My old life is gone (CZ)

31. Fitness

Enjoy it....

*****

Probudila jsem se do krásného slunečného rána. Závěsy vyseli roztažené na okrajích velkého okna a dovnitř prosvítaly paprsky slunce. Popadla jsem svůj mobil z nočního stolku a ujistila se o čase. Mobil jsem zase zpátky položila na bílý stoleček a otevřela světlý notebook. V emailu na mě vyskočila jedna nová zpráva.

---

Dobrý den.

Vaše žádost o zaregistrování lekcí byla schválena.

Lekce jsou zaregistrované na tyto dny: PONDĚLÍ-STŘEDA-PÁTEK od 11:00 do 14:00.

Případné žádosti o změny, nebo omluvenky týkající se nedostavení na lekci zasílejte na tuto   emailovou adresu.

S pozdravem vaše LOONA fitness.

---

Šťastně jsem zaklapla počítač a po otevření dveří na balkon se vydala do kuchyně. Doma jsem byla sama. Jared tady vzal nějakou práci a já se proto mohla poflakovat kde jsem chtěla. Proto jsem se taky zaregistrovala do cvičebního plánu fitka. Vypadám jako želatinový medvídek.

Po dvou týdnech bydlení v tomto nádherném městě jsem se do něj opravdu zamilovala. Nejen že je tady pořád hezky, ale jsou tu i milí lidé a krásné moře.

Naložila jsem si vrchovatou mísu zeleninového salátu a na balkonové židličce jsem ho snědla. Balkon se pyšní zajímavým výhledem na každodenně rušnou ulici, kterou můžu pořád pozorovat  a neomrzí mě to.

Nastrkala jsem špinavé nádobí do myčky a zamířila si to do koupelny. Opláchla jsem si obličej a rozčesala dlouhé vlasy, které jsem si pak sepnula do vysokého culíku. V pokoji jsem se navlékla do sportovní podprsenky a legínů do půlky lýtek. Mikinu jsem si natáhla na podprsenku a cvičební boty si zaklidila do baťohu. Zamkla jsem byt a vyrazila z domu pryč.

Doběhla jsem na tramvajovou zastávku a stoupla si vedle dalších lidí. Nečekala jsem dlouho a a tramvaj se zaskřípaním zastavila na zastávce. Stoupla jsem si do zadní části vozu a chytila se kovové tyče. Tramvaj se rozjela a já se sluchátkami v uších čekala na mou konečnou zastávku.

Vystoupila jsem před vysokou hranatou budovou. Skrz mnoho velkých oken bylo vidět na stroje a lidi na nich. Nahlásila jsem se u recepční a ta mě poslala do šaten. Po převlečení jsem zamířila do samotné tělocvičny. Rozhlížela jsem se po místnosti a hledala svého trenéra, který nebyl k nalezení. Na rameno mi ale v tu chvíli někdo poklepal.

,,Ahoj, jsi Gina Harper?" otočila jsem se na muže, kterému jsem hleděla do hrudě. Byl obrovský. Musela jsem zaklonit hlavu, abych mu pohlídla do očí. Jeho rty se rozšířili a na mě vykoukla řada bílých zubů.

,,Uhh.... ano to jsem já." usmála jsem se taky a on mi pokynul ať jdu za ním. Využila jsem příležitosti a prohlídla si od  hlavy až k patě jeho zadní část těla. Hlavně ten zadek. Tem musí sakra dřepovat. Pomyslela jsem si a nevšimla si že zastavil. Napálila jsem do jeho zad hlavou napřed.

,,Kriste pane, dobrý?" zděšeně se na mě otočí. No a teď vypadám jak trotl.

,,Jo promiň, jen jsem se zamyslela." ušklíbl se a začal mi říkat kde co je a popisovat jednotlivý stroje. Svojí zatracenou pozornost jsem nedokázala soustředit na nic jiného, než byl jeho medový hlas. Nechovej se jak praštěná puberťačka!  Vyjekl na mě mozek.

Nechtěla jsem vypadat jako fňukna, ale opravdu mi dal zabrat. Vždyť jsem tu dneska poprví!!!! Nohy se mi podlamovaly a stehna jsem necítila. Celé dvě a půl hodiny jsem cvičila nohy. Mohla jsem ale čekat, že na mě nikdo nebude brát ohledy. Skočila jsem do sprch a oblékla si nové oblečení. Propocenou podprsenku a kalhoty jsem si složila do baťohu a vyrazila ven z budovy. Při odchodu jsem ještě narazila na recepci na mého trenéra. Ze široka se na mě usmál a pozdravil mě. Spokojeně jsem si poposkočila Jako puberťačka!! a dopotácela se k zastávce.

Doma jsem schytala výprask. Chápete to?? Chápete, jak je divný když na vás ječí téměř stejně starý kluk jako vy? Je to vtipný. Ano, moje uchechtávání mi moc nepomohlo.

,,Sakra to mi nemůžeš nechat vzkaz? Víš jakej jsem měl strach, když jsem tě nenašel doma?" naštvaně mi promlouval do duše.

,,Proč bych ti měla nechávat vzkaz? Jsem plnoletá!!!" zaječím nazpět.

,,Ale ty nechápeš že tu nejsme na dovolený? Co kdyby tě někdo chytil, kdyby nás našli a já bych ani nevěděl že nejsi doma?" trochu zmírnil hlasitost hlasu.

,,Řekl jsi že nás nechytí." odsekla jsem.

,,Ano, ale neni to vyloučený." nic jsem neříkala. Můj strach se vrátil. Úplně jsem zapomněla, že i když jsme úplně někde jinde, mohou nás vystopovat. Nějak jsem zapomněla na opatrnost. I když s nevůlí jsem se omluvila. Nesnáším přiznat porážku. 

Až dlouho večer jsem usnula za doprovodu zvuků rušné ulice.

*****

Máme tu další díleček a novou postavu!!! Myslím že tato kapitola neni nijak záživná ani zajímavá, ale občas takové kapitoly jsou. :D

Jinak se chci omluvit za tu hroznou neaktivitu, ale já jsem nehorázně líný člověk. :D

Děkuju za každy vote a komentář.

Mějte se <3