My old life is gone (CZ)

17. Výbuch-Jared

JARED
Všechno jsem to posral, všechno. Kdybych jí to řekl dřív než táta, tak by se nic z tohohle nestalo. I když zase nechápu, proč se tak naštvala. Jo, aha. Já jí vlastně naznačil že neni nijak moc důležitá a doslova že je: ,,Jen tak ledajaká holka." Jenže já to tak nemyslel, prostě to byla jen hloupá reakce, nic víc. Vlastně ani nechápu proč se o to tak staram, ale něco v ní je, něco, čím je zajímavá. Už jenom její sebevědomí pohled, kvůli kterému by si před ní klekl nejeden chlap. Ale víte co, já se tomu vůbec nedivim. S její postavou a celkovou krásou má obrovské podmanivé schopnosti. Skoro svedla i mě, kdyby nás Frank nevyrušil. Vlastně jsem i rád, nemůžu přece podlehnout každý holce která na mě jenom mrkne, i když je to někdo jako Coby.
Vlastně jsem se probudil a Coby už v pokoji nebyla. I tak mi to bylo nějak jedno a zůstal jsem v posteli. Zaujal mě nějakej post na Instagramu a Facebooku a Twiteru. Ani netušíte jakou dobu jsme schopný strávit na sociálních sítích. Z brouzdání mě vyrušilo až vrznutí dveří od mého pokoje.
,,Dobré ráno mafiáne."
WHAT???
Ne, to ne. Neříkejte mi, že jí to někdo z mý zasraný famílie už řekl.
,,Co-co-co to říkáš? " ať jsem se snažil sebevíc, to CO jsem vykoktal jak uplnej magor.
,,Hele já nevim proč jsi mi to neřekl, ale to je teď jedno. Ocházím." doprdele Coby. Já to nemůžu všem vyblejt. Ani nevíš co je to za zodpovědnost, když víš, že klidně můžeš jedinou větou zabít celou tvojí rodinu.
,,Já tohle nemůžu říct jen tak ledajaký holce." zasuptěl jsem.
,,Aha, já myslela že mě máš třeba rád, ale já byla jen ledajaká holka. Hmmm."
,,Ne, takhle jsem to nemyslel." Sakra.
,,Ne ty jsi ti jen nechtěl říct, ale přestě to sis myslel. Promiň, asi jsem se v tobě spletla." zakroutila hlavou.
,,Coby já.... já to tak fakt nemyslel. Víš, ty nejsi ledajaká holka. Ty jsi krásná, chytrá a vtipná. Víš...."
,,Coby...." už to zase udělala, ten pohled. Ten postoj těla a ta její rozzuřenost byla tak sexy. Zase mě jako opařila a já nemohl myslet na nic jinýho než na to, že jí mám jen pro sebe. Tentokrát to však nepřerušil Frank, ale ona sama.
Nemělo cenu ji nějak přemlouvat. Zmizela tak rychle, jako mě málem políbila.

Zůstal jsem stát ve dveřích. Nechápajíc, co se právě stalo.

V pokoji jsem se ponořil do říše snů. Probudil jsem se až v šest hodin večer. Zase jsem se v myšlenkách vrátil ke dnešnímu ránu. Když si to schrnem, včera u mě Coby usla, což jsem málem nepřežil. Pak mi druhej den skočila do pokoje a řekla mi mafiáne. Jo. Zabouchl jsem dveře a vyrazil za Frankem. Seděl v kuchyni a čuměl do mobilu.
,,Kdo jí to řekl?"
,,Řekla si o to."
,,Sakra, kdo?" bouchl jsem do stolu.
,,Táta, chtěla odtuď pryč, tak jsem ji poslal za tátou." ušklíbl se.
,,Můžeš mi říct, proč jsi ji neposlal za mnou?"
,,A ty bys s tou malou děvkou udělal co? Opíchal jí? Stejně jako ty všechny kurvy co sis sem přitáhnul?" zasmál se. ,,Jseš ubohej a ještě pro jistotu, Sam neni děvka, takže ti jen připomínám, že se od ní máš držet dál." nikdo nebude říkat, že je Coby děvka a nikdo mi nebude říkat, co mám dělat. Ten vztek, který se ve mě nahromadil jsem naštěstí potlačil a Frankovi nerozbil hubu. Z kuchyně jsem vystřelil za otcem.
,,Proč jsi mě nenechal, abych ji to řekl sám?" vyštěkl jsem na něho. Ten samý úšklebek, který má celá má rodina v genech.
,,A co? K čemu by ti to bylo? Myslíš že by ti za to líbala nohy?" opřel se o kožené opěradlo a se založenýma rukama na mě koukal.
,,Co jsi jí slíbil? Musí být důvod proč jsi to řekl dceře agenta."
,,Získá nám rukojmého." počkat, jak rukojmého? Zvedl jsem na něj obočí.
,,Když si získá důvěru jednoho z agentů, tak pro ní udělá cokoliv." v tom měl pravdu. Pro Coby by opravdu udělal každý cokoliv. Co když se jí to ale nepovede? Nebo se prozradí, nebo o to hůř, prozradí nás?
,,Co když ne?"
,,No tak ji prodáme, pár tisíc se nám hodit bude." mrkl na mě. Hah, na to zapomeň. Už zase na mě přicházel ten vztek, žíly mi vystouply a já zatnul pěst. Vyletěl jsem z jeho kanceláře jako blesk. V obýváku jsem zakopl o hranu gauče. To byla poslední kapka. Vybouchl jsem. Napřáhl jsem nohu a vší silou udeřil do skleněného stolku. Ten se rozpadl na miliony kousků, ale já neskončil. Ránu schytala i skřínka se skleněnými dvířky a váza s květinami.
Ano, jsem nervák.
Rozzuřenost pomalu přecházela v chtíč. Měl jsem nutkání zase někomu ublížit. Ze zápěstí mě pomalu odkapávali kapky krve a já se rozutekl k autu. Přesně jsem věděl kam mířím.

Zastavil jsem až před známým klubem. Vešel jsem dovnitř a hned utíkal do velké kovové klece. Toto je známý boxerský klub. Vždy když sem někdo přijde, může buď vyzvat a nebo být vyzván. Já vyzívám. Ukázal jsem na jednoho hubeného chlápka přímo pod klecí. Moje nervy už nevydržely to kroucení jeho hlavou a já vyskočil z klece. Nabral jsem to plnou rychlostí a popadl ho za mikinu. Tadyy neplatí to, že odmítáš vyzvání. Když sem jdeš, tak proto, že s tím vyzváním počítáš. Vhodil jsem ho dovnitř a pomocí ruk vyskočil nahoru. Adrenalin už překypoval v mých žilách a nevypadalo to, že jen tak zmizne. Ten chlápek se postavil a snažil se si stoupnout do okoukaného postoje. Amatér. Lidi začali pískat, když jsem okolo něho začal kroužit. Nebylo mi ho líto, teď jsem se staral jen o můj chtíč. Udeřil jsem ho o obličeje a on popošel kousek dozadu. Další rána. Jeho roztržený ret se mu hýbal od nádechů. Snažil se máchnout rukou, ale vedle, uhnul jsem se. Chytil jsem ho za ruku a podkopl mu nohy. Lidi začali pískat a já dostával.co jsem chtěl. Schytal další ránu, tentokrát do břicha. Chytil se za něj a já využil nechráněný obličej. Nasázel jsem mu tolik ran, než jsem se uklidnil. Vztek byl ta tam a já se vyšvihl na nohy. Podíval jsem se na svou práci. Měl modrý obličej jako avatar a nehybně ležel na zemi. Ušklíbl jsem se a s pocitem blahu vyskočil už z otevřeně klece. Do ringu naběhli dva muži a zvedli ho za ramena. Jestli byl mrtvej?
Nevim.
Asi ne.
To však nebyl můj problém. Nastoupil jsem s úsměvem do auta a odjel domů.

******

Trochu násilí :D omlouvám se.