly zázračnou magickou moc, tak by mi už dávno hořely vlasy.

,,Oh, to jsem ráda, že jste mi medvídka pohlídaly. Byla bych nerada, kdyby se po něm plazily jiné holky, zatímco budu pryč." vítězně jsem se na ně podívala. Obě se zvedly a bez slova odešly.

 ,,Nemáš za co" slezala jsem z něho.

,,Děkuju, už jsem si myslel, že mě zatáhnou někam do křoví." rozesmál se.  Samozřejmě jsem se přidala. 

Sbalily jsme si své věci a vyjely k nákupnímu centru. Zamířila jsem s Jaredem v patách do svého nejoblíbenějšího obchodu s večerními šaty. Můžu vám po této zkušenosti říct, že s klukem si šaty už vybírat nepůjdu. A víte proč? Protože se mu líbili každý šaty co jsem si oblíkla. Nakonec jsem si stejně musela šaty vybrat sama. A byli úžasné. Přes zadek mě obepínaly a sahaly mi něco nad kolena.  V jednoduchosti je krása. Zaplatily jsme a vyrazili domů.

To be continued.....